KOMENTÁŘ | Když se národ stydí za premiéra. Zakomplexovaný Fico plivl do tváře Západu, bez kterého by si Slovensko neškrtlo

Premiér, jenž se má podle ústavy starat o zájmy všech Slováků, se na ruské půdě sám sebe postavil mimo oficiální agendu Bratislavy. Když Branislav Gröhling z SaS nazval Ficovu cestu „hanbou a plivancem do tváře“ vůči spojencům z EU a NATO, mluvil přesně o tom, co velká část veřejnosti cítí v hloubi duše.

Vždyť právě západní aliance garantují bezpečnost Slovenska, stabilitu jeho ekonomiky a otevřený přístup na zahraniční trhy. A přesto premiér dobrovolně vykročil k symbolickému paktu s Vladimirem Putinem, který porušuje mezinárodní právo neustálými agresivními kroky proti Ukrajině.

Pavel Macko z ODS to trefně komentoval: Fico neoslavuje mír, ale demonstruje, že Rusové opět určují, jak se má žít v Evropě. V době, kdy čelíme hybridním hrozbám, dezinformacím a tlaku vůči svobodě projevu, je krutým paradoxem, že slovenský premiér si dobrovolně dopřává pózu hosta v režimu, který tyto hodnoty považuje za hrozbu.

Zsolt Simon ze strany Fórum otevřeně prohlásil, že Fico „táhne Slovensko tam, odkud v roce 1989 odcházelo“. Je to nejsilnější z vystoupení kritiků: po Sametové revoluci si Slovensko vybralo cestu demokracie a svobody. Dnešní krok je proto vnímán jako zraňující návrat do minulosti, do světa, kde autoritářská Moskva diktuje politické směry menším státům ve svém okolí.

Slovensko si právem zaslouží premiéra, který bude hájit jeho postavení mezi rovnocennými členy EU a NATO, nikoli politika, jenž preferuje fotosetkání na Rudém náměstí před ostrým střetem s realitou, kterou zažívají Ukrajinci.

Zatímco Fico rozdával úsměvy a podával ruce v Moskvě, jeho vlastní země stála v rozpacích a poslouchala varovné hlasy opozice: „Tento pád na kolena před východem nás stojí víc, než si premiér vůbec uvědomuje.“

V konečném důsledku totiž nejde jen o poškozený diplomatický obraz, ale o otazník nad tím, zda Slovensko nadále bude stát pevně ve spojenectví se svobodným světem, nebo zda se vstřícné gesto k Moskvě stane předzvěstí nové éry nejistoty a odklonu od demokracie. 

Smutnou realitou je, že Fico nevnímá, jak moc Slovensko západ potřebuje. Malá země uprostřed Evropské unie by si bez spojenců ani neškrtla. Aktivně čerpá miliardy z evropských dotací, které nevrací, je závislá na unijním exportu a importu, a sama o sobě by se větším státům bez bezpečnostních záruk ani neubránila.

V kontextu toho, jak moc Slovensko Západ a zejména EU či NATO potřebuje, tak vyvstává otázka, zda Fico vystoupením po boku Putina neléčí jen svou zakomplexovanost a potřebu aspoň na chvíli vypadat jako důležitý státník. Je pak logickým, ale smutným faktem, že po boku osamělého despoty vynikne lépe, než v soukolí desítek západních spojenců, a nezdráhá se kvůli tomu obětovat vlastní čest i národ.