ROZHOVOR | Poslanci ANO jsou zaměstnanci, poslouchají pokyny. Babišova propaganda si vybrala mě za nepřítele, říká Kalousek

Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek trpělivě, téměř jako učitel, vysvětluje, čeho se chce konkrétně zhostit a proč se po 23 letech chystá opustit dolní komoru. „Nechci Babišovi poskytnout záminku, aby tomu začal říkat Kalouskův blok nebo něco podobného. Nebudu koordinovat předsedy stran či vést nějaké dohody, to nechám lídrům, kteří se vždycky nějak dohodnou. Mým cílem je, aby s rozhodnutím šéfů stran souhlasily členské základny a pokud ne, navázat s nimi dialog. Každé ujednání, byť mně nemusí úplně vyhovovat, je lepší než žádné,“ vysvětluje v první části obsáhlého rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Druhou část najdete zde.

Bývalý náměstek obrany, který ví, že musí do terénu, kde si musí vše, jak říká tvrdě odpracovat, si přeje, aby zde vznikl blok, jenž bude vytvořený zejména z tradičně hodnotově ukotvených stran. Konkrétně mluví o ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, které by měly šanci ve volbách porazit hnutí ANO.

Současný stav podle exšéfa lidovců a TOP 09 směřuje k tomu, že se můžeme ocitnout na periferii Evropské unie a je nutné, aby státní správa nikomu nestranila. „Má-li být politika alespoň  trochu  věrohodná, tak musejí mít občané pocit, že se píská rovina pro všechny stejně. Státní správa nehájí zájmy daňových poplatníků, ale soukromé vlastnické zájmy svého předsedy vlády.“ Poslanec nechce historicky srovnávat roli komunistů s hnutím ANO, ale zdůrazňuje, že je nutné něco začít udělat. „V roce 1948 si také lidé nedokázali představit, čeho jsou komunisté schopní, a když byl rok 1952, tak už bylo na jakékoli změny či odpor pozdě.“

Kalousek s Babišem o sobě vědí už od devadesátých let. Detailně si ale vybavuje až setkání s ním, k němuž došlo v roce 2004, kdy byl šéfem lidovců. Budoucí ministerský předseda mu nabízel spolupráci, která by byla výhodná pro oba. „Jenže já nemám rád těsno u krku, tak to skončilo tak, že jsem ten oběd zaplatil sám a k žádné dohodě mezi námi nedošlo.“

BEZ OSOBNÍCH AMBICÍ BUDE VYJEDNÁVÁNÍ SNAZŠÍ

Pane předsedo Kalousku, předpokládáme, že rozhodnutí nekandidovat do Poslanecké sněmovny v roce 2021 vás nenapadlo zčistajasna, ale stojí za tím dlouhé přemýšlení...

Ano, máte pravdu. Nad zmiňovaným krokem jsem přemítal poměrně dlouho, téměř rok. Určitě to nebylo rozhodnutí ze dne na den a zvažoval jsem ho velmi bedlivě. Koneckonců moje nejbližší okolí o mém záměru vědělo. Věděli, že o tom přemýšlím. zvažuji. Důvody, které mně k tomu vedly, jsem již sdělil, ale můžu vám je zopakovat.

Bylo by dobré připomenout, že chcete pomoci při tvorbě...

...ne při tvorbě, ale při prosazení. Bylo by chybou se domnívat, že já vedu nějaké dohody. To mně nepřísluší. Ty vedou lídři a oni nepotřebují koordinovat, u jejich pohovorů nebudu asistovat. Ale v okamžiku, kdy lídři nějakou dohodu uzavřou a já si koncenzus strašně přeji, tak potom budou ještě muset členové strany rozhodnout, jestli ono ujednání je pro ně akceptovatelné, protože v demokratických stranách šéfové nemají absolutní moc. Je nutné říci, že  dohoda lídrů ještě neznamená, že strany jednání svých šéfů automaticky odsouhlasí. Následně se dostáváme do fáze, kdy je nutné jít do terénu a v něm se musí vše tvrdě odpracovat.

Kdybyste měl tedy vytvořit nějaký příměr, který by vaši roli přesně charakterizoval či vystihoval, jaký byste zvolil?

Vzpomeňme si na rok 2017, kdy do parlamentních voleb chtěli jít lidovci a STAN společně. Lídři Pavel Bělobrádek a Petr Gazdík se dohodli, protože šéfové se dohodnou nějakým způsobem vždy, ale jejich pakt jim pak shodila členská základna. A právě tady se pro mě rýsuje prostor, abych udělal maximum pro to, aby ještě své rozhodnutí přehodnotili a podpořili dohodu svých lídrů.

