Valentýnská svatba Petra Voka z Rožmberka. Mladičkou šlechtičnu si před 445 lety bral skutečně z lásky

Petr Vok z Rožmberka patřil mezi nejváženější a nejbohatší aristokraty své doby. Narodil se prvního říjnového dne roku 1539 v Českém Krumlově Joštovi III. z Rožmberka a jeho druhé manželce Anně z Rogendorfu. Svého otce si Petr nemohl z dětství pamatovat, zemřel jen dva týdny po jeho narození. Místo něj se o chlapce staral jeho strýc Petr V. z Rožmberka, po němž měl jméno. Ten se nemohl vystát s jeho matkou Annou, která nakonec byla nucena opustit rožmberské panství i své děti, a tak Petr Vok přišel v útlém věku o oba rodiče.

Chlapec zůstal v Českém Krumlově, kde se mu dostalo výborného domácího vzdělání, což bývalo ve šlechtických rodinách zvykem. Jak Petr Vok rostl, začal o vzdělání ztrácet zájem a pomalu se projevovala jeho prostopášná povaha a touha po zábavě i jisté samostatnosti. Nějaký čas pobýval na habsburském dvoře, kde se měl naučit způsobům té nejvyšší společnosti a navázat vlivné styky. Na panovnickém dvoře se z něj měl zkrátka stát ten pravý aristokrat. Plán se vydařil a Petr Vok se nakonec stal komorníkem římského krále Maxmiliána II., což byl tehdy jeden z nejvyšších čestných úřadů.

Ke vzdělání šlechticů v době Petra Voka z Rožmberka patřily také zahraniční cesty za poznáním, kterým se říkalo kavalírské cesty. A tak i on vyjel spolu s dalšími aristokraty v prosinci roku 1562 do Nizozemí, kde přijal pozvání od Viléma Oranžského. V zahraničí toho chtěl Petr Vok co nejvíce prožít, ale také nakoupit. Zpátky do Čech si vezl především vzácné a drahé obrazy či knihy. Z Nizozemí zamířil v únoru roku 1563 do Anglie, kde byl dokonce přivítán na královském dvoře. Zatímco z Nizozemí si přivezl umění, z Anglie ušlechtilé psy. Několik loveckých ohařů pak choval na svém panství v jižních Čechách dlouhá léta a ostatní aristokraté mu je prý obdivovali.

Na zahraničních cestách strávil Petr Vok několik měsíců, domů přijel zpět v dubnu roku 1563. Dodnes se dochoval jeho obsáhlý deník popisující poznatky a zážitky z ciziny. Své zkušenosti ovšem šlechtic zrovna moc nezúročil, styky s vlivnými zahraničními osobnostmi již nadále výrazněji neudržoval a příliš se mu nedařilo ani spravovat svěřené majetky. Na svém zámku v Bechyni se zahrnoval luxusem, dobrým jídlem a pitím, a to ve velkém množství. Okázalé večeře, na kterých tekl alkohol proudem, byly takřka na denním pořádku. Navíc si rád a často užíval společnost žen lehkých mravů. Za pouhých pár let takto dokázal Petr Vok z Rožmberka utratit většinu svého jmění a panství značně zadlužil. Mnozí z jeho přátel mu proto začali jeho prostopášný způsob života kritizovat a rozmlouvat, někteří se ho kvůli tomu dokonce rozhodli oženit, protože doufali, že se v manželství uklidní.

A Petr Vok si skutečně začal hledat nevěstu. To nebyl ve vysokých aristokratických kruzích vůbec lehký úkol, protože nastávající manželka musela splňovat několik kritérií. Musela být mladá a plodná, aby dala šlechtici syna a dědice. Důraz se kladl také na její věno, tedy zámožný rodinný původ. Vzhled nebo snad láska, to bylo až na posledním místě. Petr Vok z Rožmberka měl ale štěstí. Nejenom, že našel mladou šlechtičnu z dobrých poměrů, ale také okouzlující, do které se zamiloval.

Nevěstou Petra Voka z Rožmberka se stala mladičká Kateřina z Ludanic, která pocházela ze zámožného rodu, což se zadluženému aristokratovi jistě zamlouvalo. V tomto ohledu se tedy jednalo o typický sňatek z rozumu. Ovšem dle dochovaných dobových zpráv měl Petr Kateřinu skutečně rád, a to až do konce života. Mezi manželi byl značný věkový rozdíl: zatímco Petrovi bylo již přes čtyřicet, Kateřina se vdávala v patnácti letech. Na dobu renesance se ale nejednalo o nic neobvyklého. Svatba se konala na bechyňském zámku přesně před 445 lety, dne 14. února 1580. Zpočátku spolu zřejmě žili novomanželé šťastně, Kateřinu její urozený muž obklopoval luxusem a dopřál jí vše, co jí na očích viděl. Za nějaký čas se ale objevily problémy. Páru se nedařilo počít potomka, což především stárnoucí Petr Vok velmi těžce nesl. Kateřina zase špatně snášela dlouhé odloučení od svého manžela, když se účastnil více než rok trvajícího protitureckého tažení. Svému muži byla nevěrná a navíc se u ní zhoršily psychické problémy, kterými trpěla od útlého věku. Nepříjemné projevy duševní choroby své ženy Petr Vok trpělivě snášel, nevěru jí také odpustil. Až do konce života ji prý velice miloval a stál věrně po jejím boku. Kateřina z Ludanic zemřela v roce 1601 ve věku pouhých 34 let. Petr Vok ji přežil o deset let, zemřel v listopadu roku 1611 bezdětný jako poslední svého rodu. Bylo mu 72 let.