Čína se Trumpovi směje. Jak na ni ale skutečně dopadá obchodní válka?

Peking se rozhodně nechová jako země, která by měla být na pokraji ekonomické krize. Prezident Si Ťin-pching dává jasně najevo, že Čína neustoupí. Ve svém projevu prohlásil: „Po více než 70 let se Čína vždy spoléhala na sebe a tvrdou práci… nikdy se nespoléhala na dary druhých a nebojí se žádného bezdůvodného útlaku.“ Tato sebejistota vychází částečně z faktu, že Čína je dnes daleko méně závislá na exportu do USA než před deseti lety. Přesto Trumpovy cla míří přesně na slabiny, které čínská ekonomika už nějakou dobu ukrývá.

Zásadní problém čínského hospodářství dnes není americká obchodní válka, ale domácí krize: propad realitního trhu, nejistota zaměstnanosti a stárnoucí populace. Číňané jednoduše neutrácejí tolik, kolik by si vláda přála. A to je skutečná výzva pro prezidenta Si, který nastoupil v roce 2012 s vizí „národního znovuzrození“ – sen, který je dnes pod silným tlakem.

Čína má sice 1,4 miliardy obyvatel a teoreticky obrovský domácí trh, ale lidé nechtějí utrácet. Ne kvůli clům, ale kvůli propadu realitního trhu. Mnohé rodiny investovaly celoživotní úspory do nemovitostí, jejichž hodnota v posledních pěti letech výrazně klesla. Stavební firmy stavěly dál, přestože už nebyl zájem. Podle bývalého místopředsedy čínského statistického úřadu je v zemi dost prázdných bytů pro tři miliardy lidí.

Čína je dnes doslova poseta „městy duchů“ – komplexy nových domů, které sice vypadají dokončeně, ale ve skutečnosti jsou opuštěné. A i když vláda už před pěti lety omezila možnost developerů zadlužovat se, důvěra lidí v realitní trh je nenávratně poškozena. Podle průzkumu agentury Reuters z února se očekává další pokles cen bytů o 2,5 %.

Další velké obavy čínských domácností se týkají důchodů. V příští dekádě odejde z pracovního trhu kolem 300 milionů lidí. Už v roce 2019 státem řízený institut odhadl, že důchodový fond by mohl zbankrotovat do roku 2035. A k tomu se přidává rekordní nezaměstnanost mladých – podle oficiálních údajů z loňského srpna je v městských oblastech bez práce více než každý pátý člověk ve věku 16–24 let.

Čínský domácí trh zkrátka není připraven nahradit výpadek exportu do USA. „Vzhledem k tlaku na ekonomiku je nepravděpodobné, že by se domácí poptávka mohla krátkodobě výrazně zvýšit,“ říká profesor Nie Chuej-chua z univerzity Žen-min.

Peking se pokouší oživit ekonomiku různými nástroji – od dotací na péči o děti, přes zvýšení mezd až po zavedení dotací ve výši 41 miliard dolarů na nákup elektroniky a elektromobilů. Jenže podle profesora Čanga Ťüna z Fudanské univerzity jsou tato opatření krátkodobá a neudržitelná: „Potřebujeme dlouhodobý mechanismus. Musíme začít zvyšovat disponibilní příjmy obyvatel.“

Si Ťin-pching si uvědomuje, že nespokojenost mezi mladými lidmi by se mohla stát vážným politickým problémem. Podle monitoru China Dissent Monitor od organizace Freedom House se v poslední době prudce zvýšil počet protestů spojených s finančními problémy. Přestože jsou demonstrace rychle potlačovány a cenzurovány, signály nelze ignorovat.

Přes tyto domácí problémy Čína dosáhla významných úspěchů v oblastech, jako jsou baterie, umělá inteligence a elektromobily. Firma BYD loni předběhla Teslu a stala se největším světovým výrobcem elektromobilů. Ale právě zde Trumpova cla a omezení dovozu špičkových čipů z USA – například od společnosti Nvidia – cílí na čínské technologické ambice.

I tak má Čína výhodu v tom, že její výrobní kapacity a zkušená pracovní síla nejsou jinde snadno nahraditelné. Si se navíc snaží krizi využít jako příležitost – posiluje vztahy s Latinskou Amerikou, Afrikou a zejména s jihovýchodní Asií, kde se pokouší najít nové trhy.

Během prvního Trumpova prezidentství Čína začala přesouvat část výroby do jiných zemí, jako je Vietnam či Kambodža. Dnes čtvrtina exportů z Číny prochází přes třetí zemi. Zatímco v roce 2001 mělo pouze 30 států větší obchodní vztahy s Pekingem než s Washingtonem, dnes je to více než 145.

Trumpovy celní politiky tak podle čínských akademiků paradoxně poskytují Peking doposud nevídanou šanci profilovat se jako stabilní globální partner. Si Ťin-pching si je ale vědom toho, že některé země mají obavy z přetlaku levného čínského zboží, které by mohlo zničit jejich domácí výrobu. Podobný scénář se odehrál již v roce 2016.

Překážkou pro Siho globální ambice je minulost. Například Austrálie čelila čínským sankcím poté, co požadovala vyšetření původu pandemie covidu. Čína tehdy zavedla cla a zákazy na víno, ječmen, dřevo, uhlí i humry. I přes nedávné zlepšení vztahů se Austrálie netají skepsí vůči Pekingu.

Navíc řada států odmítá být zatažena do soupeření mezi USA a Čínou a raději zůstává neutrální.

Přes všechny výzvy Si věří, že Čína vydrží ekonomické bolesti déle než Spojené státy. A možná měl pravdu – Trump totiž nedávno naznačil možné zmírnění cel. Na čínských sociálních sítích se okamžitě objevila zpráva „Trump ustoupil“ jako jeden z nejvyhledávanějších trendů na platformě Weibo.

Ať už se rozhovory mezi Pekingem a Washingtonem obnoví nebo ne, Čína nyní hraje na delší čas. První obchodní válka ji donutila diverzifikovat vývozní trhy. Druhá ji nutí dívat se do vlastního zrcadla a hledat odpovědi uvnitř. Budoucnost čínské ekonomiky tak bude záviset méně na Bílém domě a více na rozhodnutích, která padnou v Pekingu.