Při cestě na WC si nandejte roušku, prosí restauratéři. Navštívili jsme znovuotevřené hospody

Našetřené úspory se mu už výrazně tenčily. Proto majitel Šenkýrny Pražanka Luděk Hanzlík už netrpělivě, stejně jako jeho kolegové, vyhlížel datum 25. května, kdy ve vnitřku své restaurace v rámci restrikčních opatření po 72 dnech zaviněné koronavirovou pandemií uvítá první hosty. „Už mně peníze opravdu docházely. Kdyby nucená pauza trvala ještě měsíc, už bych si s tím neporadil. Vždyť já už si rozmýšlel, co nezaplatím, zda DPH či elektřinu. Naštěstí nikde nedlužím a nikoho z personálu jsem v pěti Šenkýrnách, co v Praze vlastním, nepropustil,“ říká hrdě Hanzlík pro EuroZprávy.cz, který v první den otevření vnitřních prostor restaurací navštívily pět provozoven na pražském Jižním Městě, aby zjistily, jak se hospodským vede.

Personál šel s platy dolů, Koulovna sází na motivační program

Všechny restaurace a hospody v zemi měly z nařízení vlády zavřeno od 14. března, od 11. května mohly klienty obsluhovat na zahrádkách, pokud je měly. Většinu tak zachraňoval prodej jídel a pití z oken. „My jsme ji plně využili, jen nabídka menu byla trochu odlišná, než jsou hosté tradičně zvyklí. Nyní už máme jídelní lístek takový, jak jsou klienti naučeni,“ povídá provozní z Opatovských teras Petr Budín. Zahrádku naopak nemohli mít v Kozlovně U Soudku. „My se nacházíme v pěší zóně, a tak bychom ji museli zastřešit plexisklem, což by byly další náklady. Osobně jako brigádník jsem celou pauzu byl doma,“ přiznává výčepní Jiří. Okénka ale vše nezachránila. „Navíc na jídla vydaná z nich jsme ještě nabízeli dvacetiprocentní slevu,“ konstatuje boss z restaurace Šenkýrna Pražanka Luděk Hanzlík. Cestou hladových a žíznivých oken nešli na Opatovských terasách. „Do doby, než jsme otevřeli 11. května naši zahrádku, jsme byli doma a zadlužili se. Alespoň jsem osobně v bytě vyřídil vše, na co dříve nebyl čas,“ našel na nucené výluce pozitiva Petr Budín.

Dlouhá pauza téměř všem majitelům vysála veškeré úspory. Proto personál musel přistoupit na snížení platů. „U nás jsme najeli na speciální motivační program. Naši lidé mají určitý fix a podle toho, jak jsou úspěšní či si plní své povinnosti, jim naskakuje finanční bonus. Nechtěli jsme, aby to pro zaměstnance bylo bolestné, proto jsem ráda, že jsme tento systém uvedli v provoz. Pokud někomu sáhnete na peníze a on ví, že nemá žádnou možnost si polepšit, půjde jeho výkonnost dolů,“ prozrazuje firemní recept Lenka Žáková, ředitelka Restaurace Koulovna na konečné metra Háje. Hned ve vedle stojící Pizerii Galaxie patálie s penězi neřešili. „My jsme se rozhodli dlouhý čas využít k totální rekonstrukci restaurace. Plánovali jsme ji a koronavirus ji jen uspíšil. Kdybychom ji dělali kdykoli jindy, také bychom nevydělávali a lidi bychom museli udržet. U nás jsme naštěstí problém se mzdami řešit nemuseli,“ směje se provozní Jindřich Jirák.

Naopak krize sáhla na výplatu směrem dolů personálu na Opatovských terasách. „Někdo změnu platu pocítil více, jiní méně. Nyní bychom zase všichni měli dostávat to, co před krizí,“ tvrdí provozní Petr Budín. Majitel restaurace Šenkýrna Pražanka Luděk Hanzlík Pražanka si ale stěžuje, že stát podnikatelům příliš nepomohl. „Z programu Antivirus,  který je určen na podporu podnikatelů, jsem první peníze dostal teprve minulý týden, a to 300 tisíc Kč, ale to bylo ještě jen za březen, na další peníze teprve čekám. Celou tu dobu jsem se musel spolehnout sám na sebe. Bohužel programy COVID I-III zatím vůbec nefungují,“ posteskl si šéf Hanzlík, který se s podřízenými rovněž musel domluvit na menší úpravě. „Všichni to akceptovali, nerad bych o někoho přišel. Mám výborný tým, a to v každé z pěti hospod,“ pochvaluje si.

Kuchaři v ústence nad rozpáleným sporákem pořádně trpí

Hned u vchodu stojí všude na židli či stolku láhev s dezinfekcí a personál bedlivě dohlíží, aby ji hosté před vstupem použili. Co ale někteří hosté spolehlivě ignorují, je nošení roušek. „Máme s tím velké problémy. Lidé si bohužel přečetli, že dneškem na ulicích končí povinnost zakrývat si ústenkami obličej, ale zprávu už nedokončili a ušlo jim, že v uzavřených prostorách je nutné ji stále nosit,“ přiznává trable provozní Pizzerie Galaxie Jindřich Jirák. S podobnými patáliemi se potýká i provozák na Opatovských terasách Petr Budín. „Hlavně, když se klienti zvedají od stolu a jdou na toaletu, musíme jim připomenout, aby si ústenky nasadili. Je to problém, stejně jako hlídání nařízení, aby se hosté neshlukovali a dodržovali dvoumetrový odstup.“

