Jednání s Trumpem vyvolává v Japonsku obavy. Zbytek světa by se měl bát také

Japonští vyjednavači, vedení ministrem pro hospodářskou revitalizaci Akazawou Rjóseiem, se vrátili domů bez jakéhokoliv hmatatelného úspěchu. A to i přesto, že se do vyjednávání osobně vložil sám prezident Donald Trump, varuje server National Interest.

Připomínky na historické ponížení, které Japonsko zažilo při vyjednávání s USA po otevření země americkým námořnictvem v polovině 19. století, tentokrát nezaznívaly jen symbolicky. Mnozí v Tokiu si uvědomovali paralely s misí Iwakura z roku 1871, která tehdy marně žádala americké politiky o ústupky a větší rovnoprávnost. Stejně jako tehdy, i tentokrát Japonci odjížděli z Washingtonu s prázdnýma rukama.

Vyjednávání probíhala pod tlakem zavedení tzv. „recipročních cel“ ze strany USA, která by mohla tvrdě zasáhnout i Japonsko. Prezident Trump vyhlásil 10% clo na většinu zemí, 145% na čínské zboží a 25% na dovoz oceli, hliníku a automobilů. Pro Evropskou unii si připravil sazbu 20 %, pokud by došlo na obnovení sankcí. WTO varovala, že tyto kroky by mohly snížit objem globálního obchodu až o 1,5 %.

Při samotném jednání byly veřejnosti předloženy snímky, které mluvily za vše – Akazawa, ozdobený modlitebními korálky a čepicí MAGA, seděl proti Trumpovi ve slavné Oválné pracovně. Japonský premiér Šigeru Išiba později ve svém vystoupení v parlamentu přiznal zklamání z výsledku a vyjádřil nelibost nad tím, že se do obchodních rozhovorů pletou i otázky obrany a amerických vojenských základen v Japonsku.

Trump totiž opět otevřel kontroverzní otázku nákladů na přítomnost amerických vojsk na japonském území. Už během svého prvního prezidentství požadoval, aby Tokio čtyřnásobně zvýšilo své platby za „americkou ochranu“. Tento požadavek v Tokiu rezonuje stále negativně a kazí jinak stabilní vztahy v oblasti bezpečnosti.

Japonsko se dlouhodobě snaží být vnímáno jako loajální partner Spojených států. Přesto byl tón americké administrativy během rozhovorů ostrý, často až nepřátelský. Prezident Trump bez okolků označil japonské automobilové předpisy za „netarifní podvod“ a obvinil Tokio z používání neexistujícího „testu s bowlingovou koulí“, který měl údajně znemožnit dovoz amerických vozů. Tato smyšlenka, kterou Trump opakuje už od roku 2018, byla tehdy vysvětlena jako „žert“, ale nyní se stala oficiálním bodem amerických požadavků.

Kromě těchto bizarních tvrzení Trump také zpochybnil samotný základ americko-japonské bezpečnostní aliance. Vystoupil s názorem, že Japonsko má příliš málo povinností vůči USA, přestože Washington poskytuje Tokiu ochranu. Trumpův blízký spolupracovník Stephen Miller přidal do ohně palivo výrokem: „Proč jsou americké silnice plné japonských aut, zatímco ty japonské nejsou plné těch našich?“

Tato rétorika přehlíží reálné ústupky, které Japonsko Spojeným státům v minulosti poskytlo. Už v roce 2003 Tokio vyslalo své jednotky na podporu americké invaze do Iráku, čímž porušilo svůj tradičně pacifistický postoj. V roce 2014 pak japonská vláda změnila výklad ústavy a umožnila „kolektivní obranu“ – tedy i obranu amerických jednotek na svém území. Tokio navíc postupně navyšuje své výdaje na obranu a podporuje integraci vojenských struktur s USA.

Trumpova administrativa ale tyto skutečnosti víceméně ignoruje. Jeho politika vůči Japonsku – a potažmo i dalším spojencům – je plná rozporů, náhlých změn kurzu a demonstrativního despektu. Zatímco se ve Washingtonu hovoří o posílení vojenské interoperability s japonskými silami, zároveň Trump vystupuje proti samotné alianci, která to umožňuje.

Zároveň je nutné si uvědomit širší dopad takového přístupu. Pokud Spojené státy zacházejí se svým nejvěrnějším asijským partnerem tímto způsobem, co teprve čeká ostatní spojence – v Evropě, na Blízkém východě nebo v Latinské Americe?

Japonská zkušenost ukazuje, že ve vztahu k Trumpově Bílému domu není žádné partnerství dostatečně pevné, aby odolalo nepředvídatelným rozhodnutím, nerealistickým požadavkům a veřejnému zostuzení. A to by mělo být varováním nejen pro Tokio, ale pro celý svět.