Rittig se stížností neuspěl, jízdenková kauza bude pokračovat

Rittig, jeho obchodní partner Peter Kmeť, právníci Marek Stubley a David Michal a někdejší jednatel tiskárny Neograph Jan Janků čelí obvinění z legalizace výnosů z trestné činnosti, a to ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Stíháni jsou na svobodě, v případě prokázání viny jim hrozí tři až osm let vězení nebo propadnutí majetku.

Podle informací týdeníku Ekonom se původně zabýval prodejem lahůdek v rámci podniku Restaurace a jídelny Praha. V roce 1996 jako první začal v ČR prodávat luxusní oblečení značky Versace. Do pozornosti médií se dostal v roce 2000 v souvislosti s některými nestandartními úvěrovými případy v Komerční bance. Jméno Ivo Rittiga padlo i v souvislosti kauza někdejšího poslance Vladimíra Doležala (ODS) obviněného ze zprostředkování úplatku pro člena zastupitelstva Prahy 10 Tomáše Hrdličku. Ivo Rittig se údajně snažil využít svých blíže neurčených kontaktů v české justici pro intervenci ve prospěch Doležala. V roce 2011 byly podnikatelské aktivity Ivo Rittiga medializovány v souvislosti s vyváděním zisků z prodeje jízdenek Dopravního podniku hl.m. Prahy.

Nedávno vyšlo v týdeníku Dotyk „Rittigovo desatero lobbingu". Vypadá to, že pan Rittig dobře ví, jak by měl profesionální lobbista vypadat. Přesto je jeho jméno spojováno s několika korupčními kauzami. Zatčen byl naposledy v době, kdy vyšlo právě zmíněné Rittigovo desatero, ve kterém se nebojí sám sebe považovat za lobbistu. Jako lobbistu ho samozřejmě chybně označují i média, která tento pojem úspěšně diskreditují již delší dobu. Slovo lobbista a kriminálník ale skutečně nemusí být jedno a totéž. Ve Spojených státech je lobbista díky striktním právním regulacím, profesionalitě a transparentnosti často považován za důvěryhodnější osobu, než samotný kongresman, informuje markething.cz.

Za zemi s nejdelší historií lobbingu lze považovat USA, kde je tato činnost výrazně právně ošetřena – lobbisté musí být registrovaní, mají povinnost zveřejňovat svoje příjmy a navíc pro ně platí opravdu striktní pravidla. Americký lobbista například nesmí během vyjednávání jednatelům koupit ani jídlo a pití. V Evropě se situace liší stát od státu.

V České republice legislativní úprava lobbingu bohužel zcela chybí, není proto divu, že někteří lobbisté ani nemusejí znát hranice svých činů. Z toho důvodu vznikla v roce 2012 Asociace Public Affairs agentur (dále jen APAA) sdružující agentury, které mají lobbing v popisu práce. Hlavním cílem asociace je úsilí o vyšší transparentnost a profesionalitu na trhu. Může se tak zdát, že APAA vlastně sama lobbuje za lobbing. Tedy za ustanovení lobbingu jako oficiálního povolání s potřebnými legislativními regulacemi. Asociace na svých webových stránkách dokonce zveřejnila své stanovisko k návrhu zákona o lobbingu.