Nebudeme si nic nalhávat, nečeká vás nic snadného...

Za zkoušku to ale stojí. Vytyčil jsem si za úkol, že budu respektovat zmíněnou dohodu, protože jsme prostě v situaci, respektive celá země je v situaci, kdy si myslím, že i koncenzus, který se mně úplně nebude zamlouvat, je daleko lepší než pokud by nebyla úmluva žádná. Akceptovat volbu a pomoc prosadit ji do té reality, aby to bylo úplně jasné. Tam chci samozřejmě využít, že za těch třicet let znám v politice úplně každého. S každým se můžu sejít, ať už mě má rád anebo ne. Takže je opravdu nevyhnutelné vést desítky neformálních rozhovorů. Moc dobře vím, jakou obrovskou roli hrají při akceptování takovéto dohody osobní ambice, osobní animozity ať už v regionech nebo uvnitř jednotlivých stran nebo mezi jednotlivými stranami, to vám nikdy nikdo nepřizná a každý do toho promítá nějaké zástupné problémy,  pro běžného občana nesrozumitelné. A já, když s těmi lidmi budu mluvit jako člověk, o kterém lze důvěryhodně říci, že osobní ambice nemá, tak máte mnohem volnější ruce a můžete být mnohem přesvědčivější. A vyjednávání se tak může stát snazším. Prostě ty členy musíte přesvědčit.

Proč tak úzkostlivě dbáte na to, aby se nikde neobjevilo, že vy se podílíte na dohodách?

Nechci Babišovi poskytnout záminku, aby tomu začal říkat Kalouskův blok nebo něco podobného. Mým cílem je uvést dohody lídrů do života, s tím chci pomoci. Když to řeknu zjednodušeně, tak já nic nevyrábím, jen to chci prodat.

Vaši úlohu už jste, myslíme, dost jasně objasnil. Pojďme tedy dále. Zaujalo nás, že vaším přáním je, aby i členové pravicových stran ukotvených ve středu spektra podpořili demokratický blok proti hnutí ANO. V uvažovaném výčtu je ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Proč mezi nimi chybí STAN, je to tím, že STAN uvažuje, že by šel s Piráty?

Je to právě proto, že pan předseda (STANu – pozn.red.) Rakušan minulý týden řekl, že v koalici s TOP 09 nevidí smysl. A já respektuji to, co řekl.

Přesto, nemrzí vás to?

Ptáte-li se mě na to, pak moje občanské přání i přání celé TOP 09 je, aby onen blok tvořily zejména tradiční hodnotově ukotvené strany. A to tradiční je tam schválně, protože bych si přál, aby se sousloví tradiční strana říkalo bez nádechu pejorativnosti. Poslední dobou, zvlášť z úst premiéra Babiše spíše slyšíme, jakože to je něco pejorativního. Společnost potřebuje hodnotově ukotvené strany, protože jsou jasné, z jakých vychází hodnot. Je jasné, kam míří a jsou čitelné. Můžete s nimi souhlasit, můžete s nimi nesouhlasit. STAN je legitimní hnutí, jehož záměrem je, aby obecní zastupitelstva měla pro svoji práci, pro své obce co největší komfort, co nejvíce peněz. To je samozřejmě legitimní, ale to není hodnotově ukotvené. To je profesní zájem.

Do připraveného projektu, na němž budou spolupracovat lídři, zřejmě nebudou pozvaní Piráti. Je to i kvůli tomu, že jsou pro vás nepředvídatelní a nečitelní?

Pro jistotu zdůrazním, že říkám jen svoje názory, neříkám nic, co dohaduji nebo nedohaduji. Ale zpět k vašemu dotazu. Po mě jsou Piráti nečitelní, pro někoho třeba čitelní. Tady nejde přece jen o to, aby sečetli elektorát (sbor volitelů, voličů – pozn. red.), on by se taky mohl odečítat, ale je důležité, co voliči nabídnete. Porazit Babiše je málo. Nemůže to být alfa a omega. Samozřejmě navrátit zemi demokratickou vládu je priorita číslo jedna, ale také musí být jasné, co ta vláda bude dělat. Tady jde o program, který nabídne voličům moderní evropskou zemi s nějakým mezinárodně politickým směřováním, s nějakou perspektivou a tam už do toho vstupují i hodnotová východiska. Těžko může konzervativní pravicová strana udělat srozumitelný předvolební program s progresivní levicí. Skoro si myslím, že to nejde. Ale je možné s někým takovým udělat povolební koalici a říct voličům, hele oni chtěli tohle, my tohle, musíme udělat kompromis a ten vypadá takto. To si představit umím, ale srozumitelný předvolební program s levicovou stranou si představit neumím.

