Putin vodí Trumpa za nos. Získává tak čas pro pokračování invaze

Putin, který zahájil nevyprovokovanou a brutální invazi na Ukrajinu, reagoval na americký plán příměří obvyklým způsobem – sérií výmluv a požadavků, které jsou pro Kyjev nepřijatelné. Tím však současně ponechal otevřenou možnost pro další jednání s Trumpem, který zoufale touží po diplomatickém úspěchu. Putin nezamítl Trumpův návrh, označil ho za „velký a správný“ a uvedl, že jej v zásadě podporuje. Zároveň ale vznesl nové podmínky, které by mohly v budoucnu vyhovovat ruským strategickým cílům.

Tento přístup Moskvy odpovídá dlouhodobé taktice Kremlu – zatáhnout protivníky do vleklých vyjednávání, získat čas a přitom dosáhnout vlastních geopolitických cílů. Momentálně se ruské jednotky chystají vytlačit ukrajinské síly z ruského Kurska, což je jedna z mála věcí, které by Kyjev mohl v budoucích jednáních využít jako vyjednávací kartu.

Putin také naznačil, že jakékoliv příměří by mělo být monitorováno za podmínek, které by zaručily ruskou převahu, a zpochybnil možnost, že by Ukrajina mohla pokračovat ve zbrojení během přestávky v bojích. Jeho zmínky o „hlubších příčinách“ konfliktu pak odpovídají dlouhodobé ruské rétorice o obavách z NATO a požadavkům na stažení aliančních jednotek z bývalých sovětských satelitů, jako je Polsko nebo Rumunsko.

Trump naopak reagoval optimisticky a prohlásil, že ruské prohlášení bylo „velmi slibné, ale neúplné“. Dodal, že nyní se ukáže, zda je Moskva připravena k jednání, a pokud ne, bude to podle něj „velké zklamání pro celý svět“. Jeho přístup ostře kontrastuje s jeho dřívějšími výhradami vůči ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, kterému opakovaně dával najevo, že mu nevěří. Když Zelenskyj požadoval bezpečnostní záruky před ruským mírem, Trumpova administrativa mu dala najevo, že nemá na výběr.

Někteří odborníci varují, že Putin pouze natahuje čas. Bývalý vrchní velitel sil NATO v Evropě, admirál James Stavridis, uvedl, že ruský prezident „se snaží držet se uprostřed mezi ano a ne“. Lotyšský ministr obrany Andris Sprūds označil ruskou taktiku za klasický příklad tzv. salámové strategie, kdy Moskva dosahuje svých cílů postupně, krůček po krůčku.

Trumpova snaha dosáhnout míru v Ukrajině by mohla být historickým úspěchem, a dokonce by mohla vést k Nobelově ceně za mír, o kterou údajně usiluje. Mnoho Američanů je unaveno pokračující podporou Ukrajiny a panuje přesvědčení, že Kyjev už nemá šanci osvobodit východní oblasti země a Krym, který Putin anektoval v roce 2014. V Evropě se také ozývají hlasy, že nějaká forma rozdělení Ukrajiny bude nakonec nutná. Nicméně Trumpova minulá ochota ustupovat Putinovi a jeho počáteční slova obdivu k ruské invazi vyvolávají otázky, zda jeho skutečným cílem je spravedlivý mír, nebo spíše upevnění vztahů s Moskvou.

Trumpova administrativa přerušila klíčovou zpravodajskou podporu Ukrajině a zastavila vojenskou pomoc, aby přinutila Zelenského souhlasit s příměřím. Tyto dodávky byly sice obnoveny, ale ukrajinskému prezidentovi to vyslalo jasný signál – Washington by mohl konflikt ukončit, pokud by to chtěl. Otázkou však zůstává, zda bude Trump stejně tvrdý i na Putina. Dosud totiž tvrdil, že je přesvědčen, že ruský prezident chce válku ukončit. Čtvrteční vývoj ale ukazuje, že Moskva se zatím nevzdává.

Trump sice pohrozil sankcemi a cly na ruský dovoz, ale po třech letech snah o izolaci Ruska je přímý obchod mezi oběma zeměmi minimální a Moskva si našla nové obchodní partnery, zejména v Číně. Prezident navíc neupřesnil, jaký konkrétní tlak by mohl na Putina vyvinout. Od svého návratu do Bílého domu ale naznačil, že jeho cílem je obnovení supervelmocenského vztahu s Moskvou, což ilustruje i jeho návrh na opětovné přijetí Ruska do skupiny G7. Jeho ochota pořádat vrcholné schůzky s Putinem a jeho rétorika o územním rozšiřování USA, například o Kanadu či Grónsko, se navíc podobají ruským argumentům pro anexi Ukrajiny.

V prvním prezidentském období se spekulovalo o tom, zda má Trump nějaké tajné vazby na Moskvu a proč Rusko zasáhlo do amerických voleb v roce 2016 v jeho prospěch, jak tvrdí americké tajné služby. Tyto obvinění však nebyla nikdy prokázána. Nicméně jeho druhé prezidentské období ukázalo, že Trump útočí na tradiční americké spojence a naopak obviňuje Ukrajinu z války, místo aby se zaměřil na skutečného agresora – Putina.

Objevují se proto obavy, jak by Trump reagoval, kdyby Putin například požadoval sesazení Zelenského jako podmínku míru. Prezident už dříve mylně naznačil, že ukrajinský lídr je diktátor. Stejně tak není jasné, zda by Trump dokázal odmítnout požadavek na stažení amerických a aliančních jednotek z východní Evropy, což je jeden z klíčových ruských požadavků.

Otázkou zůstává, zda Trump s Putinem vyjednává, nebo zda je americký prezident jen další figurkou v ruské geopolitické hře.