Před 145 lety se narodila Ema Destinnová. Doma si jí nevážili, ve světě vyprodávala operní sály

Nadané dítě 

Dne 26. února 1878 přišla na svět do rodiny pražského zámožného podnikatele v těžebním průmyslu a štědrého mecenáše v oblasti kultury Emanuela Kittla holčička, která dostala jméno Emilie Paulina Jindřiška. Její maminka Jindřiška působila jako operní pěvkyně, po ní jistě zdědila umělecký talent. Vzhledem k rodinnému zázemí se dalo předpokládat, že bude dítě směřováno uměleckou cestou. Již v útlém věku se projevilo Emiliino nadání, které bylo právě díky kulturně založeným rodičům dále rozvíjeno. Děvče se tak věnovalo hned několika aktivitám, v nichž vynikalo, a to malování, zpěvu, herectví, hře na hudební nástroje či tvůrčímu psaní. Všechny tyto dovednosti Emilie v dospělosti patřičně využila. 

Už v dětství to Emilii táhlo nejvíce k hudbě. Hrála velmi dobře na housle, v čemž ji vyučoval věhlasný profesor Ferdinand Lachner. Když jí bylo osm let, odehrála svůj první houslový koncert! O několik let později se začala věnovat také zpěvu, docházela na lekce k profesorce Marii Lowe-Destinnové. Tato žena na ní měla takový vliv, že si její příjmení později převzala coby umělecké jméno. Hru na housle a zpěv následně Emilie doplnila i studiem herectví, a to při Národním divadle. 

Nešťastná láska 

Někdy během studií v dospívání se Emilie zamilovala do Jindřicha Vodílka, nadaného sportovce a prvního profesionálního cyklistického závodníka v našich zemích. Mladý pár se seznámil právě při jízdě na kole v pražské Stromovce. Kromě umění byla totiž cyklistika další vášní Emilie. Dokonce prý nějaký čas trénovala na cyklistický závod dam, nakonec však dala přednost zpěvu. Roku 1896 navíc utrpěla při jízdě na kole těžký úraz a od té doby na cyklistiku zanevřela. Ne však na svou lásku. I když ji kariéra zavedla do ciziny, a vztah tak musel skončit, nikdy prý Vodílka nepřestala milovat a v životě už podobně intenzivní lásku neprožila. Odloučení od životní lásky nesla zpěvačka velmi těžce, svému milému věnovala několik smutných básní a v zoufalství se v roce 1899 rozhodla ukončit svůj život skokem z okna. Naštěstí ji tehdy sebevražedné plány překazil rodinný přítel Bedřich Spurný, který ji v osudnou chvíli zachytil. 

Úspěchy v zahraničí 

Teprve devatenáctiletá zpěvačka sklidila velký úspěch v drážďanské dvorní opeře, kde projevila svůj talent v roli Santuzzy v opeře italských mistrů Sedlák kavalír. O rok později se pokoušela prosadit v pražském Národním divadle, kde ji však čekalo odmítnutí. Přijala tedy angažmá v berlínské opeře, a tak začala se svou zahraniční kariérou. Tehdy ještě netušila, že se brzy stane světoznámou operní hvězdou. 

Pod uměleckým jménem Ema Destinnová vystupovala v operách v Berlíně, Londýně nebo Paříži. Na scénách se objevila v několika desítkách rolí, stala se primadonou. V roce 1908 poprvé zpívala v Metropolitní opeře v New Yorku, kde v roce následujícím iniciovala realizaci české opery Prodaná nevěsta z pera Bedřicha Smetany. Sama Destinnová se v ní ujala role Mařenky, jako dirigent se tehdy uplatnil další krajan, Gustav Mahler. Roku 1910 Ema Destinnová v newyorské opeře vystoupila společně s Enricem Carusem, jedním z nejlepších operních pěvců v historii. 

Návrat do vlasti 

Po svém prvotním odmítnutí v Národním divadle na tuto scénu Destinnová nezanevřela a v roce 1900 zde několikrát vystoupila. Nesetkala se však s žádným projevem uznání, toho se jí dostalo na domácí půdě až o několik let později. Ačkoliv Ema Destinnová vystupovala většinou v zahraničí, ke své rodné zemi měla neustále vřelý vztah a plánovala v ní žít po ukončení umělecké kariéry. Proto v roce 1914 zakoupila zámek ve Stráži nad Nežárkou nedaleko jihočeské Třeboně. Roku 1916 se zde natrvalo usadila. V zámku shromáždila obsáhlou sbírku starožitností, která však musela být z převážné většiny po její smrti rozprodána, aby se uhradily její nemalé dluhy. Destinnová během svého života vydělala mnoho peněz, s financemi však neuměla dobře hospodařit. 

Ve dvacátých letech 20. století Ema Destinnová vystupovala především na území Československa, a to již jen velmi zřídka. Její koncerty nicméně sklízely úspěch. V roce 1928 ukončila svou kariéru. Tehdy ji sužovaly zdravotní problémy úzce spojené s její obezitou. V roce 1930 podstoupila operaci očí, po níž zřejmě prodělala mozkovou mrtvici a dne 28. ledna 1930 ve věku 51 let v Českých Budějovicích zemřela. Jejího pohřbu se zúčastnila široká veřejnost, uložena byla do hrobu na vyšehradském hřbitově. 

Dnes nám prakticky každodenně jednu z nejúspěšnějších českých operních pěvkyň připomíná její podobizna na dvoutisícové bankovce, která byla zařazena do oběhu roku 1996.