Je podle vás jako zkušeného matadora ještě aktuální rozdělovat politickou scénu na pravici a levici? Ptáme se na to proto, že tady existují strany, které je těžké někam zařadit?

Samozřejmě, že se dá politická scéna stále dělit na pravici a levici. Není to nepodstatné. Koneckonců, já jsem dvacet let vedl zápasy na pravolevé ose a pokládal jsem ten argumentační spor mezi pravicí a levicí za prioritu číslo jedna. Považoval jsem jej za zásadní na politické scéně, protože jsem se naivně dlouho domníval, že hřiště právního státu a demokracie je pevně dané. Fakt je, že za ta poslední léta se změnily priority. Stále si myslím, že pravolevá diskuze je potřebná. Politika má mít svá hodnotová východiska a má se vést kultivovaný politický zápas, ale musíte kultivovaný politický střet vést v demokratickém prostředí právního státu. A my jsme dnes v situaci, kdy se zachování demokratického právního státu stalo prioritou číslo jedna. Větší prioritou než zmíněná levice a pravice. A to je samozřejmě priorita, na které by se měly umět shodnout jak levicové demokratické strany, tak i pravicové demokratické strany. Za to by měly zápasit společně. Ale těžko spolu mohou dělat nějaký věrohodný konzistentní předvolební program. Samozřejmě by to bylo fajn, kdyby se uměly zavázat, že prostě prostředí právního státu je pro ně absolutní prioritou, ať už jsou levicové nebo pravicové. Mrzí mě, že nejstarší demokratická státotvorná strana, sociální demokracie, dnes nepochybně připouští svou účastí ve vládě devastaci právního státu.

STÁTNÍ SPRÁVA PODLE NĚJ HÁJÍ PREMIÉROVY ZÁJMY

Říkáte, že je třeba navrátit zemi demokratickou vládu. Kam tedy podle vás současná situace, resp. vláda směřuje? Nebo kam by mohla směřovat, pokud by se neřešila? Když dotaz úplně zjednodušíme, do jaké fáze by se mohla Česká republika dostat třeba v horizontu pěti let, když by lidé stále většinově volili hnutí ANO?

Současný stav směřuje k tomu, že se můžeme ocitnout na periferii Evropské unie, směřuje to k zemi, která nemá autoritu u svých spojenců a v tuhle chvíli jsme svědky tunelování budoucnosti v rozpočtové politice. A především, má-li být politika trochu věrohodná, tak musejí mít občané pocit, že se píská rovina pro všechny stejně. Musejí mít pocit, že nemůžete žít ve státě, kde panu premiérovi projde všechno a na ty malé se zaklekává. Bohužel k této situaci dochází, kdy státní správa nehájí zájmy daňových poplatníků, ale hájí soukromé vlastnické zájmy svého předsedy vlády. A tento výčet už je dost velkou tragédií. Kromě hmotných škod, které to působí, a ztráty autority, jež zmíněné aspekty působí v zahraničí, pak také vše má absolutně demotivační vliv na každého občana, jemuž jde o rovné podmínky a rovná pravidla pro všechny. Absolutně to podlamuje důvěru v demokracii a demokratické instituce. Nemůžete mít demokracii bez elementární důvěry v demokratické instituce. A pokud se státní správa chová tak, že je zřetelné, že nepíská všem stejně, no tak prostě podlomení oné důvěry je možná větší tragédií než ty miliardy.

Může nastat podobná změna v České republice jako na Slovensku? Tam si ještě před dvěma roky neuměli představit, že by Ficův SMER nediktoval vývoj země, anebo že by úplně opustil scénu. Myslíte si, že je to možné i u nás?

Já tomu pevně věřím. Jestli se těch pět demokratických subjektů sejde na  maximálně dvou kandidátkách a dokáží dát svým voličům dostatečně přitažlivou nabídku, tak jsem pevně přesvědčen, že by to nadpoloviční většinu dát mohlo. To je základní úkol pro demokratickou opozici. A tyto kroky jsou nezbytné kvůli volebnímu systému, který jsem  nevymyslel. To je prostě dědictví opoziční smlouvy. A je to fakt. Pokud se nezmění, tak nezbývá nic jiného než kandidovat v blocích, protože tento systém je nesmírně diskriminační vůči malým stranám. Ty potřebují často až dvakrát více voličů na mandát. Takže se vám klidně stane, že v malém kraji strana udělá jedenáctiprocentní výsledek, ale nemá ani jeden mandát. To je absurdní.

