Vědci zveřejnili dosud nejdetailnější snímek Slunce

Tento snímek je první, který vznikl díky novému zařízení s názvem Visible Tunable Filter (VTF). Tento filtr, podle americké Národní vědecké nadace (NSF), umožňuje trojrozměrné zobrazení dějů na slunečním povrchu s rozlišením až 10 kilometrů na jeden pixel.

Detailní fotografie ukazuje shluk obřích slunečních skvrn – tmavých oblastí na slunečním disku, které jsou velikostí srovnatelné s kontinenty. Tyto útvary jsou místem intenzivní magnetické aktivity, odkud často vznikají erupce nebo výrony koronální hmoty (CME), tedy masivní oblaka nabitého plynu a magnetických polí, která unikají ze sluneční atmosféry.

„Sluneční bouře v 19. století – známá jako Carringtonova událost – byla natolik silná, že způsobila požáry v telegrafních stanicích,“ upozornil Friedrich Woeger z NSF. Podle něj je nutné tyto jevy lépe pochopit, protože mohou ohrozit moderní technologie i naši každodenní infrastrukturu.

Tyto sluneční výrony mohou narušit zemské magnetické pole a způsobit problémy v rozvodných sítích či ve fungování družic. Proto mají podobné snímky zásadní význam pro předpověď vesmírného počasí, které může mít dopad i na Zemi.

Slunce prochází jedenáctiletými cykly magnetické aktivity. V říjnu odborníci z NOAA, NASA a mezinárodního panelu oznámili, že Slunce vstoupilo do fáze takzvaného slunečního maxima, kdy se zvyšuje počet slunečních skvrn a obracejí se magnetické póly Slunce. Tento vrchol aktivity by měl trvat ještě několik měsíců.

Vhodné načasování tak doprovází i zprovozňování nového zařízení VTF v havajském dalekohledu, který je umístěn na vrcholu sopky Haleakalā na ostrově Maui. Dalekohled umožňuje sledovat Slunce s nebývalou přesností, která je přirovnávána k pozorování vařící se polévky – teplo stoupá ze slunečního jádra až na povrch díky proudění hmoty.

Sluneční skvrny jsou pak přirovnávány k „magnetickým zátkám“, které zabraňují přenosu tepla a tím pádem se jeví jako tmavší, i když jejich teplota stále převyšuje jakoukoli pozemskou pec. Vzhled slunečního povrchu vytvářejí rozdíly v hustotě a teplotě jednotlivých vrstev, které VTF dokáže „naladit“ podobně jako rádio na konkrétní frekvenci.

Tato schopnost je možná díky tzv. etalonu – dvěma skleněným deskám odděleným mikroskopickou mezerou. Tyto desky filtrují světlo s různými vlnovými délkami podobně jako princip rušení zvukových vln v moderních sluchátkách. VTF zachycuje stovky snímků během několika sekund, každý v jiné vlnové délce, a poté je skládá do 3D pohledu na různé vrstvy sluneční atmosféry.

Podle inženýrky Stacey Sueoky, která se na vývoji podílela, šlo o „surrealistický moment“, když tým spatřil první spektrální snímky, jež jiné nástroje nedokážou vytvořit.

Zařízení se stavělo přes deset let a jeho části byly vyrobeny v Německu a složeny na Havaji. Woeger jej přirovnal ke stavbě „lodi v láhvi“. VTF má být plně funkční do roku 2026 a odborníci jej považují za „srdce“ celého dalekohledu.

Vedle tohoto dalekohledu probíhá i řada dalších misí ke Slunci. Patří mezi ně například evropsko-americká sonda Solar Orbiter, která startovala v roce 2020, nebo sonda Parker Solar Probe od NASA, která jako první lidský objekt „dotkla“ sluneční korony.