Ministr pro EZ: Česko musí kvůli počasí zakročit. Odborníci bijí na poplach

Změna klimatu a její dopady jsou podle ministra životního prostředí Richarda Brabce jedním z nejdůležitějších témat současnosti nejenom ve světě, ale i v České republice. V roce 2014 Česko přijalo strategii Politika ochrany klimatu a v roce 2015 Národní strategii adaptace na změnu klimatu. “Oba dokumenty stanovují kroky, které děláme a budeme dělat s cílem zmírnit jak rychlost klimatické změny, tak i její dopady,” uvedl pro EuroZprávy.cz Brabec.

Klíčovým opatřením v boji proti změně klimatu je podle něj postupný přechod k nízkouhlíkové ekonomice. “Čekají nás odstavování hnědouhelných bloků v horizontu dvanácti let. Dneska zhruba 42 procent elektrické energie vyrábíme z uhlí, v roce 2040 by to mělo být dvanáct procent,” dodal Brabec.

Podle enviromentálního hnutí Limity jsme my by se však uhlí v Česku mělo přestat těžit nejpozději do roku 2030. Přechod na obnovitelné zdroje musí být spravedlivý, aby na něj nedoplatili zaměstnanci uhelného průmyslu, ani obyčejní lidé. “Řešení klimatické krize se neobejde bez co nejrychlejšího konce těžby a spalování uhlí, které je u nás hlavním zdrojem emisí. Stát při řešení klimatické krize selhává a nehájí veřejný zájem. Například elektrárna Chvaletice měla skončit už v roce 2016, ale stát ji privatizoval do rukou Tykače a poté mu krajský úřad udělil výjimku, aby mohl elektrárnu provozovat dále,” řekla pro EuroZprávy.cz Eva Jašková ze hnutí Limity jsme my.

Brabec ale tvrdí, že po vzoru Německa v tomto létě v Česku vznikla Úhelná komise, která se bude zabývat budoucností spalování fosilních paliv a hledáním možností přechodu na jiné zdroje energie.

Dodal, že změny jsou potřeba nejen v průmyslu a energetice ale i v dopravě, zemědělství a službách. “Jsou potřeba transformace energeticky náročného průmyslu, snižování energetické náročnosti bytů a domů, které jsou velkým producentem skleníkových plynů, snížení emise skleníkových plynů u všech vozidel, a to pomocí zavedení elektromobilů, které ministerstvo podporuje i dotačně,” popsal všemožné opatření proti změně klimatu ministr pro EuroZprávy.cz.

Podle něj Česko plní své závazky vyplývající z Pařížské dohody. Věří, že se v republice podaří snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 minimálně o 45 procent. Podle Brabce v ministerstvu modelují scénář, podle kterého by Česká republika v roce 2050 uspořila devadesát procent emisí oproti roku 1990. “Zjistili jsme, že by tady nemohlo být ani jedno auto na fosilní paliva a museli bychom vůbec přestat topit fosilními palivy,” vysvětlil Brabec výsledky scénáře.

Podle Jaškové Česko nadále patří mezi státy s nejvyšší produkcí skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele. Například v roce 2017 na každého Čecha připadalo skoro deset tun oxidu uhličitého, což je čtvrtá nejvyšší hodnota v Evropské unii. “Provozujeme flotilu zastaralých uhelných elektráren, přičemž v loňském roce jsme vyvezli skoro čtrnáct terawatthodin elektřiny do zahraničí, což je stejné množství jako spotřebují všechny české domácnosti,” sdělila Jašková.

Podle Zdeňka Žaluda z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd CzechGlobe teprve až dopady do jednotlivých sektorů hospodářství, především zemědělství a lesnictví, přiměly stát k významnější reakci na změnu klimatu. Podle něj se některé plány a strategie státu daří, jiné především kvůli nejasné a často nedokonalé legislativě ne. Dodal, že se více zajímat o problematiku začínají běžní občané, kteří se na svých pozemcích snaží podporovat půdoochranné, vodozádržené i jiné ekosystémové služby. “Rozhodující slovo v krajině však mají zemědělci a také lesníci. Právě těm je potřeba nastavit motivující pravidla, která dostanou jejich hospodaření do souladu s funkcemi krajiny, jež jsou pro naši společnost zásadní,” vysvětlil pro EuroZprávy.cz.

Projevy změny klimatu v Česku

Změna klimatu se především projevuje růstem teplot a větším množstvím extrémních srážek. Podle Petra Štěpánka z CzechGlobe se teplota v Česku za posledních třicet let zvýšila v průměru o dva stupně, přičemž v létě až o tři. “V posledních letech zvyšování teploty dokonce převyšuje předpovídané klima těmi nejpesimističtějšími scénáři a také se ubývá více vody, než bylo předpokládáno ve scénářích,” řekl Štěpánek pro EuroZprávy.cz. Dodal, že se podle scénářů k roku 2050 oproti referenčnímu období 1981–2010 dá očekávat narůst teploty o dva stupně a ke konci století dokonce o tři.

Podle něj se srážky v ročním úhrnu nemění ale zvětšuje se jejich extremita, ubývá jich v létě a výsledně se prodlužují období sucha. Dodal, že tento trend bude pokračovat i do budoucna.

“Nejde jen o povodně či suché epizody, ale i například o kratší dobu výskytu sněhové pokrývky či její absence v nižších polohách,” uvedl Žalud. Podle něj sníh je moc užitečný pro vegetaci. Slouží jako izolační vrstva proti nízkým teplotám a také je to zásoba vody pro jarní období. Podle Žaluda se kvůli změně klimatu také dříve začíná jaro, a proto vegetace je delší dobu vystavena jarním mrazíkům.

Nedostatek vody a výskyt sucha podle něj zásadně ovlivňují produkční funkci české krajiny, která je navíc na změnu klimatu značně náchylná. "Například specifičnost české krajiny je v tom, že je typická velkými půdními bloky a to způsobuje, že při výskytu silných dešťů často vzniká eroze. Také kvůli tomu v krajině chybí různorodá stanoviště a v případě extrémního sucha místa, kde by rostliny a živočichové mohli přežít,” vysvětlil Žalud. Podle něj se kvůli změně klimatu také přemnožuje lýkožrout smrkový, který preferuje teplé a suché počasí. Zároveň sucho přímo oslabuje smrkové monokultury, a kvůli kombinaci sucha a škůdců vzniká významné poškození smrkových lesů.

Podle Pavla Kindlmanna z CzechGlobe se do konce 21. století kvůli změně podnebí vymřou nebo výrazně ubudou některé druhy. “Například až čtyři pětiny ze sledovaných ptačích druhů trpí úbytkem zimovišť, letních hnízdišť nebo musí na jaře a na podzim cestovat mnohem dál, než byly doposud zvyklé,” řekl pro EuroZprávy.cz.

Z hlediska územní ochrany jsou ale podle něj důležitější změny pozvolné, jejichž následkem jsou posuny v areálech rozšíření druhů. “Obzvláště významné jsou nepřímé vlivy změny klimatu, které mohou zvýšit frekvenci sucha, povodní či požárů a také výskyt a populační dynamiku hmyzích škůdců i houbových chorob,” uvedl.