Jeden z lídrů, který by do chystaného projektu mohl být zahrnut, šéf lidovců Marian Jurečka, ale hned od svého lednového zvolení předsedy strany říká, že na cestě na spojení stran do demokratického bloku je řada legislativních překážek. Už se jeho skeptický pohled řešil anebo jste s ním dokonce už hovořil, abyste tento problém spolu probrali?

Tohle už není otázka pro mě. To je dotaz přímo pro lídry. To nejsou jenom legislativní překážky. To jsou programové a pochopitelně i personální překážky  a budou se muset dělat programové a personální kompromisy. Ale kde je vůle, tam je cesta. Prostě tam opravdu záleží na šéfech stran, aby to dokázali vyjednat.

Každý lídr má ale svoje ego. Nebojíte se, že by se předsedové na klíčové dohodě nemuseli dohodnout?

Já věřím naší předsedkyni Markétě Adamové. Ona je schopná vyvinout takové úsilí, že se shoda povede. Samozřejmě, že když není dohodnuto všechno, není dohodnuto vůbec nic. A ta šance, že se vše povede dojednat, není do té doby stoprocentní. Mně ale na tom záleží do takové míry, že jsem ochoten tomu pomáhat ze všech sil. Věřím, že se to povede.

Vy jste avizoval, že skončíte jako poslanec před parlamentními volbami v roce 2021 a nebudete na další období kandidovat. Není to ale pozdě, když se začnete v daném projektu angažovat až v roce 2021 a další volby jsou na programu až za další čtyři roky. Nepřemýšlel jste nad tím, že byste skončil už teď, aby už u nadcházejících voleb měl Andrej Babiš situaci ztíženou?

Neuvolňuji si ruce z časových důvodů. Uvolňuji si je proto, abych mohl říkat, že v projektu nemám žádnou osobní ambici. To mohu konstatovat jen tehdy, kdy řeknu, že nebudu kandidovat. Jinak o nic jiného nejde.

V politice působíte přes třicet let a máte tím pádem obrovskou zkušenost. Zmínil jste osobu Andreje Babiše, jako symbol eventuálního ohrožení demokracie. Kdo ale ji v zemi více ohrožuje: Andrej Babiš anebo hnutí ANO?

Hnutí ANO je politická divize Agrofertu. Jak šéf vlády Andrej Babiš ovládá jednotlivé firmy Agrofertu, i když tvrdí, že nikoli, pak stejným způsobem mu to politické zázemí dělá hnutí ANO, které ho poslouchá. Tady opravdu došlo k něčemu, čemu se v angličtině říká state capture. To znamená uchvácení, unesení či pohlcení státu, kdy jedna byznysová skupina uchvátila stát a využívá ho pro své obchodní účely i pro své zisky. A to se stane v okamžiku, kdy se jim podaří dosáhnout skutečnosti, že tvoří pravidla, která si sama vykládá a zároveň je i kontroluje, což se bohužel už stalo. To je potřeba vrátit zpátky.

Proč se na tyto věci, které jste právě zmínil, nemyslelo dříve, aby se jim zamezilo? Nikoho před lety nenapadlo, že by se prototyp politika Andreje Babiše mohl zrodit, anebo když už tady byl přímo on, že by k něčemu podobnému, co právě ohrožuje Českou republiku, mohlo dojít?

Myslím si, že v hluboké minulosti nikoho nenapadlo, že by k takovému rozsahu mohlo někdy vůbec dojít. Co se týká přímo Andreje Babiše, tak jsem hned po jeho nástupu v roce 2013 začal okamžitě všechny varovat, k čemu může dojít. Všichni říkali, že je to nesmysl. Obával jsem se ze znalosti věcí procesu i Andreje Babiše osobně, že tohle je přesně onen cíl. To, jak si nepřátelsky přebíral jednotlivé firmy a zařazoval je do svého impéria, tak se přesně takovým způsobem pokusí převzít celou Českou republiku. On prostě jinak přemýšlet neumí, to je základní instinkt u něj. A myslím, že v tomhle rozsahu si to skoro nikdo neuměl představit. Jenom velmi málo lidí si to v roce 2013 představovalo. To máte stejné jako s děním po únorovém puči. Zdůrazňuji, že nechci oba režimy srovnávat, ale v roce 1948 si také lidé nedokázali představit, čeho jsou komunisté schopní, a když byl rok 1952, tak už bylo na jakékoli změny či odpor pozdě.

