Trumpovo dilema. Existuje šance fatálně zasáhnout Írán i s jaderným programem, ale cena je vysoká

O tom, jak bude americká politika vůči konfliktu Izraele s Íránem dále vypadat, zatím není rozhodnuto. Prezident se bude muset rozhodnout, zda Izrael nadále podpoří i za cenu vojenského zapojení USA, nebo zda se od jeho akcí distancuje a pokusí se konflikt zklidnit. V případě, že se Spojené státy rozhodnou k aktivní podpoře Izraele, mohou se ocitnout v přímém vojenském střetu s Íránem.

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí totiž pohrozil, že v případě zapojení USA se terčem íránských raket stanou americké vojenské základny rozmístěné na Blízkém východě. Takový útok by si téměř jistě vynutil americkou odpověď, a to nejen z politických, ale i z bezpečnostních důvodů. Pentagon i Bílý dům proto sledují situaci s maximální pozorností.

Teherán zároveň disponuje nástroji, jak na Washington tlačit i nepřímo. Podle americké stanice CNN by Írán mohl destabilizovat situaci například útoky na mezinárodní lodní dopravu v Perském zálivu nebo Rudém moři. Tyto vody patří k nejvytíženějším energetickým trasám světa, a jakékoli narušení by mohlo spustit globální energetickou krizi. Takový scénář by měl dalekosáhlé ekonomické důsledky i pro USA a jejich spojence.

Na domácí scéně navíc čelí prezident Trump tlaku ze strany vlastní Republikánské strany. Část konzervativních zákonodárců požaduje, aby Spojené státy podpořily cílený úder na íránské jaderné zařízení Fordow, které se nachází hluboko pod zemí a je považováno za prakticky nedostupné pro izraelské letectvo. Fordow je jedním z klíčových prvků íránského obohacovacího programu a jeho vyřazení by podle zastánců útoku mohlo zásadně oslabit schopnost Íránu vyvinout jadernou zbraň.

Technicky by takový útok mohl provést pouze Pentagon – a to s využitím speciálních průrazných bomb GBU-57, které jsou schopné proniknout až do hloubky 60 metrů pod zem. Tento typ munice je však kompatibilní pouze s bombardéry B-2 Spirit, které vlastní výhradně americké letectvo. Izrael tyto kapacity nemá, a proto by jakákoli akce vůči Fordow musela být koordinována a schválena ve Washingtonu.

Kde stojí americká zahraniční politika?

Trumpova vize Blízkého východu jako regionu prosperity, technologické spolupráce a mezikulturní tolerance se dostává do přímého střetu s realitou války mezi Íránem a Izraelem. Otázkou zůstává, zda jeho květnové prohlášení během návštěvy Saúdské Arábie, kde vyzýval k překonání „unavených rozdělení minulosti“ a k tomu, aby Blízký východ definoval obchod, nikoli chaos, bylo projevem skutečné zahraničněpolitické orientace, nebo spíše součástí prezidentské kampaně s cílem oslovit umírněné voliče i arabské partnery.

Ve Washingtonu však sílí tlak na tvrdší postoj vůči Íránu. Jestřábí část Republikánské strany vidí současnou situaci jako historickou příležitost zasadit režimu v Teheránu rozhodující úder, ať už formou likvidace jeho jaderné infrastruktury, nebo prostřednictvím podpory změny režimu. Tento pohled čerpá z dlouhodobě napjatých vztahů mezi USA a Íránem, které sahají až k islámské revoluci v roce 1979. Tehdy byl svržen prozápadní šáh Rezá Páhlaví a Spojené státy přišly o strategického spojence v regionu.

Následné obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu a více než rok trvající krize rukojmích zanechaly hlubokou stopu ve veřejném mínění i politice USA. Írán byl postupně zařazen mezi sponzory terorismu a stal se předmětem dlouhodobých sankcí, diplomatické izolace a kybernetických operací. V 80. letech Spojené státy navíc během války mezi Íránem a Irákem podporovaly Bagdád, přestože ho vedl diktátor Saddám Husajn, a to z čistě pragmatických důvodů – zabránit íránskému vlivu v regionu.

Tyto zkušenosti vytvořily trvalou nedůvěru a politickou atmosféru, v níž každé uvolnění vztahů s Íránem naráží na vnitropolitické překážky. I dohoda o íránském jaderném programu z roku 2015, uzavřená během vlády Baracka Obamy, byla v roce 2018 Trumpovou administrativou jednostranně vypovězena. Dnešní republikánská reprezentace navazuje právě na tuto linii konfrontace, přičemž využívá současnou válku k tlaku na Bílý dům, aby nepřipustil žádné další diplomatické manévry.

Trump tak čelí dilematu. Buď zůstane věrný mírové a ekonomické vizi, kterou sám artikuloval, nebo pod tlakem vlastního politického zázemí a bezpečnostních hrozeb přistoupí na scénář vojenské eskalace. Výsledek tohoto rozhodnutí může mít zásadní dopad nejen na dynamiku americko-íránských vztahů, ale i na stabilitu celého Blízkého východu.