RECENZE: Tuctová adaptace videohry Borderlands svou předlohu nepochopila a sama neobstojí

Filmové adaptace videoher se dlouhou dobu držely hluboko pod čarou průměrnosti. Zmínit můžeme pokusy o převyprávění přímočarých stříleček Far Cry (2008) či Doom (2005), temné krimi Max Payne (2008), mlátičky Mortal Kombat (1995), případně násobné snahy o ztvárnění dobrodružné hrdinky Lary Croft v sérii Tomb Raider. V posledních letech to však vypadá, že se filmařům konečně povedlo najít funkční recept. Ať už šlo o divácky úspěšné blockbustery Uncharted (2022) a Super Mario Bros. ve filmu (2023) nebo kritikou oceňované postapokalyptické seriály The Last of Us (2023) a Fallout (2024). Pro úspěšnou adaptaci se začínají krystalizovat dva možné postupy – využít fikční svět, zachovat jeho pravidla a poetiku a vystavět vlastní příběh, nebo být co nejvíce věrný původnímu narativu (v případě The Last of Us i rozzáběrování) a překlopit jej na filmové plátno.

Borderlands se nachází někde mezi v pomyslné prázdnotě. Videoherní série je svými mechanikami typickou “loot and shoot” záležitostí, kde střílíte haldy roztodivných nepřátel a sbíráte nepřeberné množství zbraní, zatímco nelineárním způsobem plníte rozmanité mise. Můžete si vybrat některého z předvytvořených hrdinů s odlišným zaměřením stylu boje a naturelem. Cestujete napříč planetami, epicentrem všeho dění je planeta Pandora, jež je semeništěm všeho nebezpečí, znepřátelených klanů, zmutovaných příšer a především lovců, kteří prahnou po mytických Vaultech, které ukrývají bohatství předchozích generací. Série vyniká odlehčeným tónem, svérázným a sebeuvědomělým humorem, popkulturními narážkami, přímočarou zábavou, signifikantně ujetými postavami a komiksově stylizovaným výtvarným zpracováním.

Filmové zpracování postrádá takřka všechno. Využívá známé postavy, situuje jejich příběh na Pandoru, narativ však vytváří nezávazně na předloze. Postavy mají zdánlivě stejné vlastnosti a osobnost. Protagonistkou i vypravěčkou příběhu je lovkyně hlav Lilith (Cate Blanchett), jež dostane zakázku, aby na Pandoře našla dceru šéfa společnosti Atlas jménem Tina (Ariana Greenblatt), kterou údajně unesl zběhlý voják Roland (Kevin Hart). Když se ale všichni tři setkají, rozhodnou se postavit proti Atlasu, jež chce Tinu zneužít k ovládnutí galaxie. Lilith se v osudu Tiny postupně začíná vidět a nachází si k ní cestu přes sdílená dětská traumata a absenci mateřských vzorů. Osud obou determinuje Vault – matka Lilith zemřela při jeho hledání, Tina má být zase klíčem k jeho otevření, díky své krevní linii.

Emocionální jádro příběhu tak má tvořit linie mezi nimi. Jak ony, tak vedlejší postavy jsou však věšáky na nezajímavé archetypy. Nemají žádnou definující osobnost a příběhem se potácí jako NPC, což ve videoherní terminologii označuje nehratelné postavy, jež vyplňují rozsáhle otevřené světy. Vztahová dynamika fungovala možná na papíře, na plátně se dočkáváme jen vyčichlých zbytků chemie, jež jakoby vypadla z nejvíce tendenční scenáristické příručky pro základní školy. Režisér a scenárista filmu Eli Roth se vyžívá v točení béčkových hororů, pro které se umí nadchnout. Tady jakoby plnil roli rutinéra, jenž rezignoval na jakoukouli snahu o nápaditost a invenci. Borderlands totiž není filmovým brakem, u něhož bychom odcházeli z kina. Je zkrátka výsostně nazáživným a zbytečným počinem.

Po natočení materiálu byl k přetáčkám a střihu pro Rothovu vytíženost pozván i režisér prvního Deadpoola (2016) Tim Miller. Na produkci se podílelo i původní videoherní studio s vydavatelem Gearbox a 2K. Skoro se ale zdá, jakoby o projekt nikdo z tvůrců neměl skutečný zájem. A filmové zpracování Borderlands se tak moc opírá o příběh, až se z (ne)konceptu vytrácí i potenciál pro rozvinutí fikčního světa. Po vidoherní sérii příznačná břitkost a humor tu úplně absentují. Vidíme ta naprosto průměrný akční film snažící se o budování mezilidských vztahů, jenž se akorát prsí nálepkou etablované série, s níž však duchovně nemá absolutně nic společného. Přípravy filmu se táhnou takřka od roku 2015, vystřídalo se na něm několik tvůrců a evidentně jej chtěl mít již každý z krku.

Ani akční sekvence, na nichž by měla celá podívaná de facto stát, samotný film na bedrech neunesou. Jsou neinvenční, plné nemotivovaných střihů a prkenné inscenace. Když vyšel trailer filmu, většina lidí byla na rozpacích z podivné herecké stylizace a vizuálních efektů. Vizuální efekty působí vskutku levně a nedodělaně, v zásadě jde ale o ten nejmenší problém. Tvůrci na sociální síti X avizovali, že chtějí, aby se filmová série ubrala vlastní cestou. Na to má samozřejmě plné právo. Tímto konkrétně zvoleným stylem ale přišla o veškerou osobitost. Herci jedou na půl plynu, nejcitelněji Kevin Hart, jehož Roland je skutečně tou nejvíce nudně napsanou postavou, ústřední Cate Blanchett svým šarmem alespoň trochu dokáže utáhnout jinak skomírající pozornost diváků a evidentně i štábu.

Borderlands jsou galaktickým krokem zpět, na druhou stranu zároveň ztělesňují vše, co je se současnou mainstreamovou tvorbou odpočinkově zábavného ražení špatně. Jde o produkt bez duše a nápadu, ačkoli videoherní předloha je těchto prvků plná. Ztrácí se v propadlišti všudypřítomného a vyprázdněného “contentu”, který s kinematografií má společnou akorát zdánlivou formu. Je smutné, že videoherní série, která svůj průmysl rozvířila o zcela novou formou stylizace, se dočkala nejvíce nijaké adaptace. Zatímco na nostalgii a referencích vystavěný Deadpool & Wolverine dokázal fanoušky komiksů ukojit, Borderlands jsou zcela postradatelným příspěvkem jak pro gamerskou subkulturu, tak pro tu širší filmovou. A to především proto, že na film zapomínáte ještě během toho, co vám běží před očima, což je snad ta nejhorší možná varianta. Až po nulovém diváckém zájmu odejde z kin na VOD platformy, ztratí se v záplavě tisícovek stejných kusů.

Hodnocení: 35 %

Režie: Eli Roth

Scénář: Eli Roth, Joe Crombie

Hrají: Cate Blanchett, Kevin Hart, Jamie Lee Curtis, Ariana Greenblatt, Florian Munteanu, Jack Black, Édgar Ramírez, Haley Bennett, Gina Gershon, Janina Gavankar

Česká premiéra: 8. srpna 2024

Distributor: Bontonfilm