Čím si vysvětlujete, že i přes zmíněné nebezpečí jdou voliči stále za Andrejem Babišem? Předvolební preference se u hnutí ANO totiž pohybují mezi 32 až 35 procenty.

Je nutné si neustále uvědomovat, že tady je prostě nepřetržitý geniální marketing s neomezenými zdroji, který samozřejmě funguje na určitý typ voličů. Není náhodou, že během šesti let hnutí ANO vyměnilo téměř celý svůj elektorát. A není náhodou, že dominantní část toho elektorátu jsou lidé starší a s nižším vzděláním. Jsou to typy lidí, kteří nechtějí přemýšlet o budoucnosti země. Chtějí to, co teď od té vlády dostanou. Jsou dva typy voličů. Ten jeden chce, aby ta vláda vytvářela férové rozumné prostředí a nechala je tvořit. A pak je část voličů,  kteří chtějí, aby se o ně vláda postarala a v podstatě převzala odpovědnost za jejich život. A tenhle vzorek lidí Babiš dokáže geniálně oslovovat. Tím víc samozřejmě vyvolává větší a větší odpor u těch svobodomyslných voličů. Jistě to není zdaleka problém jenom České republiky. Fakt je, že maďarský premiér Viktor Orbán vládne podobně populistickým autoritativním způsobem.

Kdy vy jste vůbec poprvé zaregistroval jméno Andrej Babiš?

Určitě to bylo už v devadesátých letech. To jsem ho vnímal jako dravého podnikatele. Pak jsem slyšel spoustu zvěstí o metodách, kterými ty firmy získává. Pravděpodobně řada těch informací byla pravdivých, ale já nemám rád neověřené informace, tak jsem si říkal, že to třeba není pravda. Pak bylo ale stále více zřejmé, že jeho politický vliv jako šéfa Agroferu velmi posiluje  v obou dvou stranách opoziční smlouvy (ODS a ČSSD – pozn. red.) a také se mě pokusil pro spolupráci získat. Vzpomínám si na rok 2004, když jsem byl předsedou KDU-ČSL, tak mně Babiš vysvětloval, že když budeme mít dobré vztahy a já se mu budu snažit vytvářet dobré podmínky v politice, tak on se zase bude starat o moji politickou kariéru. Jenže já nemám rád těsno u krku, tak to skončilo tak, že jsem ten oběd zaplatil sám a k žádné dohodě mezi námi nedošlo. Ale mám pocit, že někteří mí kolegové takovou dohodu uzavřeli. Nemyslím ve straně.

Vraťme se ještě k vašemu plánovanému odchodu ze Sněmovny, byť to neznamená, že se loučíte s politikou, neboť stále zůstáváte členem TOP 09. Už jste přemýšlel, v čem vám bude sněmovna nejvíce absentovat a v čem budete nejvíce chybět vy jí?

Osobně si myslím, že Sněmovně chybět nebudu. Každý je nahraditelný. Domnívám se, že můj styl je nenapodobitelný, ale vyskytnou se zase jiné nenapodobitelné styly. Určitě to nevnímám tak, že beze mně Sněmovna spadne. Přemýšlel jsem, po čem se mně bude stýskat a po čem naopak ne, co si rád odpustím. A opravdu vám neumím odpovědět, protože já si myslím, že to doopravdy poznám, až to bude s odstupem času. Pak bude vědět, že mně něco chybí a naopak si řeknu, že je dobře, že už toto opravdu nemusím. Pravdivě na vaši otázku budu moci odpovědět, až tady třeba rok nebudu. Dneska bych jenom spekuloval a třeba bych vůbec neměl pravdu.

Některým lidem bude ale určitě chybět vaše výřečnost. Vy jste totiž proslul jako vynikající rétor, který mluvou umí uzemnit i největšího protivníka. Po kom máte takovou výřečnost?

Myslím že po otci. On byl vynikajícím řečníkem, alespoň to o něm říkali. Také je to trénink. Když se účastníte parlamentních diskuzí dvacet let, tak mluvíte jinak, než když začínáte. Je to stejné jako když si uděláte řidičák, taky z vás není hned řidič. Musíte najezdit alespoň sto tisíc kilometrů.

