Jste lechtiví? Velké tajemství mozku rozluštěno

Londýn – Pokud chcete na vlastní kůži prožít jednu z největších záhad lidské mysli, není nic snazšího než si pohodlně sednout, sundat ponožky a zkusit se polechtat na chodidle. Pak požádejte kamaráda, aby vás polechtal. Rozdíl je evidentní. Proč tak tomu ale je? Zajímavé je také to, proč se smějeme, ačkoli lechtání není zrovna příjemná záležitost, informuje server mentalfloss.com.

Nemožnost zlechtat sám sebe přináší důkaz o tom, co dělá člověka člověkem. „Zde se dostáváme k otázkám ohledně našeho vědomí a sebeuvědomování," podotkl pro BBC George Van Doorn z Monash Univesity v australském Melbourne. Představte si, že by každý pohyb vašeho těla vytvářel potenciálně matoucí pocity: Kdykoli byste se sami dotkli vlastní nohy, mozek by to vyhodnotil jako útok nepřítele. Nastal by chaos.

Zjednodušeně řečeno, nemůžete sami sebe zlechtat, protože váš mozek ví, že to přijde. Doktorka Sarah-Jayne Blakemore z Institutu kognitivní neurovědy na londýnské University College více prostudovala schopnost mozku rozhodnout se „rychlostí světla". Naskenovala mozkovou aktivitu člověka, když byl lechtán na dlani a když se snažil lechtat sám sebe.

„Mozeček naprosto precizně předpovídá tělesné pohyby a vyšle signál do somatosenzorické kůry, která přijímá dotykové, tlakové, bolestivé a tepelné informace z receptorů umístěných například v kůži. Místo, kterého se chcete dotknout, mozek vmžiku znecitliví. A máte po lechtání," vysvětlila expertka. Naopak pohyby druhého člověka nejste schopni takovou rychlostí předvídat, takže se somatosenzorická kůra aktivuje.

Neuroložka dále upozornila na skutečnost, že mozek je naprogramován tak, aby nedůležité tělesné pocity předvídal a nevyvolával hned poplach. Můžete si to ověřit sami na sobě – například neregistrujete na nohou ponožky nebo necítíte záda, pokud jste opřeni v pohodlném křesle. Mozek se nezatěžuje „prkotinami", aby měl dost síly na aktivaci v případě nebezpečí, když vám po noze leze jedovatý pavouk.

Jsou také jedinci, kteří si ve spánku uvědomí, že právě mají sen, a mohou dokonce děj snu ovlivnit. Lékaři je proto požádali, aby se ve snu zlechtali. Ani v tomto případě nebylo možné svůj vlastní mozek ošálit.

Australský profesor Jakob Hohwy ale zjistil o „sebelechtání" ještě jednu zajímavou věc. Schizofrenici sami sebe zlechtat dokážou. Je to způsobeno pravděpodobně tím, že vlastní tělo vnímají odlišně a například se domnívají, že jejich končetiny ovládá někdo jiný. „Někde na trojúhelníku oči-prsty-mozek se u schizofreniků signál zadrhne," říká Hohwy.

Lechtání není legrace. Tak proč se smějeme?

Tato záhada fascinovala nemálo vědců, například Platóna, Galilea, Newtona či Darwina. Zcela jasná je pouze jedna věc. Nesmějeme se proto, že je to legrační. Pro mnoho lidí je lechtání nepříjemné.

Existují dva druhy lechtání. „Gargalesis" je silné lechtání na břiše či v podpaží, kdy se smějeme. „Knismesis" je lehčí forma, která evokuje spíše pocity, které máme při svědění. V tomto případě se nesmějeme.

Při dotyku vedou nervy signál z kůže do mozku, kde se aktivují dvě oblasti. Již zmíněná somatosenzorická kůra a dále pak část mozku zvaná „anterior cingulated cortex", která se zodpovědná za příjemné pocity.

Výzkum za pomocí elektromagnetické rezonance pak potvrdil, že smích při lechtání a smích při vyprávění vtipu aktivuje mozkovou oblast „Rolandic Operculum", která kontroluje obličejové pohyby, ale řídí také hlasové a emoční reakce. Když se smějeme během lechtání, je ovšem navíc aktivován hypotalamus. Ten vstupuje do hry, když cítíme bolest a když „bojujeme". Z toho neurologové odvozují, že smích při lechtání je vyslání signálu, že jsme submisivní a že se agresorovi vzdáváme. Snažíme se tak docílit toho, aby nepříjemný „lechtací útok" co nejdříve skončil.

