Tibetská medicína zažívá vzestup, Západ zůstává skeptický

Ještě než vzejde slunce nad indickými Himalájemi, před dveřmi Ješeho Dhondena (92), ikony tibetské medicíny, která přitahuje pacienty z celého světa, stojí řada lidí.

Ješe Dhonden byl více než 30 let osobním lékařem dalajlamy. Nyní tiskne prsty a dlaň jednoho pacienta. Sklání hlavu, aby si mohl zkontrolovat puls. "Nedělám žádné testy, žádný rentgen a podobně. Věřím si. Zkoumám pouze puls a moč," svěřuje se buddhistický mnich.

Tisíce lidí trpících rakovinou, degenerativními nemocemi či dalšími problémy se k němu chodí poradit na jeho kliniku McLeod Gandž v horském městečku na severu Indie, kam se uchýlila tibetská exilová vláda.

Praxe této medicíny vychází ze čtyř základních textů nazývaných tantry, z nichž vznikly dvě skupiny, Šakpori a Men-Ce-Khang. Tyto tantry zahrnují tisíce nemocí. V každém případě předepisují určitou směs bylinek a minerálů, které se většinou nalézají v Himalájích.

"Věříme, že nemoci jsou způsobeny tím, když se naše vnitřní energie dostane do nerovnováhy," vysvětluje lékař Cchewang Tam Din ze školy Men-Ce-Khang při klinice McLeod Gandž, jednom z mnoha zařízení tohoto druhu v Indii.

"Ideou našeho systému je to, že by nikdo neměl brát po celý život léky na chronické problémy, jako je artritida nebo cukrovka," říká.

Na tibetskou medicínu stejně jako na četné tradiční medicíny v Asii pohlíží Západ, stejně jako oficiální lékaři, podezíravě. "Jedním z důvodů, proč je tibetská medicína populární v Asii i jinde, tkví možná v tom, že přistupuje k pacientovi s velkou empatií, která má svůj původ v buddhismu," říká indický kardiolog D. Prabhakaran.

Čína a Indie se snaží využívat tibetské medicíny a její rostoucí popularity: v dubnu obě asijské velmoci, každá zvlášť, předložily UNESCO návrh na to, aby se stala nehmotným dědictvím lidstva. Dillí v roce 2010 tibetskou medicínu oficiálně uznalo a to jí otevřelo dveře do zdravotnických zařízení v Indii a usnadnilo investice a výzkum v této oblasti.