Edvard Beneš měl velkou oporu. První dáma Hana zemřela před 50 lety

Budoucí první dáma Československa se narodila jako Anna Vlčková dne 16. července roku 1885 v obci Domaslavice na Teplicku. Na počátku 20. století studovala na pařížské Sorbonně, kde poznala muže svého života, budoucího manžela. Zamilovaný pár se zasnoubil na jaře roku 1906. Se zásnubami si dvojice také změnila jména: Eduard se začal psát jako Edvard a z Anny Vlčkové se stala Hana. Edvard totiž prý v minulosti prožil nešťastnou lásku s jistou Annou, a proto už žádnou další ženu tohoto jména nechtěl. Své „ano“ si Hana s Edvardem řekli šestého listopadového dne roku 1909 v Praze v chrámu svaté Ludmily na Vinohradech.

Manželství Benešových zasáhly mnohé překážky, během nichž si ale oba byli navzájem oporou. Hana se stala Edvardovou pravou rukou, schopnou asistentkou. Za první světové války byli oba členy odboje. Za odbojové působení svého manžela v zahraničí byla Hana zatčena a takřka rok vězněna. Se svým milovaným mužem strávili dlouhé tři roky v odloučení a znovu se mohli vidět až po konci války, počátkem roku 1919. Zdálo se, že již nic nebude manželům stát ve společném štěstí, ovšem osud opět krutě zasáhl. Hana Benešová se těšila na miminko, ale bohužel potratila. Poté musela přijmout fakt, že už nebude moci mít děti.

Za první republiky se manželům začalo blýskat na lepší časy. Edvard Beneš se stal váženým ministrem zahraničí a později prezidentem republiky. A Hana Benešová plnila výborně funkci první dámy. Svému muži byla skvělou pomocnicí a oporou, vynikala inteligencí. Hana Benešová navíc ve skutečnosti platila za úplně první dámu, protože ta předchozí, Charlotta Masaryková, kvůli psychickému onemocnění na veřejnosti vůbec nevystupovala a svému manželovi ani nemohla poskytnout potřebnou podporu či reprezentaci. Vzorem první dámy tak pro občany státu byla až Hana Benešová.

Lidé si ji zamilovali. Zejména ženy ji vnímaly i jako módní ikonu. Hana Benešová, to byla vždy perfektně oblečená a upravená dáma, která si potrpěla na eleganci. Milovala jednoduché slušivé kostýmky, k nimž nosila klobouky, květinové brože nebo kožešiny. Obutá chodila v pohodlných střevíčkách na nízkém podpatku. Zejména květinové brože a kožešinové přehozy byly jakýmsi poznávacím znamením první dámy Benešové. Mnohé kousky z jejího šatníku a módní doplňky jsou dnes opatrovány ve sbírce Národního muzea.

Vážnost a oblibu ve společnosti si Hana Benešová udržela až do února roku 1948, kdy převzali moc komunisté. V létě téhož roku se její muž ze zdravotních důvodů vzdal prezidentské funkce a v září ve věku 64 let po infarktu a mrtvici zemřel. Úmrtí milovaného manžela snášela Hana Benešová velice špatně, i poté si ovšem mohla žít na celkem vysoké úrovni se státní finanční podporou. Stát jí platil i vlastního řidiče nebo hospodyni. Zároveň na ni ale prakticky neustále dohlížela Státní bezpečnost, dokonce ji dávala do souvislosti s procesem s Miladou Horákovou. Haně Benešové bylo vlastní protikomunistické smýšlení, ačkoliv to nikdy nedávala veřejně najevo. Poslouchala Svobodnou Evropu, a když se upálil Jan Palach, napsala jeho mamince dopis, v němž soucítila s její bolestí, ale i hrdostí na statečného syna.

Hana Benešová, vzor první dámy, zemřela před padesáti lety, dne 2. prosince 1974 ve věku 89 let. Pohřbena byla po boku svého milovaného manžela u jejich vily v Sezimově Ústí.