ROZHOVOR | Číňanům může pomoct, Kanaďané prokázali hrdost. Ekonomové Navrátil a Dedek o Trumpově agresivní politice

Kanada na Trumpova cla zareagovala velice tvrdě – a to jak v ohledu protiopatření, tak rétoricky. Asi nejméně smířlivý tón zvolil ontarijský premiér Doug Ford, který USA pohrozil odpojením od elektřiny. Jak velký vliv na následnou podobu obchodní války mohou mít kanadské provincie?

Jan Dedek: Kanadské provincie mají poměrně velkou míru autonomie, a to i v hospodářské politice a energetice. Mohou zavádět vlastní protiopatření v obchodní oblasti. K nově zaznamenávanému odporu k výrobkům z USA tak mohou přibýt i další opatření omezující dovoz. Silná a jednotná reakce provincií může posílit pozici Kanady a přispět k větší koherenci v národním postoji vůči USA.

Provincie Ontario, kde sídlí mnoho průmyslových podniků a elektráren, je klíčovým dodavatelem elektřiny pro státy jako New York, Michigan nebo Minnesota. Hrozba omezení těchto dodávek by mohla mít dopad na stabilitu americké sítě a zvýšení cen elektřiny. Otázkou ale je, nakolik je taková hrozba reálná – podobné kroky by mohly poškodit i samotnou Kanadu, která z exportu elektřiny získává nemalé příjmy. 

Dokáže podle vás Kanada dlouhodobě vzdorovat ekonomickému tlaku USA? Nebo spíše podlehne a přistoupí na podmínky Trumpovy administrativy?

Boris Navrátil: Kanadská ekonomika je desátá největší na světě, v žebříčku indexu lidského rozvoje je třináctá na světě. Od roku 1976 je členem G7 a také zóny volného obchodu se Spojenými státy a Mexikem na základě dohody mezi Kanadou, USA a Mexikem (USMCA), která vstoupila v platnost již za Trumpova prvního prezidentského mandátu 1. července 2020. 

Spojené státy mají však oproti Kanadě obrovskou ekonomickou převahu, což jim dává silnou vyjednávací pozici. Přesto by se nemělo zapomínat, že Kanada v tom není sama. USA si otevřely frontu obchodní války na více stranách najednou, což znamená, že Kanada může posílit obchodní vazby s dalšími státy, zejména v Evropě nebo Asii. Je třeba si ale také uvědomit, že cla uvalená na dovozy z Kanady byla záhy pozastavena u zboží, které splňuje podmínky USMCA.

Důležitým faktorem se stává i postoj kanadských spotřebitelů. Mnoho z nich už nyní bojkotuje americké zboží, a to i za cenu vyšších cen. Vnímají to jako otázku národní hrdosti a principu, což je něco, co v USA tak silně nefunguje. Američtí voliči si od Donalda Trumpa slibovali levnější zboží a silnější domácí ekonomiku. Pokud se ale ukáže, že cla vedou k pravému opaku, může to vyvolat tlak na změnu jeho politiky.

Zajímavé je, že politicky se situace v Kanadě vyvíjí ve prospěch vlády. Před začátkem obchodní války se její podpora propadala, ale konfrontace s USA ji významně posílila. Lidé se v době vnějšího tlaku často semknou kolem vlády, která hájí jejich zájmy. Sílící odpor Kanaďanů k politice Donalda Trumpa se tak postupně promítá do opětovného vyrovnávání předvolebních preferencí dvou hlavních politických stran – Liberální strany, v jejímž čele je od 9. března ekonom a bývalý centrální bankéř Mark Carney, a opoziční Konzervativní strany Pierra Poilievra.

Dlouhodobě ale bude klíčové, zda Kanada dokáže skutečně diverzifikovat svůj export a snížit závislost na USA. Pokud ne, ekonomická realita ji nakonec může donutit k ústupkům.

Jakým způsobem je propojený evropský a kanadský trh? Pokud je mi dobře známo, v řadách oblastí zde funguje bezcelní systém. Zajímala by mě hlavně hloubka tohoto propojení, a zda Kanada dokáže alespoň částečně nahradit ztráty prostřednictvím obchodu s EU?

Boris Navrátil: Kanada a Evropská unie mají od roku 2017 obchodní dohodu CETA, která téměř úplně odstranila cla a celní překážky (98,6 % kanadských a 98,7 % evropských). Díky ní je pro kanadské firmy snazší vyvážet do Evropy, a právě to se teď ukazuje jako výhoda. Kanada se snaží diverzifikovat své obchodní vztahy a EU je logickou volbou. Hlavními úspěchy dohody jsou také nalezení kompromisu ohledně pravidel původu, otevření trhu s veřejnými zakázkami a trhu služeb, posílení ochrany investorů a investic, mechanismus řešení sporů a ochrana duševních práv.

Problém ale je, že nejde jen o to najít nové trhy – musí existovat i infrastruktura, která umožní rychlé přesměrování exportu. Evropa je daleko, a to znamená vyšší náklady na dopravu. Navíc některé členské státy EU stále otálejí s plnou ratifikací dohody CETA, což přináší právní nejistoty. Takže ačkoliv se Kanada snaží ztráty kompenzovat obchodem s Evropou, není to něco, co by šlo vyřešit ze dne na den a bez významnějších investic.

