Chatařům jde o život: Snadno mohou chytit nejednu zákeřnou nemoc

Weilova žloutenka (leptospiróza) je nemoc, která nejčastěji vejde do těla skrze poraněnou kůži, oči nebo sliznice, které se dostanou do kontaktu s močí nakaženého zvířete. Někdy ale bakterie projdou i skrz nepoškozenou sliznici, stačí se tak trochu nalokat vody ve venkovském rybníčku, u kterého si hlodavci v noci dávají sraz. V minulosti touto chorobou nejčastěji ochořeli lidé, kteří měli práci se zvířaty nebo jejich částmi na denním pořádku, například řezníci, zootechnici nebo technici pracující v kanálech.

Diagnóza leptospirózy je poměrně složitá, protože příznaky jsou podobné mnoha jiným nemocem. Nejdříve se objeví čtyřicítkové horečky, zimnice a třesavka, pacienta sužují bolesti hlavy a svalů, zejména pak zádových a lýtkových. Může se u něj objevit i vyrážka, bolesti břicha, nemocný může i zvracet.

Průvodním jevem je i zmatenost a blouznění nebo špatná nálada, v ojedinělých případech může člověk trpět halucinacemi, změnami osobnosti a objevit se může i agresivita. Po třech až pěti dnech příznaky zmizí a nemocný si již připadá jako zdravý. To je ale konec fáze jedna. Fáze dvě: Někdy k ní nemusí ani dojít, ale pokud je infekce závažná, vrátí se po několika dnech v plné síle, navíc pacienta začne bolet břicho a hruď, nefungují mu správně ledviny. Tuhne šíje, nemocný zvrací. Naštěstí při správné léčbě se nemoc obejde bez trvalých následků, ale vyléčení trvá i týdny.

Smůla je, pokud zaútočil nebezpečný druh bakterie, nebo pokud byl člověk oslabený. V tom případě totiž mají příznaky daleko silnější intenzitu, navíc jsou zasažená játra, objeví se žloutenka, postižené jsou ledviny, pacient přestane močit, teče mu krev z úst, bělma se zbarví do ruda, krvácí i z rekta a z nosu. Léčba se tentokrát neobejde bez hospitalizace.

TularémieZaječí nemoc přenášejí kromě ušáků také další volně žijící zvířata. Z krtků, ondater nebo myší se mohou infikovat ovádi a klíšťata, takže nemoc můžete získat i od těchto drobných nepříjemných společníků. Nejčastější způsob onemocnění je ale při stahování zaječích kožek a jiných loveckých zábav. A samozřejmě jako skoro každou nemoc, kterou můžete získat od zvířat, ji dostanete po požití (ale i vdechnutí) exkrementů hlodavců. Ty mohou být ve slámě, v seně nebo v prachu. Zvláště návštěvy chalup a chat po zimě tak mohou být rizikové.

Kudy nákazu dostanete, tam se nejspíše projeví, vždy je ale průvodním jevem horečka a slabost. Skrz poranění kůže vznikne vřed a zánět kůže, následně se zanítí lymfatické cévy a uzliny, které se zvětší a mohou hnisat. Pokud se bakterii dostaly do těla skrze spojivky, máte oční formu nemoci. Budou vám hnisat víčka, oko a zduří mízní uzliny. Pokud mikroorganismy použily jako dopravní prostředek vzduch a vdechli jste je, můžete se těšit na kašel, zánět plic, dušnost a bolest na hrudi. Po požití kontaminovaného jídla vás čeká bolest břicha, průjem a zvětšení sleziny. Proti tularémii používají lékaři dvojici antibiotik. V závažných případech ale mohou částečně odumřít i uzliny, které se musí odoperovat.

HantaviryOnemocnění těmito viry mohou být i smrtelná, přenáší se jako obvykle vdechnutím rozprášených výkalů, z člověka na člověka se přenos neprokázal. Nejnebezpečnější je hantavirový plicní syndrom, který vás čeká při návštěvě příbuzných v Severní Americe. Další varianta napadá ledviny a je známá po celém světě. Nejdříve začnou bolet svaly, člověk začne cítit chlad, po čtyřech až deseti dnech se mu zrychlí dýchání a objeví voda na plicích. V Evropě nemoc nejčastěji přenáší hraboš norník rudý a myšice lesní, v Asii pak krysy a potkani. Léčí se podle příznaků, nejčastěji širokospektrálními antibiotiky. Na horečku s ledvinovými příznaky existuje i antivirotikum ribavirin.