Růst důchodů v roce 2023? Penzisté se zlobí, vládní záměr ale má své opodstatnění

Ne snad, že by vládní krok neměl svoji ekonomickou, ale i sociální logiku. Nejde jen o to, že ušetřených dvacet miliard dílem – no, spíše dílkem – přispěje k ozdravení veřejných financí, jež si pětikoalice vetkla jako svůj „vlajkový“ slib. Jedná se i o to, že důchodci byli loni jedinou opravdu významnou socioekonomickou skupinou, která takzvaně „porazila“ inflaci. Růst jejich příjmů byl totiž vyšší než růst spotřebitelských cen. 

Důchodci sice loni čelili vyšší inflaci než běžná populace. „Důchodcovská“ inflace vykázala v roce 2022 celoročně průměrnou míru 15,6 procenta, zatímco obecná inflace činila „jen“ 15,1 procenta. Průměrný důchod ovšem loni díky hned trojí valorizaci povyrostl o 17,1 procenta. Reálně si tak důchodci polepšili, a sice o 1,5 procenta. O tolik více rostly jejich příjmy nad inflaci, jíž čelili. Pro srovnání, pracujícím příjmy reálně poklesly, a to zhruba o devět procent.

Uvažme navíc, že existují sociálně slabí pracující – například takzvaná „pracující chudoba“ –, jimž loni zaměstnavatel vůbec nepřidal. Takže těm se reálně výdělek snížil o patnáct procent, přičemž ani před tímto propadem to nebyla žádná sláva. Proti nim jsou na tom důchodci věru dobře. Alespoň tedy za loňský rok. Z dlouhodobého hlediska platí, že penze jsou vzhledem k průměrné mzdě spíše „podměrečné“. To však jen máloco mění na tom, že vláda mohla ekonomicky i sociálně celkem opodstatněně zmíněných dvacet miliard důchodcům vzít s tím poukazem, že – například – z takto ušetřených miliard něco „přisype“ na navýšení příspěvku na bydlení, aby zmíněná „pracující chudoba“ mohla své nezáviděníhodné situaci čelit snáze.

Jenže vláda nejen, že takto neargumentovala. Ona ani nejednala s předstihem. A jako by ji celá situace zastihla nepřipravenou. Přitom to, že meziměsíční inflace v lednu velmi vyskočí, mohla tušit už od loňského 10. listopadu. Tehdy Český statistický úřad zveřejnil údaje k říjnové inflaci a bylo tedy zřejmé, jak se popasoval se zavedením energetického úsporného tarifu, jenž platil právě od října až do prosince. Tarif uměle snižoval spotřebitelskou inflaci, neboť dramaticky srážel ceny elektřiny pro domácnosti. Letos v lednu tak inflace v porovnání s prosincem vylétla o rovných šest procent nejen z důvodu každoročního přeceňování s příchodem nového roku – které letos bylo obzvláště vydatné –, ale také právě z důvodu ukončení platnosti úsporného tarifu, jejž od ledna nahradilo zastropování cen energií. Nikdy v historii novodobé České republiky nebyla meziměsíční inflace tak vysoká.

Kabinet mohl tedy už někdy v druhé polovině listopadu předstoupit před veřejnost a sdělit cosi v tom smyslu, že teď na tři měsíce lidem uměle zlevňuje elektřinu, což ale na přelomu roku bude znamenat statisticky nebývalé zdražení, až elektřina zase takto uměle přestane být zlevňována. A že až ceny zase v lednu vyskočí, a s tím v souladu s platnou valorizační legislativou vyvstane nutnost rovněž nebývale navýšit penze, v rámci zachování sociálního smíru se z tohoto navýšení penzí „něco ubere“. A dá se takto získaných peněz – třeba jen z jejich části – na navýšení příspěvku na bydlení. Důchodci by samozřejmě ani tak nebyli nadšeni, ale alespoň by si nedělali plané naděje na tučnou valorizaci. Vláda by zároveň působila kompetentně a tak, že má vše zásadní předem promyšlené.

Místo toho získává veřejnost dojem, že situaci řeší „pět minut po dvanácté“. A že je rekordní lednovou meziměsíční inflací zaskočena, pročež musí nouzově krátit valorizační navýšení. Komunikace vstříc veřejnosti je to věru nešťastná. Tisíckrát lze – opodstatněně – říkat, že jde o krok sociálně i ekonomicky logický a svým způsobem spravedlivý. Jestliže už jednou důchodce navnadila, jelikož je včas nepřipravila na výrazně nižší valorizaci, celkem přirozeně mezi penzisty vítězí emoce (rozhořčení) nad chladným rozumem.        

Loni v červnu činila mimořádná valorizace 8,2 procenta, nyní to mělo být – právě kvůli mimořádně vysoké lednové meziměsíční inflaci – dokonce 11,5 procenta. O tolik se tedy měla navýšit procentní výměra penzí. Základní výměra se mimořádnou valorizací měnit neměla. Zůstávala by tedy na nynějších 4040 korunách. O 11,5 procenta by se pak ovšem navyšovala procentní výměra.

Takto to tedy nakonec nebude. Důchodci se místo toho dočekají výrazně osekaného mimořádného přidání. Každý penzista tak dostane navíc 400 korun na hlavu. Ale procentní výměra se zato zvedne nikoli o 11,5 procenta, ale jenom o 2,3 procenta.

Co to znamená konkrétně? Průměrný starobní důchod letos v lednu činil 19 438 korun. Procentní výměra z této sumy odpovídá částce 15 398 korun. Ta se tedy navýší jen o zmíněná 2,3 procenta. Výsledná částka činí 15 752 korun. K té přičteme zmíněné plošné navýšení o 400 korun, platné rovněž od června, a stávající základní výměru, tedy 4040 korun. Dostáváme tak 20 192 korun. Na takovou částku se tedy od červnové splátky zvýší průměrná starobní penze. Průměrný důchod se tedy zvýší jen o 754 korun, namísto 1771 korun. Důchodce s průměrnou penzí tudíž přijde o 1017 korun měsíčně, tedy jen do konce letoška o bezmála 7120 korun.

Stát ovšem tímto ponížením ušetří jen letos už uvedených bezmála 20 miliard korun. Jenže za cenu spravedlivého hněvu milionů důchodců.