Ovšem Sněmovna má obrovskou výhodu v tom, že vy můžete v plénu před poslanci vystoupit a tito lidé mají jedno z těch největších slov při prosazování zákonů. Neztrácíte vaším odchodem výhodu ovlivňovat některé věci?

Ty časy, kdy jsme byli schopni se přesvědčit argumenty v parlamentní diskuzi, jsou pryč. Dnes, zejména to nejsilnější hnutí, jsou zaměstnanci, kteří poslouchají pokyny, a můžete snést na stůl argumenty jakkoli pádné a nemáte šanci ovlivnit nikoho z nich. Takže si myslím, že působit veřejným tlakem, je možná mnohem účinnější než racionální debata v Poslanecké sněmovně, protože poslední dobou tady bývá každé racionálno podezřelé.

Kromě vás oznámil i Karel Schwarzenberg, další zakladatel TOP 09, že rovněž už nehodlá dále kandidovat do Poslanecké sněmovny na další období. Šlo o náhodu anebo jste to měli oba dva synchronně načasované, že oba zakladatelé strany odcházejí z dolní komory?

Nebylo to plánované. Karel Schwarzenberg to řekl už před několika týdny v rozhovoru do Práva a tam to nějak zvláštně nezarezonovalo. Teď, když to zopakoval pro Reflex asi den, dva potom ,co jsem to řekl já, tak to najednou zarezonovalo více a vyrojily se kolem toho i nesmyslné spekulace. Například že chystáme nějaký jiný projekt, ale to je samozřejmě nesmysl. Oba dva zůstáváme v TOP 09. Založili jsme ji, záleží nám na ní a naše zkušenosti jsou našim mladým kolegům k dispozici.

A právě tady se nabízí otázka, zda budete mít dostatek času předávat zkušenosti mladým politikům v TOP 09, když jste se kvůli projektu rozhodl odejít pracovat do terénu, nemáte strach o budoucnost TOP 09, kterou jste spoluzakládal?

Vůbec žádné obavy nemám. Můj krok dělám s lehkým srdcem, protože v listopadu bylo zvoleno v TOP 09 mladé nové velení předsedkyně Adamové, které pokládám za nejkompetentnější vedení politické strany v zemi. Jsou to lidé, kteří se naučili politické řemeslo, současně vědí, že nejsou nejchytřejší na světě, protože to není nikdo, tudíž se obklopují experty ze své generace. Chápou, že dohadování se v politice není jen o tom, kdo bude kde na kandidátce. Mají nějaké vize a ty chtějí prosazovat a jsou si vědomi toho, že výzvy, které jsou nyní před politickými stranami, jsou úplně jiné než v roce 2009, kdy jsme stranu zakládali, a úspěšně na ty výzvy hledají odpověď. Chtějí, aby někdo byl schopen dát České republice určitou vizi země, která má respekt v Evropě, která dává perspektivu svým občanům. A že země, v níž chceme žít, je vzdělaná a kultivovaná. Můžeme říci, že nyní vznikla new (nová) TOP 09. Tohle potřebujete jednak vysvětlovat a potom ve světě médií to chce nějak vystřelit, tedy oznámit. Chcete viditelný symbol a symbolem této new TOP 09 je také fakt, že nebudou kandidovat ti otcové zakladatelé, se kterými je strana spojená. To je nějaký symbol. A já si myslím, že se jedná o důležitý symbol.

V rozhovoru jsme často mluvili o premiéru Andreji Babišovi, který neustále říká či naznačuje, že za všechno zlo může Kalousek. Jak se vám s touto nálepkou žije a neničí vás už takové označení, někdy či dokonce neleze na nervy?

Kdyby mě to ničilo, pak bych odešel dříve. Člověk se přece nenechá zničit. Musíte mít snížený práh citlivosti, abyste to vydržel. A taky čisté svědomí. Svým způsobem bych to měl brát jako vyznamenání, protože každý autoritativní režim by měl mít toho svého spasitele, který všechno to dobré zařídí, a pak toho arcilotra, který za všechny vaše zpackané životy může. Skutečnost, že Babišova propaganda si vybrala mě za nepřítele, bych si mohl brát jako vyznamenání, že mě pokládají za nejnebezpečnějšího soupeře. Z knížek o divokém Západě se ví, že nejvíce se střílí na toho nejnebezpečnějšího pistolníka. Když to vychází od té jejich propagandy, tak to snáším dobře. Když tomu někdy podlehnou a uvěří lidi, kterých si vážím, tak je to trpké, což se také někdy stane.