PŮVODNÍ ZPRÁVA | Úspěch labouristů je mimořádný, mají před sebou náročnou cestu. Ambice se mohou lišit od reality, říká expertka

Zisk 412 křesel je podle expertky na britskou politiku Moniky Brusenbauch Meislové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně masivní a představuje pro labouristy mimořádný úspěch. „Takto silný mandát nebývá v britské politice úplně běžný. V podstatě jsou labouristi jedinou stranou, které se v poválečné historii Spojeného království podařilo hranici 400 mandátů překonat,“ zhodnotila pro EuroZprávy.cz.

Kromě letošních voleb se tak stalo pouze v roce 1997, kdy Tony Blair se svými labouristy získal 418 křesel, jak připomněla expertka.

Vysvětlila, že budeme spíše sledovat změny v domácí než zahraniční politice, protože v zemi panuje široký konsenzus ohledně klíčových zahraničněpolitických témat. „Snad jen s výjimkou vztahů s Evropskou unií,“ přiblížila expertka pro EuroZprávy.cz.

Labouristé slibují nápravu mnoha problémů, které podle nich způsobilo 14 let vlády konzervativců, „z jejich pohledu nezodpovědné a chaotické“. „Přichází s programem zaměřeným na obnovu, stabilizaci a modernizaci země. Plánují například zásadní změny ve veřejných službách, zejména ve zdravotnictví a školství. Slibují snížit čekací doby v nemocnicích a zvýšit počet zdravotnických pracovníků, stejně jako počet učitelů ve veřejném školství. Další významnou oblastí je infrastruktura či investice do výstavby tisíců nových domů a bytů,“ shrnula Brusenbauch Meislová.

Upozornila však, že ambice a vize se mohou lišit od reality. „Zvýšení výdajů na zdravotnictví, školství a infrastrukturu bude vyžadovat značné finanční prostředky, které musí vláda někde získat,“ nastínila.

„I přes cílené, selektivní zvýšení určitých daní, které rovněž plánují, bude financování těchto ambiciózních reforem nesmírně náročné. To, do jaké míry se jim tedy podaří naplnit své ambice a přinést skutečnou změnu do britské politiky, bude tedy záležet na jejich schopnosti své plány efektivně realizovat v kontextu politických, ekonomických a společenských výzev, kterým budou oni a celá země čelit,“ vylíčila Brusenbauch Meislová.

Přirovnávání Starmera k Margaret Thatcherové podle ní není ale příliš relevantní. „Už jen proto, že se jedná o velmi odlišné politické osobnosti s různými přístupy a ideologiemi. Margaret Thatcher, jakožto vůdkyně Konzervativní strany a premiérka v letech 1979 až 1990, byla silnou a nekompromisní lídryní – známá svou pevnou rukou, neoliberálními ekonomickými reformami a silným postojem vůči odborům,“ vyjmenovala.

Její politika se totiž od té Starmerovy výrazně lišila. „Její politika se zaměřovala na privatizaci státních podniků, deregulaci a snížení vládních výdajů. V tomto ohledu bude politika Keira Starmera hodně odlišná. Pokud bych měla identifikovat v tuto chvíli, tedy na samém počátku premiérské cesty Keira Starmera, nějaké paralely s Margaret Thatcher, tak snad ve snaze obou osobností modernizovat a transformovat své strany a přinést jim novou dynamiku,“ vysvětlila expertka.

Brusenbauch Meislová připomněla také funkční období Rishiho Sunaka a jeho odkaz, který popsala jako „mnohovrstevný, avšak nikterak zářný“. „Vejde do dějin jako první britský premiér, který nebyl etnický Brit, nejbohatší premiér v dějinách Británie, první hinduista v premiérském úřadu. Stal se premiérem vlastně tak trochu náhodou a během výkonu své funkce čelil mimořádně obtížným okolnostem,“ poznamenala.

Připustila, že se Sunak už na začátku svého mandátu nacházel v nebývale složité pozici. „Převzal Konzervativní stranu ve chvíli, kdy se nacházela v hluboké krizi, čímž byl následně poznamenán celý výkon jeho funkce. Od počátku byl vlastně do značné míry odsouzen k nezdaru. V premiérském úřadu vydržel déle, než se předpokládalo, a sice necelé dva roky – to v říjnu 2022, kdy se stal britským premiérem, nikdo nečekal,“ přiblížila.

Sunak tak má i několik důležitých zásluh. Podle expertky po turbulentním období premiérů Borise Johnsona a Liz Trussové do úřadu přinesl určitou dávku pragmatismu, stability a klidu. „Napomohl také vylepšit vztahy s Evropskou unií, kdy i sem po dlouhém období vyhrocených sporů přinesl jistou střízlivost,“ připomněla.

Nedokázal ale naplnit cíle, které si vytyčil a lidem slíbil. „Mnoho z jeho největších témat á la rwandský program či zákaz cigaret se mu nepodařilo dotáhnout do konce. Do učebnic rovněž vejde jako premiér, který svoji stranu přivedl k historickému debaklu,“ uzavřela Brusenbauch Meislová.