V Kozlovně U Soudku jsou dokonce připraveni i na variantu, že hosté po požití alkoholických nápojů nebudou pokyny respektovat. „Slušně jim domluvíme, a pokud ani to nezabere, zavoláme policii. My nemáme takové kompetence, abychom někoho donutili k dodržování vládních nařízení,“ pokrčí rameny výčepní Jirka. Naopak v klidu chce potíže s neukázněnými hosty řešit ředitelka Restaurace Koulovny Lenka Žáková. „My sázíme na trpělivost a vysvětlování. Věříme, že všechny ukočírujeme a vše proběhne v klidu.“

Zakrývat si obličej ale musí i personál. Nejvíce v rozpálené kuchyni u sporáku trpí kuchaři. „Pokud to malinko jde, tak si roušku trochu povolí, ale samozřejmě jen do té míry, aby neporušili hygienická nařízení,“ odkrývá pohled do zákulisí Kozlovny U Soudku výčepní Jiří. Na Opatovských terasách vaří kuchaři výhradně v papírových ústenkách. „Kdyby měli respirátor nebo roušku z látky, tak by se snad udusili. Celou směnu by nevydrželi,“ je přesvědčený provozní Petr Budín. Naopak v Pizzerii Galaxii připravují pokrmy kuchaři bez ústenek. „Našli jsme v legislativě, že pokud je v místnosti teplota nad šedesát stupňů, nemusí se nosit. Samozřejmě, že ve studených připravovnách jsou povinné, a na to dbáme,“ ujišťuje šéf provozu Jindřich Jirák.

Madam, podívejte se na stoleček a na něm najdete dezinfekci

Hodně limitující je pro restaurace hygienické nařízení, podle něhož musejí být stoly od sebe alespoň metr a půl. „To nás připravilo tak o dvacet procent kapacity v podniku. Ztráty z vnitřku alespoň můžeme vykompenzovat zahrádkou, kterou máme stále otevřenou,“ povídá Luděk Hanzlík z restaurace Šenkýrna Pražanka. Stoly naopak nevyklízeli v Kozlovně U Soudku. „Na ty, kam si lidé nemají sedat, jsme dali cedulku rezervace. Lidé to hned pochopí a my jim nic nemusíme vysvětlovat. Je to jasné a nikdo se nám tady ledabyle nepohybuje,“ lebedí si výčepní Jirka, jehož kolegyně mezitím napovídá starší dámě, co má před vstupem do podniku udělat. „Přeji dobrý den. Madam, musíte si ruce očistit dezinfekcí, to je, prosím, nutnost,“ říká. „A kde ji najdu?“ táže se postarší klientka. „Podívejte se na stoleček a tam už na vás čeká,“ naviguje servírka trpělivě zákaznici. Všichni vědí, že každý strávník je důležitý a jeho ztráta by mohla bolet. „Už ji mám, děkuji,“ praví žena a táže se po jídelním lístku.

Personál rovněž musí dbát, aby po každém hostu vydezinfikovali stůl. „S tím ale nemáme vůbec žádný problém. Dříve jsme to po každém klientovi dělali jarem a vodou, tak akorát teď jsme přešli na dezinfekci,“ netrápí se novým nařízením ředitelka Restaurace Koulovna Lenka Žáková. Jiný názor má ale Petr Budín z Opatovských teras. „Když je ale frmol, tak nás neustálé užívání dezinfekce zdržuje a nejen číšníky či servírky, ale i nově příchozí hosty, kteří si nemohou hned sednout. Když není nával, tak to nevadí, ale pokud je rušno, je to komplikace,“ přiznává provozní.

Krátce před otevřením svých provozoven řešili někteří majitelé, kolik toho mají objednat, aby neprodané zboží nemuseli vyhazovat. „My máme skvělého kuchaře, který si vše pečlivě zorganizuje. A nejsme zase na tom tak úplně zle, abychom počítali každou bramboru a pokud by došly, neletěli bychom pro ně k Vietnamcům. My si totiž děláme zásoby, můžeme si je dovolit pořídit,“ nepřipouští si žádné problémy optimisticky naladěná ředitelka Koulovny Lenka Žáková. Výpadek v sortimentu nehrozí ani na Opatovských terasách. „Vše čerstvé denně objednáváme,“ říká Petr Budín.

Až přejdou prvotní obavy o zdraví, vše se vrátí k normálu

Hospodští mají za sebou první den. Zatím je brzy na analýzu, kdy se gastronomie po tak šíleném zásahu vzpamatuje. „Musíme se všichni snažit a dát do toho srdce, pak jsem přesvědčená, že to vyjde. Je to jen na nás a každý host je u nás vítán,“ zve Lenka Žáková do Restaurace Koulovna, jejíž druhá pobočka je i na Černém Mostě. Naději v sobě živí i Petr Budín. „Lidé jsou teď opatrní, přece jen je to první den a mohou se bát o své zdraví. Ale za čtrnáct dní by se vše mohlo vrátit téměř k normálu, co se návštěvnosti týče,“ přeje si provozní z restaurace Opatovské terasy. Optimismus čiší i z provozního restaurace Pizzerie Galaxie Jindřicha Jiráka. „Já jsem přesvědčený, že náš podnik to dá, nic jiného si nepřipouštím. I když jsme otevřeli první den, řekl bych, že klientů je téměř stejně jako před vypuknutím pandemie,“ zůstává v klidu bodrý provozní, který za chvíli upozorní čísníka, že jednomu z hostů došlo pivo. „Prosil bych ještě jedno,“ požádá zákazník. A číšník okamžitě pro něj vyrazí. Nikdo si totiž nedovolí, aby návštěvník čekal. Oněch předlouhých 72 dní každému bohatě stačilo.