Jaké dopady může mít obchodní válka USA s Mexikem na ekonomiku obou zemí? Přece jen, vzájemně si jsou největšími obchodními partnery. 

Boris Navrátil: Mexiko je na americkém trhu extrémně závislé – až 80 % jeho exportu míří do USA. Jakékoliv omezení obchodu by tak pro něj bylo tvrdou ranou. Mexičané pracující v USA posílají vydělané peníze domů, což vedle zdrojů z vývozu ropy a příjmů z turistického ruchu je důležitou hnací silou mexické ekonomiky. 

Úspěchem mexické prezidentky Claudie Sheinbaumové je, že se jí dosud úspěšně dařilo vyjednat měsíční odložení prezidentem Trumpem avizovaných cel. Pro USA by cla na mexické zboží znamenala vyšší ceny a možné narušení dodavatelských řetězců. Mnoho amerických firem spoléhá na mexické subdodávky a jakmile se naruší tento model, může to znamenat zdražení finálních produktů. To by pak mohlo vést ke zhoršení situace pro americké spotřebitele i průmysl. 

V minulosti, kdy USA uvalily cla na mexické produkty, například v roce 2018, když americký prezident Donald Trump zavedl tarify na ocel a hliník, Mexiko zareagovalo odvetnými kroky. Obdobně reaguje mexická vláda i po krocích USA z 5. 3. 2025 svým rozhodnutím zavést odvetná cla na americké zboží. Prezidentka Sheinbaumová diplomaticky označila americké rozhodnutí za neopodstatněné a uvedla, že by Mexiko mohlo hledat jiné obchodní partnery, pokud budou cla v platnosti i nadále. Plánuje také telefonát s prezidentem Trumpem, aby se pokusila situaci vyřešit.

Můžeme v nejbližší době očekávat výraznější propad ekonomiky Severní Ameriky?

Jakub Dedek: V krátkodobém horizontu je pravděpodobné, že by obchodní válka oslabila hospodářský růst v USA, Kanadě i Mexiku. Hlavním rizikem je narušení dodavatelských řetězců, růst cen surovin a pokles exportu. Dlouhodobější efekt by však mohl být ještě zásadnější – pokud se světové ekonomiky začnou přeorientovávat na jiné trhy, USA mohou riskovat ztrátu dominance v některých sektorech. Firmy v jiných částech světa získají prostor pro inovace a expanzi, což může zásadně oslabit americké firmy i po skončení obchodní války.

Měla by EU využít situace a více se prosazovat v oblastech zasaženými Trumpovými cly? Jak toho může dosáhnout? Různé smlouvy s Mexikem nebo třeba MERCOSUR už uzavřela.

Jakub Dedek: Určitě ano. Nová obchodní strategie EU založená na větší asertivitě při prosazování unijních zájmů ve světě vznikala v kontextu rostoucích mezinárodních tenzí a velmocenského soupeření. Její významnou prioritou je udržitelnost obchodu a hodnotových řetězců. Evropa by měla nastalé situace využít a rozšířit svůj vliv na trzích, kde americké firmy kvůli clům oslabují. Smlouvy s Mexikem nebo blokem MERCOSUR jí dávají silnější vyjednávací pozici.

Důležité ale bude, jak rychle dokážou evropské firmy zaplnit mezery, které se kvůli americkým clům otevírají. Pokud bude Evropa dostatečně pružná a schopná nabídnout konkurenceschopné alternativy, může z této situace těžit dlouhodobě.

Ať už jde o Kanadu, Mexiko nebo Čínu – myslíte, že se tyto země nakonec dokážou s Trumpem nějak dohodnout a obchodní válku ještě během jeho mandátu ukončit? Například přísná celní opatření mezi EU a USA trvala ještě v době Bidenovy administrativy. 

Jakub Dedek: Trumpova administrativa se zatím neukázala jako příliš předvídatelný partner, což je špatné nejen pro průmysl, ale i pro vyjednávání. Kanada a Mexiko mohou být časem donuceny k částečným ústupkům, ale Čína pravděpodobně zvolí strategii dlouhodobého odporu a bude posilovat vztahy s jinými obchodními partnery.

Může Čína nakonec díky Trumpově agresivní obchodní politice posílit? Už teď se obrací na Evropskou unii ve snaze ještě zlepšit vzájemné obchodní vztahy. Měla by se EU přeorientovat více na Peking?

Jakub Dedek: Zcela jistě ano. Trumpova agresivní obchodní politika může paradoxně posílit čínskou ekonomiku. Čína může nastalou situaci využít k rozšíření svého vlivu a zavedení nové ekonomické rovnováhy, primárně ve prospěch zemí BRICS. Evropa by však neměla zůstat pozadu a aktivně prosazovat svoji vlastní obchodní politiku a vyplnit prostor po USA hlavně v oblastech inovací a technologií.