RECENZE: film Tanečnice názvem mírně mate, je především oslavou zapomenuté osobnosti

Nemusíte být zrovna přiznivcem tance, aby vás příběh Američanky s francouzskými kořeny, takto Marie-Louise Fuller (1862-1928), zaujal. Přestože s ním tvůrci nakládali poměrně hodně volně a vlastně se ho drželi pouze v náznacích. Ve své podstatě si to mohli dovolit, protože jméno rodačky z Chicaga i přes nesporný přínos jevištnímu umění dnes nepatří mezi nejznámější.

(zdroj: youtube.com)

Marie-Louise po zákeřném zavraždění svého otce odjíždí k matce do Brooklynu, kde se pokouší uplatnit jako komparsistka ve filmu. Seznamuje se rovněž s extravagantním hrabětem Louisen d'Orsay a získává svou první, několik desítek vteřin trvající roli, která však rozhodne o jejím dalším osudu. volné šaty jí začnou při vstupu na jeviště padat a dívka je při snaze zachytit rozvlní zvláštním způsobem, takže sklidí aplaus na otevřené scéně. Začne se touto myšlenkou intenzivě zabývat, ale zároveň cítí, že Amerika zatím není na tento projev připravena. Proto odcizí d'Orsayovi peníze a doputuje do Francie, kde se jí podaří díky Gabrielle Bloch, společnici Edouarda Marchanda, ředitele divadla Folies Bergère, kde už pod uměleckým jménem Loïe poprvé ohromí publikum. Sklízí stále větší úspěchy, přibírá pod svá křídla mladé tanečnice a stále pečlivěji propracovává taneční čísla. Jde o nesmírně vyčerpávající práci, ve které ji podporuje již zmíněná Gabrielle. Když přichází nabídka z francouzské Opery, Loïe ještě znásobí své úsilí a ocitá se na samé hranici vyčerpání. A to netuší, že nová americká hvězdička Isadora Duncan, kterou hodlá do svého souboru přijmout, prahne po jediném - dokázat, že je lepší a nadanější umělkyně. Loïe sužovaná stále většími zdravotními problémy má nakonec jedinou šanci - uspět v ostře sledovaném vystoupení.

Loïe a Gabrielle, která od samého počátku Tanečnici věřila (zdroj: Wild Bunch)

Na plátně sledujeme spíš pohled do zákulisí, protože poměr přípravy tance a jeho samotné provedení jednoznačně vyznívá pro první složku. Má odhalit, jaké potíže musela Loïe překonávat, jak byla posedlá svým vlastním nápadem, organizovala všechno od návrhu scény až po osvětlení. Nedbala na hodiny strávené v ateliéru nebo při zkouškách, z těchto záběrů přímo čiší počet krušných hodin, které obětovala svému snu. Bohužel v celém filmu nezazní ani jednou název, který se pro její jevištní provedení vžil - Serpentine. Navíc kdo jde na Tanečnici s očekáváním, že bude svědkem záplavy tanečních čísle, bude zklamán, daleko větší důraz je kladen na rozporuplnou postavu Loïe, její vztahy a sebezničující touhu se prosadit. 

Nelze ani pominout, že tvůrci bezezbytku naplnili slogan "inspirováno skutečnou událostí". Pozměnili toho opravdu hodně - Marie-Louise si v USA svým tancem získala velký ohlas a do Evropy se nedostala tak, že by někomu kradla peníze (ostatně postava hraběte d'Orsay je fiktivní), Francouzi ji přesvědčili, aby zůstala v zemi svého původu při jejím evropském turné. Zcela je také vynechána její spolupráce s bratry Augustem a Louise Lumièreovými, kteří s ní v roce 1896 vytvořili krátkometrážní film Danse Serpentine, i když Loïe se na něm podílela jen ve fázi příprav, onen tanečník ve filmu, myslně označovaný právě za věhlasnou tanečnici, zůstal pro svět filmu utajen. Také vztah s Isadorou, které Loïe pomohla nastartovat evropskou kariéru tím, že financovala její vystoupení v Budapešti a Vídni, je pojat zcela jinak. I samotné umělecké jméno neodpovídá předložené verzi vzniku, původně ho Marie-Louise Fuller nevygenerovala bosou nohou na podlaze, nýbrž bylo hříčkou jména Louie a výrazem L'ouïe, tedy francouzský termín pro sluch. Snímek se také nezabývá dalšími osudy tanečnice, takže jsou zcela vynechány poválečné kontakty s rumunskou královskou rodinou a také není nikde zmíněno, že Marie-Louise dokázala svůj tanec ochránit mnoha podanými patenty zejména v USA. Ani slůvkem není ve filmu zmíněna její sestra Mollie, která se stala velmi úspěšnou herečkou a umělkyní vaudeville. To znamená, že Tanečnice se řadí k filmům, které se zabývají pouze několika důležitými body v ohraničeném časovém prostoru. 

