Tým českých vědců zkoumá sluneční korónu, metoda zaujala ve světě

Časopis Science otiskl v květnovém čísle stručný výtah ze studie, která vyšla v odborném periodiku The Astrophysical Journal. Objevu si všimla také další vědecká média, například New Scientist nebo televize Discovery Channel.

Koróna je extrémně horká. Vyfotografovat se dá prakticky jen při zatmění Slunce. I tehdy je to však kvůli vysokému kontrastu a pohybu vesmírných těles poměrně komplikované. Snímkování vyžaduje zvláštní techniku.

Ze stovek vlastních snímků zatmění Slunce dokážou vědci pomocí počítačového programu a speciálních algoritmů zpracovat vizualizaci, na které jsou různé procesy v koróně mnohem zřetelnější. Jeden snímek před časem otiskl na titulní straně prestižní vědecký časopis Nature. Barevnou vizualizaci nyní využila také redakce Science.

Lidé od nepaměti spatřovali sluneční koronu jedině při úplných zatměních Slunce. Teprve ve 20. století začalo být možné koronu podrobně zkoumat specializovanými družicemi, jako je například SOHO. Při úplném zatmění Slunce, které proběhlo 7. srpna 1869 od Aljašky po severní Karolínu, byla ve spektru korony nalezena zcela atypická zelená čára. Vlnová délka čáry neodpovídala žádnému známému prvku, a tak se vyrojily domněnky, že jde o nový prvek, tzv. korónium. Pro domnělý prvek ale již nebylo v Mendělejevově periodické tabulce místo, píše aldebaran.cz.

VIDEO: Korónu lze vyfotit prakticky jen při zatmění Slunce

Zdroj: YouTube

Záhada byla vyřešena až po 70 letech. V roce 1939 W. Grotrian a B. Z. Edlén identifikovali tuto čáru jako spektrální čáru třináctkrát ionizovaného železa Fe XIV. Nešlo tedy o nový prvek, ale prvek důvěrně známý za neobvyklých podmínek. K tomu, aby bylo železo takto vysoce ionizováno, musí být v koroně extrémně vysoké teploty, řádově milion stupňů. 

Nejnovější měření americké družice Solar Dynamic Observer (SDO) a japonské sondy Hinode odhalila v povrchových vrstvách Slunce netušený zdroj tepla a vnesla jasno do záhady „příliš horké" korony.

Povrch Slunce není hladký. Z jeho povrchu neustále tryskají z povrchu proudy žhavého plynu, které vystoupají do výšky několika tisíc kilometrů, pak se obrátí a padnou zpátky na Slunce. Mezitím se už však derou do výše nové proudy. Tyto tzv. koronální spikuly dodávají povrchu Slunce „chlupatý" vzhled. Družice SDO a Hinode změřily teplotu v koronálních spikulích s přesností, jaká nemá obdoby.

Ukázalo se, že většina plasmatu ze spikulí má teplotu mezi 20 000 a 100 000 Kelvinů. Malá část této masy ale dosahuje teploty kolem milionu Kelvinů. Je zřejmé, že se plasma tryskající z povrchu Slunce ve větších výškách silně zahřívá. Zdroj tohoto tepla i energie, jež uvádí do pohybu plasma ve spikulích, ale nejsou zatím příliš zřejmé, dodává server vtm.e15.cz.