Dvouocasý lev ve skoku. Jaká je historie českého státního znaku a proč za komunismu trpěl?

§2/1 Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno - červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.

§2/3 Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.)

Tak zní současná zákonná definice a heraldický popis českého státního znaku, ale pojďme se podívat hlouběji do jeho historie.

Vůbec prvním znakem, který lze s Čechami historicky spojovat ale není ten slavný český lev. S Přemyslovci byla totiž původně spojována orlice, které se později začalo říkat podle svatého patrona přemyslovské dynastie a české země svatováclavská orlice. Její vyobrazení se nachází už na mincích z doby knížete Bedřicha mezi léty 1179-1181. Na mincích je patrná orlice s roztaženými křídly obklopená symetrickými křížky, což zřejmě mělo představovat plameny obklopující křídla. Orlice byla odvozená od erbu císařů Svaté říše římské a patrně měla poukazovat na blízkost přemyslovských knížat k císařskému dvoru. Do jisté míry nás doprovází stále v podobě moravské orlice, která byla odvozená od původní plamenné svatováclavské orlice moravskou větví přemyslovců.

Nejstarší zprávu o použití lva ve znaku českého království přínáší nespolehlivý kronikář Dalimil a spojuje lva s korunovací Vladislava za pomoc císaři při obléhání Milána. Ale spolehlivě doložený je lev až na pečeti moravského markraběte Vladislava Jindřicha. Poněkud paradoxně i český lev je poprvé doložen jako znak moravských markrabat a znakem českých králů se stal až potom, co moravský markrabě Přemysl II. se stal českým králem Přemyslem Otakarem II. a znak, který původně používal jako markrabě a vzpurný mladší král a nepřestal ho užívat ani po smrti svého otce jako naprosto právoplatný český král.

 Lehce podivně vypadají dva ocasy českého lva. Na první pohled se nabízí řešení otázky dvou ocasů jako symbol spojení dvou zemí - Čech a Moravy, které tvořily jádro českého království ve středověku, alespoň by se tak dalo vyvozovat z vzájemného propletení obou ocasů. Již zmíněný Dalimil, kterého se dodnes nepodařilo přesvědčivě identifikovat a který je známý pro “vlastenecký” výklad českých dějin má o původu dvou ocasů jasno - byla to odměna za pomoc Přemysla Otakara císaři Otovi ve válce se Saskem.

 "Na paměť vítězství nad Sasemčeského lva, druhým ocasemobdařil a Přemyslu co darna důkaz, že je mu nejbližšímdruhem, Zhořelec a Budyšíndal, což stvrdil také před sněmemnavléknutým skvostným prstenem"

 Drobným problémem ovšem je, že Dalimil není znám kdovíjakou historickou věrohodností a zejména jeho heraldické vývody nezní přesvědčivě, neboť vznik mnoha erbů datoval do doby předcházející užívání erbů v Evropě. Záhada dvou ocasů má ve skutečnosti mnohem prozaičtější vysvětlení. V heraldice, vědě, která se popisem erbů zabývá, totiž zdvojení nějakého nepárového orgánu označuje mužské pohlaví zvířete. Díky dvěma ocasům tak máme ve znaku lva a nikoli lvici. Podobně je tomu se slezskou a moravskou orlicí - ta má jednu hlavu a proto v heraldice mluvíme o pohlaví ženském.

Historie znaku ve 20. století je podobně bouřlivá, jako proměny státoprávního uspořádání. Českosloveská republika měla tři znaky - Malý, který vycházel z historického českého znaku, jenom lev měl prsní štítek se slovenským znakem, patriarším křížem vycházejícím z trojvrší. Ve středním znaku byly obsaženy znaky hlavních zemí. To znamená český lev, moravská a slezská orlice, slovenské trojvrší a znak Podkarpatské Rusi - rozdělený štít, který měl v pravém poli tři zlatá břevna, a v levém, stříbrném poli stojícího červeného medvěda. Velký znak Československa navíc ještě obsahoval i znaky malých historických slezských knížectví - Opavského, Ratibořského a Těšínského.

Po Mnichovské dohodě používala tzv. Druhá republika pouze střední znak československé republiky. Když došlo k definitivní okupaci Německem a osamostatnění Slovenského štátu, musel tuto situaci reflektovat i znak. Z malého znaku zmizel prsní štítek se slovenským trojvrším a ve velkém znaku zůstal pouze český lev s moravskou orlicí.

Po osvobození a opětovném spojení Českoclovenska se používal pouze malý znak. Dokonce i přesto, že květnová ústava se odvolávala na zákon upravující státní symboly, který se měl nacházet pod paragrafem 169. Problém byl v tom, že žádný takový zákon neexistoval.

Regulární znak tak byl ustaven až roku 1960 a nedá se v něm nerozpoznat komunistické ideologie, která se s heraldickými pravidly nenechala omezovat. Proto český lev putoval na znak v podobě husitské pavézy, na prstním štítku bylo vyobrazení Kriváně s vatrou a nad hlavou lva nemohla chybět obligátní rudá hvězda. Z hrdého erbovního znaku se tak stál pouhý nositel ideologických symbolů. Komunistická vláda tak opětovně prokázala, jak výkonná je v ohýbaní českých tradic. Vůbec jim přitom nevadilo, že tento nový český znak porušuje celou řadu heraldických pravidel.

Státní znak federativní republiky potom odrážel snahu o rovnocennost Česka a Slovenska ve federaci tím, že jak český lev, tak slovenské trojvrší s křížem, zabíraly po dvou polích čtvrceného štítu. Malý a velký znak České republiky nabyl už ve federaci svou dnešní podobu a po jejím rozpadu v roce 1993 přebrala samostatná ČR malý a velký znak pouze s kosmetickou úpravou podoby štítu.