Kde brát energii? Co bude po uhlí a jádru?

Plynárenské společnosti vyčítají vládě, že se příliš zaměřila na využití tuzemských zdrojů – tedy právě uhlí, a žádají, aby chystaná energetická koncepce v souladu se světovými trendy zohlednila výhody plynu. Souboj o to, na jaké energetické zdroje vsadí Česko, vstupuje do dalšího kola.

„Kritérium maximální dovozní nezávislosti, které z ČR učiní energetický skanzen, by mělo být ve státní energetické koncepci přehodnoceno,“ uvedl pro E15 šéf České plynárenské unie Oldřich Petržilka. Otázka budoucnosti plynu se tak stává vedle těžebních limitů jedním z klíčových sporných bodů nové koncepce, která má být dokončena ještě letos.

Plynaři ji považují za klíčový dokument. Petržilka upozorňuje, že se podle něj budou rozhodovat investoři. „Jde o stanovení základního rámce, podle kterého se mohou energetické společnosti a investoři orientovat ve svých strategiích a plánech. Každá investice v energetice je dlouhodobá. V případě elektráren a plynovodů se jedná o investice na 20 − 40 let a pro taková rozhodnutí je zapotřebí základní stabilita a jasná pravidla,“ doplňuje mluvčí tuzemské plynárenské jedničky RWE Transgas Martin Chalupský. Podíl plynu v celkovém mixu by se podle něj měl vyrovnat se standardy EU a v příštích deseti letech narůst na celkových 25 procent. Nyní to je méně než pětina.

„Především by mělo být zdůrazněno, že i když je plyn fosilním palivem, jeho vlastnosti ční vysoko nad ostatní fosilní konkurencí. Proto je mimořádně vhodný pro řešení akutních problémů ČR, tedy emisí,“ míní Petržilka. Ministerstvo průmyslu na druhé straně vidí výhody ve využití domácí suroviny, tedy uhlí.

„Co je doma, to se počítá,“ řekl již dříve náměstek ministra průmyslu pro energetiku Tomáš Hüner. Dokáže si představit, že Česko zvýší dovoz plynu o deset či patnáct procent, ale nemalá část ze 750 milionů tun uhlí za limity by se podle Hünera vytěžit měla.

Podle Jiřího Gavora z poradenské společnosti ENA, na jejíž studii se plynárenská unie odvolává, je potíž v tom, že kvůli boji o prolomení limitů se příliš akcentovala údajná nespolehlivost alternativních paliv. Gavor vůči takovému názoru namítá, že plynu je na trhu dostatek. Je do Evropy dovážen i ve zkapalněné podobě a jeho ceny na spotových trzích se odpoutaly od ceny ropy. Závislost na plynu z Ruska je jen omezená, v případě potřeby je Česko schopno navýšit dovoz ze Západu. ENA nezpochybňuje význam využití uhlí za limity, ale dodává, že plynu by už neměla být přidělována jenom „role doplňkového zdroje.“

Tuzemský byznys vidí v plynu velkou příležitost. ČEZ buduje paroplynovou elektrárnu v Počeradech, RWE společně se švýcarským Alpiqem plánuje podobnou elektrárnu poblíž Mochova u Prahy a ČEZ společně s firmou Tedom se pouští do výstavby malých plynových výroben tepla a elektřiny.