Jak funguje prodej amerických zbraní Tchaj-wanu a proč se Číně nelíbí?

Zatímco úřadující tajemník amerického námořnictva Hung Cao uvedl, že k odkladu dochází kvůli snaze Pentagonu zajistit dostatek zbraní pro konflikt s Íránem, tchajwanské ministerstvo obrany minulý týden oznámilo, že o žádném zpoždění ze strany USA informováno nebylo. Celý proces prodeje vojenského materiálu na demokraticky ovládaný ostrov s 23 miliony obyvatel se opírá o specifický legislativní rámec. Spojené státy jsou totiž zákonem vázány poskytovat Tchaj-wanu prostředky k jeho obraně, přestože Peking si území nárokuje a Si Ťin-pching v minulosti nevyloučil použití síly k získání kontroly nad ostrovem.

Tento právní závazek vznikl v roce 1979, kdy administrativa prezidenta Jimmyho Cartera oficiálně přesunula diplomatické uznání z Tchaj-peje na Peking, čímž zanikla vzájemná obranná smlouva mezi Washingtonem a Tchaj-wanem. Americký Kongres tehdy dospěl k závěru, že Carter nechal ostrov hluboce zranitelný, a rychle přijal zákon o vztazích s Tchaj-wanem (Taiwan Relations Act). Tento dokument stanovuje, že o budoucnosti ostrova se musí rozhodnout mírovou cestou a že Spojené státy poskytnou Tchaj-wanu zbraně obranného charakteru, aby si dokázal udržet dostatečnou kapacitu pro vlastní obranu.

Ačkoliv společné americko-čínské komuniké z roku 1982 zmiňovalo záměr Washingtonu postupně snižovat objem dodávek zbraní v závislosti na mírovém řešení situace, obě strany si text vykládají odlišně. Peking jej vnímá jako závazný slib, zatímco američtí představitelé dlouhodobě namítají, že Washington nikdy nesouhlasil se stanovením pevného data pro ukončení prodejů ani s tím, že by tyto kroky předem konzultoval s Čínou. Od roku 1979 tak Tchaj-wan nakoupil americké vojenské systémy za desítky miliard dolarů, od torpédoborců a stíhaček až po protitankové střely a logistickou podporu.

Samotné dodávky techniky však na ostrov proudí pomalu a dokončení obranných kontraktů běžně trvá celé roky. Podle dubnové zprávy projektu Taiwan Security Monitor (TSM) dosahuje celkový objem objednaného, ale dosud nedodaného amerického vojenského materiálu téměř 30 miliard dolarů. Například vyřízení objednávky na neřízenou munici z roku 2024 trvalo 21 měsíců, zatímco dodávka tanků Abrams schválená v roce 2019 byla dokončena až po 81 měsících, kdy poslední kusy dorazily na Tchaj-wan minulý měsíc. Na stíhací letouny F-16 objednané ve stejném roce ostrov stále čeká.

Tento stav vyvolává uvnitř Tchaj-wanu debaty o tom, zda se armáda příliš nesoustředí na drahé a velké systémy, jejichž výroba trvá příliš dlouho a které by mohly být v případném střetu s mnohem větší čínskou armádou zranitelné. Mnozí odborníci proto prosazují takzvanou strategii dikobraza, která sází na levné, asymetrické a lokálně vyvíjené zbraně, jako jsou drony a protilodní střely. Podle analytiků nemá současné Trumpovo váhání s podpisem nového balíku bezprostřední vliv na bojovou připravenost ostrova, protože dodávky systémů Patriot nebo NASAMS by kvůli výrobním kapacitám stejně realizoval nejdříve v roce 2028.

Hlavní komplikací, kterou odklad podpisu přináší, je narušení dlouhodobého plánování tchajwanských ozbrojených sil, jež s těmito nákupy počítají ve svých modernizačních reformách. Stávající uzavřené kontrakty sice běží dál, ale situaci na americkém zbrojním trhu komplikuje také konflikt s Íránem, který odčerpává zásoby protiletadlových střel USA i jejich spojenců. Podle expertů zbrojní dodávky samy o sobě krizi nevyřeší a klíčový dopad na uklidnění napětí v regionu budou mít spíše diplomatické kroky.