ANALÝZA | Izrael na rozcestí: Zákaz protivládních protestů a oslabení soudů ohrožují demokracii v zemi

Statisíce lidí v pondělí protestovaly napříč Izraelem kvůli tomu, že se vládě nepodařilo dosáhnout dohody o příměří výměnou za rukojmí s teroristickým hnutím Hamás. Část demonstrantů se zaměřila i na dům premiéra Benjamina Netanjahua, kde zapalovali ohně a křičeli: „Jsi vůdce – jsi vinen!“ Před americkým velvyslanectvím v Tel Avivu pak skandovali: „Hanba!“ Informovala o tom americká stanice CNN.

Největší odborová organizace v zemi Histadrut vyzvala k zastavení celé ekonomiky. Docílili například zastavení letů na letišti v Tel Avivu. Dříve úsilí protestujících a stávkařů vedlo ke změnám vlády, jenže jak uvádí analýza, Netanjahuův kabinet je jiný – tvrdě nacionalističtí členové kabinetu se snaží tyto legální a demokratické protesty a stávky utišit soudním příkazem.

Izraelský premiér podle všech předpokladů odmítl požadavky spojenců i demonstrantů. Podle amerického listu New York Times na první konferenci od nálezu šesti mrtvých těl rukojmích prohlásil, že „Izrael musí v zájmu zajištění své bezpečnosti zajistit kontrolu nad gazanskou stranou hranice s Egyptem“.

Filadelfský koridor byl klíčový pro kontrolu pašování zbraní a dalších nelegálních aktivit, zejména prostřednictvím tunelů vedoucích z Egypta do Pásma Gazy. V období, kdy Izrael tento koridor kontroloval, se snažil zabránit tomu, aby militantní skupiny, jako je Hamás, mohly získávat zbraně a další vojenské vybavení z Egypta.

Protesty ale měly důsledek v zahraničí. Americký prezident Joe Biden „pokáral“ Netanjahua za to, že nechce ustoupit od svých podmínek při jednání s Hamásem. Londýn podle serveru Politico následně oznámil, že „pozastaví vývoz některých zbraní do Izraele“.

Netanjahu svůj postoj ani přesto nezměnil. „Hamás drtíme. Ale stále mu musíme vzít schopnost vládnout,“ pronesl. „Hamás zaplatí vysokou cenu za smrt šesti rukojmích. Zabijete rukojmí a dostanete ústupky?“ ptal se na konferenci.

Izrael čelí úpadku demokracie

Pondělní protesty ukázaly, že demokracie v Izraeli je opravdu křehká – už jen z toho důvodu, že soud zasáhl do základního práva lidí na shromažďování a svobodný projev. Už v lednu letošního roku u Nejvyššího soudu těsně neprošel návrh zákona „o rozumnosti“. Tento měl zbavovat Nejvyšší soud pravomoci prohlašovat vládní rozhodnutí za nerozumná; šlo o první část vládního úsilí o oslabení soudní moci, které loni schválil izraelský parlament.

Vláda ale našla jinou cestu, jak moc soudů omezit. Od chvíle, kdy předsedkyně Nejvyššího soudu Ester Hayutová loni v říjnu odešla do důchodu, ještě nebyl jmenován její nástupce. Do důchodu odešla ještě jedna další soudkyně a soudce Uzi Vogelman má odejít letos v říjnu. Ministr spravedlnosti Jariv Levin odmítl svolat výbor pro výběr soudců, a tak má Nejvyšší soud pouze dvanáct členů ze stanovených patnácti.

A právě nefunkčnost soudů a jejich ovlivňování jsou prvním znakem toho, že Izrael přechází od liberální demokracie k neliberální. V demokracii existují ochranné mechanismy, které mají zabránit porušování občanských práv ze strany státu, politických institucí nebo jiných aktérů. Pokud jsou lidská práva porušena, občané mohou obrátit na soudy, které zajistí spravedlivý proces a ochranu před zneužitím moci.

Právní stát je jedním ze základních principů demokracie. Znamená to, že nikdo není nad zákonem a že zákony platí rovně pro všechny občany, bez ohledu na jejich mocenské postavení. Soudy jsou zárukou toho, že se zákony budou uplatňovat spravedlivě a konzistentně. Bez nezávislých soudů by mohlo dojít k selhání právního systému, kdy by vládní představitelé nebo jiní mocní jedinci mohli jednat beztrestně a bez odpovědnosti.

Nezávislé soudy fungují jako protiváha k ostatním složkám moci, zejména k vládě a parlamentu. Dělba moci mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí je základem demokratického systému a zajišťuje, že žádná z těchto složek nezíská přílišnou kontrolu.

Už na začátku loňského roku magazín Time varoval před tím, že Netanjahuova (tehdy) nová vláda je nejtvrdší krajní pravicí, jakou kdy Izrael poznal. Ministr spravedlnost již tehdy navrhl reformu soudního systému, která by umožnila přehlasování rozhodnutí soudu jednoduchou většinou 61 zákonodárců ze 120.

To by znamenalo, že by mohly projít i zákony zrušené Nejvyšším soudem pro neústavnost. Nejvyšší soud je v Izraeli vnímán jako jediná instituce, která může omezit kroky vlády a zákony přijaté parlamentní většinou, protože země nemá rozdělenou zákonodárnou a výkonnou moc.

Křehká rovnováha sil je přesně to, co drželo Izrael nad vodou. Ač se to například ve Spojených státech ukázalo jako relativně dobrý krok, oddělení církve od státu v zemi prakticky neexistuje – a to je důležité pro fungování jiných než židovských stran a politiků.

Netanjahu naopak jmenoval několik trestaných nebo vyšetřovaných členů vládního kabinetu a prosazuje extrémní body programu. Jde například o přísnější rétoriku vůči Palestincům nebo podporu nezaměstnaných mužů, kteří jsou často vysíláni na Západní břeh Jordánu jako noví osadníci.

Izraelská vláda v současné době čerpá také z druhé intifády a neúspěšného arabského jara. I díky normalizaci vztahů s arabskými státy prostřednictvím Abrahámových dohod totiž získali Izraelci pocit, že se okupace stala neviditelnou, píše Time.

Oslabování soudní moci v Izraeli a neschopnost vlády udržet rovnováhu mezi výkonnou, zákonodárnou a soudní mocí ohrožuje základní demokratické principy, na nichž byl stát založen.

Nezávislé soudy představují poslední institucionální ochranu proti excesům vládní moci a jejich podkopání by mohlo vést k narušení právního státu a zásadních svobod. Aktuální vývoj ukazuje, že bez pevných soudních institucí je křehká demokracie Izraele v nebezpečí.