Poněkud bizarní vztah Loïe a hraběte d'Orsay (zdroj: Wild Bunch)

Hlavní představitelka, francouzská herečka a skladatelka Soko (nebo též SoKo) se jako Stéphanie Sokolinski narodila v Bordeaux a rovněž pochází ze smíšeného manželství. Jak napovídá jméno, v žilách jejího otce koluje polsko-ruská krev. Tato veganka, která proslula zejména několikaměsíčním vztahem s herečkou Kristen Stewart, je pochopitelně středobodem filmu, ale velkoryse poskytuje prostor i pro další postavy. Není její vinou, že nejsou zdaleka tak využity. Postava Isadory s tím, jak je ve filmu pojata, působí spíše nepřehledně a dekadentní hrabě d'Orsey až příliš šablonovitě. O to víc může vyniknout přínos zdánlivě do pozadí odsunuté Gabrielle, která je však silnou osobností a dokáže ať už podpořit Loïe v začátcích nebo ji posléze pomáhat překonat těžká úskalí zejména při rozporu s Isadorou. Mimochodem, když jsme u její představitelky, ta se dostala k Isadoře až poté, co ji kvůli jiným povinnostem odmítla Elle Fanning, která nedávno oslnila ve filmu Tři generace.

Taneční scény možná vyvolají určité rozpaky, nelze se zbavit dojmu, že nejsou zrovna nejlépe nasnímané. Zvláště barevné provedení působí poněkud mdle a s ohledem na stupeň přípravy a osobní oběť hlavní protagonistky by si určitě zasloužilo lepší zpracování. Pozorný divák ale objeví ve filmu českou stopu, a netýká se jen jmen v závěrečných titulcích. Obecní dům byl zvolen filmaři jako věhlasný kulturní stánek Folies Bergère, další scény byly realizovány v hotelu Evropa.

Isadora Duncan vnese do klidných vod prvek napětí (zdroj: Wild Bunch)

Nicméně to jenom podtrhuje skutečnost, že Tanečnice je pojata jako životopisný, nikoli umělecký film. Pokud diváci nebudou vysloveně striktní zastánci historických faktů, je příběh autorky tance Serpentine natočen jako zajímavý a inspirující příběh o lidské vůli a odhodlanosti vytrvat, do jisté míry i oslavou ženství a přínosu Marie-Louise Fuller světovému umění, ale rozhodně ho nemůžeme považovat za skutečný popis jejího života. V tomto případě je umělecká licence nezpochybnitelná. Berme tedy i s nadsázkou text distributora, protože pokud bychom zašli dále, našli bychom slavné počiny včetně její aktivity při zakládání muzea umění Maryhill. Jenom v rámci komplexnosti dodejme, že Marie-Louise Loïe Fuller zemřela 1. ledna 1928 ve věku 65 let na zápal plic a její popel se nachází v kolumbáriu pařížského hřbitova Père Lachaise.

Celkové hodnocení: 65 %

LA DANSEUSE

Hrají: Soko (Marie-Louise "Loïe" Fuller), Gaspard Ulliel (hrabě Louis d'Orsay), Mélanie Thierry (Gabrielle Bloch), Lily-Rose Depp (Isadora Duncan), François Damiens (Edouard Marchand, ředitel Folies Bergère), Amanda Plummer (Lili Fuller, matka), Denis Ménochet (Ruben Fuller, otec), Matilda Kime (asistentka d'Orsaye), Louis-Do de Lencquesaing (Armand Duponchel, ředitel l'Opera)

Scénář: Stéphanie di Gusto, Thomas BidegainKamera: Benoît DebieHudba: Antonio VivaldiRežie: Stéphanie di Gusto

Francie, 2016, 108 min., životopisné drama, do 15 let nevhodnéPremiéra: 23. listopadu 2016 (v rámci FFF Praha)19. ledna 2017