Neurolog Robert Provine z americké Univesity of Maryland v Baltimoru ve své knize z roku 2000 „Smích: Vědecké vyšetřování" uvedl, že smích při lechtání upevňuje pouto mezi matkou a dítětem: „Když lidé říkají, že nesnášejí lechtání, zapomínají, že to kdysi byl první komunikační kanál mezi nimi a rodiči."

Závěrem je třeba dodat, že při lechtání se smějou také opice a dokonce i krysy. A co teprve tučňáci...

Zdroj: YouTube

Související

Více souvisejících

zajímavosti Vědci život

Aktuálně se děje

Aktualizováno včera

včera

včera

včera

včera

Fotbal, ilustrační fotografie

Od příští sezóny ponese nejvyšší fotbalová liga jméno sázkovky Chance. Přiteče díky ní čtvrtmiliarda ročně

Až letos v červenci odstartuje nová sezóna tuzemské nejvyšší fotbalové soutěže, už se v jejím názvu neobjeví jméno sázkové kanceláře Fortuna, ale jejího konkurenta Chance. Právě tato sázková kancelář totiž vyhrála výběrové řízení na titulárního partnera první fotbalové ligy a díky tomu si tak tuzemský profesionální fotbal od příští sezóny dalších pět let přijde na čtvrtmiliardy ročně.

včera

Papežův zákon

RECENZE: Papežův zákon o prohnilé církvi stojí i padá na velikášském akademismu

Poté, co byl u nás snímek Papežův zákon uveden v rámci nesoutěžní sekce karlovarského festivalu, se dostává i do široké distribuce. Italský film se noří do temné historie církve a skrze příběh na základě skutečných událostí reflektuje krutost lidské manipulace, společenskou rozštěpenost i individuální osudy na pozadí velkých dějin.

včera

včera

Michal Koudelka

Vláda chce urychlit výstavbu OZE, prezidentovi navrhla povýšení šéfa BIS Koudelky.

Příprava výstavby obnovitelných zdrojů energie ve vybraných lokalitách by v Česku neměla trvat déle než rok. K dosažení tohoto cíle má přispět vymezení tzv. akceleračních zón určených pro jejich výstavbu podle pravidel, která schválila vláda na středečním jednání. Navrhla také povýšení šéfa BIS Michala Koudelky do hodnosti generálmajora. 

včera

včera

Charles Leclerc

Stáj Scuderia Ferrari mění název + FOTO

Neuvěřitelné se stává skutečností. Ferrari je jediným týmem, který nepřetržitě závodí v přední motoristické disciplíně od založení formule 1 v roce 1950. Žádný tým nezastává takovou tradici jako Scuderia. Tradice – kterou nyní Italové (částečně) boří.

včera

včera

Petr Rada, trenér

Radovi se snížil trest za rasismus z osmi na tři měsíce. I tak je ale trenér pražské Dukly zklamaný

Původně vyslovený trest ze strany disciplinární komise Fotbalové asociace ČR (FAČR) pro kouče druholigové pražské Dukly Petra Rady za rasistickou urážku vůči již bývalému kouči Brna Tomáši Poláchovi vyvolal velké debaty ve veřejném prostoru. Byl totiž rekordní, konkrétně osmiměsíční. Po verdiktu odvolací komise se ale bude moci pětašedesátiletý kouč vrátit na lavičku již po třech měsících. Zkrácení trestu i pro Duklu znamená, že se bude muset obejít bez Rady až do konce právě probíhající sezóny, jelikož zákaz činnosti mu nově vyprší až začátkem sezóny příští.

včera

Aktualizováno včera

včera

včera

Krycí jméno ukrajinského vojáka „Niemachny“.

V ruském zajetí: Psi žijí lépe. Ztratil jsem jakoukoli naději a vůli žít

Ukrajinský voják přezdívaný „Niemachny“, který strávil 13 měsíců v ruském zajetí, promluvil o tom, co všechno prožil, když padl do zajetí po bojích o Azovstal v Mariupolu. „V kasárnách nás bylo hodně. Byla tam dvě patra a asi půl stovky plus-minus lidí. Spali jsme vlastně na sobě, na podlaze,“ vzpomíná. A dodává hned na začátku „Rusové se snažili přimět Ukrajince střílet do vlastních zajatců.“

včera

včera

včera

včera

Vzpoura zaměstnanců RTVS: Chceme svobodnou veřejnoprávní instituci

Situace na Slovensku se rychle mění. Zaměstnanci RTVS vydali protestní prohlášení a to krátce po schválení zákona o STVR Ficovou vládou.

Zdroj: Radek Novotný

Další zprávy