Masakry na konci války. Nacisté umučili a zavraždili stovky Čechů

Dne 5. května 1945 povstali v Praze Češi proti německým okupantům. Obsadili sídlo rozhlasu a další veřejné budovy, z nichž vyháněli Němce. V ulicích docházelo k ozbrojeným konfliktům a akcím, které měly demonstrovat skoncování s německou nadvládou – strhávaly se třeba německé nápisy. Toho dne se skupina českých povstalců vydala i ke gymnáziu Na Pražačce na pražském Žižkově, kde setrvávala posádka SA. Útok se Čechům nezdařil, nacisté jich na 80 zajali a jako rukojmí je drželi v budově školy. Několik z nich krutě mučili a nakonec zastřelili na dvoře. V popravách pokračovali i v následujících dnech až do 8. května, kdy se Němci vzdali. Počet obětí není přesně znám, hovoří se okolo 45. Zavraždění Češi byli uloženi v masových hrobech na zahradě vedle gymnázia, z nichž byly jejich ostatky exhumovány a identifikovány krátce po odchodu německých vrahů. Ve většině se jednalo o zavražděné muže, mezi oběťmi byly zjištěny i tři ženy. Nejmladším zemřelým bylo pouhých 19 let.

O den později, šestého květnového dne roku 1945, došlo v Praze k dalšímu masakru, a to v Úsobské ulici, která dnes na památku tragédie nese název Obětí 6. května. V bytových domech na tomto místě nedocházelo tehdy k žádným velkým odbojovým akcím, přesto do nich vtrhli příslušníci Waffen-SS s jediným úmyslem – zavraždit zde nevinné Čechy. Ti se tu vystrašení schovávali ve sklepě, kde je nacisté bez milosti zastřelili, a to včetně jedné těhotné Němky. Na místě zůstalo 35 zavražděných, přežilo 12 osob, a to jenom proto, že zůstaly bez hnutí ležet pod mrtvými těly. Nacisté pokračovali v masakru: vyrabovali byty, obyvatele zabili a byty zapálili. Ve druhém bytovém domě zajali přes 20 lidí, které vyhnali na přilehlou zahradu, kde je popravili střelbou ze samopalů. Zde byla zavražděna i jedna těhotná žena, čtyři další ženy i šest dětí.

K tomu největšímu masakru v Praze však mělo teprve dojít. Bylo 8. května 1945 a pražské Masarykovo nádraží obklíčily německé ozbrojené jednotky. Budovu tehdy několik hodin bránila asi stovka českých povstalců, ovšem neúspěšně. Češi byli zajati a odvedeni. Na místě zůstalo přes dvacet zavražděných. Ostatní, kromě žen a dětí, byli popraveni na jednom z perónů. Celkem zde bylo pozabíjeno zhruba 70 osob!

Ve stejný den, tedy 8. května 1945, se v Praze odehrálo další masové vraždění. V Jelením příkopu v těsné blízkosti Pražského hradu zahynulo celkem 21 českých povstalců. Jejich smrt měli na svědomí nacisté, kteří své oběti před smrtí krutě týrali – na mrtvolách bylo později shledáno značné zohavení, jako je rozpárání břicha, vypíchnuté oči nebo odtrhané kusy svalů.

Také na jiných místech naší republiky docházelo na konci války k podobným tragickým akcím. Dne 6. května 1945 zavraždili Němci bezmála 60 lidí ve Velkém Meziříčí na Vysočině. Tehdy zde vznikl na české straně revoluční národní výbor, který se toho dne střetl s ustupující německou armádou. Její příslušníci Čechy naložili do vozů a odvezli na okraj města, kde je zastřelili a jejich těla hodili do řeky. Vedoucího revoluční skupiny, Jindřicha Nováčka, oběsili na náměstí na jedné z pouličních lamp. Dne 8. května do města dorazila osvobozenecká armáda, ovšem tragédie pokračovala. Město bylo totiž během osvobozovacích akcí bombardováno, což si vyžádalo desítky dalších obětí z řad civilního obyvatelstva.

Osmého květnového dne roku 1945 zavraždili ustupující Němci v Trhové Kamenici na východě Čech několik nevinných civilistů. Jejich první obětí se stala ještě před obcí mladá dívka jménem Marie Pilařová, která se tehdy vracela domů z rodinné návštěvy. Hned po příchodu do obce německé jednotky potkaly místního faráře, který se jmenoval Oldřich Kučera. Ten byl další obětí, nacisté ho krutě umučili. Zastřeleno bylo několik osob, té nejmladší bylo pouhých 17 let. Ostatky obětí byly uloženy na místním hřbitově.