Jedna z největších záhad druhé světové války rozluštěna: Proč nacisté ukradli fragment tapisérie z Bayeux?

Za celou operací stála nacistická organizace Ahnenerbe, vědecko-historický útvar SS, podřízený přímo Heinrichu Himmlerovi. Jejím cílem bylo vytvářet a šířit verze historie, které podporovaly rasovou ideologii nacistického režimu – zejména mýtus o nadřazenosti árijské rasy.

V rámci toho vznikl i projekt Sonderauftrag Bayeux (Zvláštní mise Bayeux), který měl za cíl prozkoumat tapisérii a reinterpretovat ji jako důkaz o germánsko-skandinávském původu Normanů – údajně přímých předků moderních německých Árijců.

Tato ideologická manipulace s dějinami a kulturou nebyla pro nacisty ničím okrajovým – umění, archeologie i textilie byly nástroji propagandy a moci. Členové Ahnenerbe cestovali po celém světě ve snaze získat předměty, které by posílily jejich konstrukci „árijského dědictví“. V případě tapisérie šlo o to, vyzdvihnout severské prvky výšivky jako důkaz, že Normané byli potomci Vikingů, a tedy etnicky spojeni s Němci.

Na jaře 1941 odjel do francouzského Bayeux tým badatelů v čele s Karlem Schlabowem, odborníkem na textilie a vedoucím Německého institutu pro germánské kroje. Během svého dvoutýdenního pobytu Schlabow odebral část zadní podšívky tapisérie a odvezl ji do Německa. Ačkoli se původně uvádělo, že fragment sebral až později v Paříži, archivní dokumenty a kresby z mise naznačují, že k tomu došlo přímo v Bayeux v červnu 1941.

Umělec Herbert Jeschke, který měl za úkol vytvořit malovanou repliku tapisérie, zachytil sebe, Schlabowa a šéfa projektu Herberta Jankuhna při práci nad výšivkou. Nad kresbou stojí nápis „Die Tappiserie!“ – výkřik nadšení z přístupu k tomuto jedinečnému dílu.

Všichni členové mise museli být členy SS – Schlabow dosáhl hodnosti poddůstojníka (SS-Unterscharführer). Po válce se mnozí z Ahnenerbe snažili distancovat od nacismu, ale dokumenty zabavené americkou armádou dokazují, že přijetí mezi členy organizace bylo podmíněno loajalitou k režimu a vyhýbání se „podezřelým kontaktům“, například s Židy nebo komunisty.

Přesný rozsah a cíle projektu zůstávají částečně zahalené. Zdá se však, že už samotná přítomnost výzkumníků u originálu a příprava rozsáhlé obrazové studie měla symbolicky potvrdit jeho „germánský“ původ. Projekt však zůstal nedokončen – německá porážka v roce 1945 práci přerušila.

Schlabow se po válce vrátil k výzkumné činnosti, tentokrát v zemském muzeu v Gottorfu. Fragment, který během mise odcizil, zůstal desetiletí neidentifikovaný v německých archivech. Jeho nedávné nalezení vzbudilo mezi historiky velké nadšení.

Navzdory nadšení z objevu je důležité zasadit jej do správného kontextu. Schlabow se necítil jako zloděj – podle nacistické ideologie šlo o navrácení kulturního dědictví árijskému národu. Tato logika vysvětluje, proč se nacisté cítili oprávněni přivlastnit si i zcela cizí kulturní symboly, pokud je dokázali interpretovat podle své ideologie.

Fragment je zatím vystaven ve Šlesvicku-Holštýnsku, ale v roce 2027 bude převezen zpět do Normandie, kde bude opět spojen s původní tapisérií. Poprvé od roku 1941 se tak setkají oba kusy tohoto slavného výtvarného díla.