KOMENTÁŘ | Desítky let diskuzí o ničem. Čeští politici zneužívají euro ke sbírání levných hlasů

Voliči ale, zdá se, ještě nepochopili, anebo možná nechtějí pochopit, že právě tématem přijetí eura se jim politici smějí do obličeje. Pro někoho proklaté euro je totiž jen nástrojem laciných národoveckých písniček, kterými se bez větších nákladů a námahy dají posbírat zajímavé počty volebních hlasů. Demokracie je prý diskuse. No to je určitě. Jen se možná nechce už říkat, že jen v zemích, kde tenhle, jak se rádo cizím slovem říká axiom, dává smysl. Ve východních zemích Evropy už to ale smysl asi nemá.

Třicet let diskusí o tom, jestli zavedeme společnou evropskou měnu nebo ne, by mohlo být ideálním příkladem. Takže co? Přijmout, nepřijmout, přestat mluvit, nepřestat mluvit, dělat něco, nedělat nic. Jistě můžete namítnout, že argument o výhodnosti či nevýhodnosti pořád platí. A že nejen Česko, ale i některé další země Západu, coby členové Evropské unie s eurem váhají, tak proč se drát do spolku za který bychom platili dluhy, které jsme navíc nenadělali, museli bychom dodržovat, co si přejí Němci a Francouzi, tak dále. To se dá slyšet, vidět i přečíst.  
 
Český rozhlas k tématu zavedení eura nedávno uvedl: Možnost vést si vlastní měnovou politiku Česku nepomohla inflaci lépe zvládnout, právě naopak, hodnotí ekonom Jan Švejnar z Kolumbijské univerzity v New Yorku. Pokud jde o růst cenové hladiny, Česko patří k nejhůře se vyvíjejícím ekonomikám zemí EU. A pak ekonoma z Kolumbijské univerzity citoval: „Značnou část jsme si přitom přivodili sami,“ konstatuje Švejnar. Když euro slavilo v lednu 2019 své dvacáté výročí fungování, vyšel v českých médiích závěr výzkumu veřejného mínění Eurobarometr, který konstatoval, že 66 procent lidí euro nechce. Co na to říct? Proč mít euro, když tu máme Kačku. Pravdou ale je, že poslední roky tuhle nepřiznivou statistiku dost podstatně mění. Je tu ale pořád dost ale. 
 
Takže jak už bylo ale řečeno. Říkat pro řadu politiků voličům, že kvůli zavedení eura by bylo nutné udělat to, a to a to, zkrátka plnou stránku domácích úkolů a v mnoha případech jistě ne úplně bezbolestných, by byla ztráta politických preferencí s ohrožením být zvolen do křesílka v instituci blízko Malostranského náměstí v  Praze. Navíc být přece odkázán na rozhodování o důležitých ekonomických parametrech mimo ústředí místních politických stran, tuzemské centrální banky a poslouchat jen Němce či Francouze co je prý pro Čechy nutné, as ani většina stávajících politických reprezentantů moc nebude chtít. Je to tak pořád KDYBY… Kdyby Česko přijalo euro, vedlo by to totiž nejen k posílení otevřenosti celého evropského, a tedy i českého trhu a tím zřejmě i větší ekonomické prosperitě, ale hlavně i větší provázanosti tuzemských institucí s těmi evropskými. 
 
No a přiznejme si, že zrovna tohle není, více než argumenty o nákladech či výhodnosti nebo nevýhodnosti zavedení společné evropské měny, co bychom jen tak „zkousli“. Jistě, řada milých spoluobčanů pak namítne, proč bychom to měli ale vlastně dělat a ztratit tak ty naše národovecké „békačky“ a „halekačky“. Na začátku textu jsem zmínil to, že diskuse znamená demokracii. Škoda, že jsme si možná kvůli vlastní pohodlnosti, podpořené navíc často vážnými nejrůznějšími argumenty o tom, co a jak je výhodné či nevýhodné zvykli na to, že nedostatek vizí lídrů a ochota je naplňovat nám vlastně vyhovuje víc, než třeba nějaká námaha či nutná práce pro splnění zadání a úkolu. Je i s podivem to, že nám stále více vyhovuje přijímat od institucí závěry ve stylu: Stejně jako všechno má přijetí eura své výhody i nevýhody. Opravdu jsme tak zpohodlněli?