RECENZE: Opičí muž při cestě za pomstou cedí krev v kulisách špínou prolezlé Indie

Dev Patel se do divácké paměti poprvé zapsal roku 2008 jakožto mladý talent z oscarového dramatu Miliardář z chatrče. Angažuje se především v nezávislé tvorbě, zmínit můžeme pouť za hledání vlastních kořenů Lion nebo (ne)hrdinskou adaptaci artušovské legendy Zelený rytíř. Oba filmy mají s jeho nejnovějším snímkem Opičí muž tematicky mnoho společného. Jeho první režijní projekt, v němž ztvárnil i ústřední roli, se snažil natočit dlouho. Produkci zdržela covidová pandemie i Patelovo zranění, po dokončení práva zakoupil Netflix. Po sérii dalších peripetií film viděl producent a režisér Jordan Peel, známý pro svou podvratnost a revizi žánrových filmů, jenž práva na titul odkoupil a rozhodl se pro distribuci v kinech. 

Opičí muž staví na základech hinduistické legendy o Hanumanovi – polobožském válečníkovi s opičí podobou, jehož příběh vychází ze starověkého indického eposu Rámájana. Jeho jméno symbolizuje boj proti falešné pýše. Hanuman se vyznačuje vnitřní sebekontrolou a disciplínou. S mýtickým příběhem je pevně spjatý i protagonista filmu, který je příznačně beze jména. Je to jedna ze vzpomínek na jeho matku, která mu legendu vyprávěla, než zahynula během vypálení jejich rodné vesnice. To se dozvídáme skrze útržkovité retrospektivní sekvence, z nichž si posléze skládáme kompletní obrázek tragických událostí a toho, kdo za vším stojí. Odhodlaný protagonista z ringu, kde v masce opice plní roli boxovacího pytle pro potěchu publika, pomalu proniká do infrastruktury podsvětí napojeného na politické machinace indické metropole, v jejímž jádru baží po pomstě. Začíná na tom vůbec nejspodnějším dne, hybatelem pro postup nahoru však není snaha o lepší životní podmínky, ale čistá pomsta za smrt matky. 

Snímek se vzpírá idylické a ornamentální představě, jež o koloritu Indie chová většina veřejnosti. Ukazuje rozpolcenou společnost, všudypřítomný populismus a drastické společenské rozdíly. Kulisy a svícení oplývají temně laděnými tóny, dominuje špinavé a nejednoznačné prostředí ulic, bojových zápasů pro nižší vrstvu a mizerné pracovní podmínky. Na příběhu hrdiny se zrcadlí až diktátorský útlak života původních obyvatel menších vesnic, politické represe a brutalita, zahalena neprůhlednou propagandou. Palčivý sociologický kontext je primárně napojený na osobní cestu protagonisty a je plynule implementovaný v ústředním narativu, jenž čerpá z klasické cesty za pomstou a proměny hledajícího se chlapce v chladného a racionálně uvažujícího muže, který v rukách třímá otěže spravedlnosti. 

Tato cesta je vykreslena přímočaře, zakořeněná v tradicích akčního žánru. Film byl několikrát přirovnáván k Johnu Wickovi, což sám v jedné scéně explicitní citací přiznává. Nezdržuje se hlubokou psychologií a de facto každá z vedlejších postav slouží jako pomyslný nástroj, díky kterému se protagonista posouvá blíže ke svému cíli. Snímek však i přes to některá očekávání podvrací a vydává se svébytnou cestou, především co se vyprávění týče. Příběh je totiž rozdělený na dvě poloviny, na jejichž vrcholech stojí rozmáchlé akční sekvence. Struktura se mnohem více blíží videohernímu vyprávění, kdy s hrdinou projdete část cesty, abyste v půlce začli zcela odznova, s čímž se pojí i uvědomění sebe sama a revize dosavadně chápaných hodnot. Asociaci s videoherním uměním umocňuje závěrečná sekvence, kdy hrdina stoupá jednotlivými patry, připomínajícími herní levely, nebetyčného paneláku, aby každé z nich postupně zlikvidoval. Krvavé finále se příznačně odehrává pod rouškou indických oslav světla Dwali. 

Z plátna cítíme každou kapku krve a potu. Film staví na fyzické bolesti, pevně provázané s psychickým utrpením. Protagonista není neohrožený a nezranitelný. Naopak, v podstatě celou první půlku rány akorát dostává a jeho bolest sálá z každého záběru. To podporuje dynamická, někdy až utrženě chaotická kamera, stejně neklidná a roztěkená, jako hrdina v první části. Stylistickou dominantou je frenetická střihová skladba a především plynulé přechody mezi obrazy, těžící z asociativních i kompozičních střihů. Vytvářejí celkový apelativní dojem dravosti a plynulosti, jenž tříští zmiňované fragmentární flashbacky. Jejich repetice tvoří jedno z mála slabých míst, jelikož distribuce informací i vyobrazené situace už po čase nepřínáší  nové poznatky a emocionální dopad nestupňují, jakkoli mají ve struktuře klíčovou pozici. 

Rozuzlení a závěrečný souboj přináší maximální diváckou satisfakci zbavenou jakéhokoli moralizování, po vzoru Nespoutaného Djanga Quentina Tarantina, kdy zkrátka chceme jen sadistickým způsobem vidět řadu antagonistů trpět a sledovat, jak si s nimi hrdina vyrovnává krví potřísněné účty. Nade vše ční Patelova neuvěřitelná vášeň a zápal odvyprávět osobně důležitý příběh, do nějž se promítají vlivy filmografie Bruce Leeho, kde je jedním z hnacích motorů bojové umění samotné, a estetiky Bollywoodu, čitelné hlavně ve střídání melodramatických a čiře akčních rovin. Veškeré prvky v kombinaci s politickým a sociálním komentářem v druhém plánu společně vytváří jeden z nejenergičtějších debutů a nejpodnětnějších akčních filmů poslední doby.  

Hodnocení: 80 % 

Režie: Dev Patel 

Scénář: Paul Angunawela, John Collee, Dev Patel 

Hrají: Dev Patel, Sharlto Copley, Sobhita Dhulipala, Sikander Kher, Pitobash Tripathy, Vipin Sharma, Fahad Scale, Adithi Kalkunte, Nagesh Bhonsle 

Česká premiéra: 4. dubna 2024 

Distributor: Cinemart