Ve Venezuele volí parlament, část opozice volby bojkotuje

Kvůli bojkotu a pandemii covidu-19 se dnes očekává nízká volební účast. Madurova socialistická strana se voliče snažila v kampani přimět, aby šli k volbám, i výhrůžkami, že přijdou o potravinové balíčky. Těmi vláda supluje nedostatek zboží v obchodech. V zemi chybí i léky, ale například i benzin, ač Venezuela má největší zásoby ropy na světě. Kvůli ekonomické krizi a represím režimu emigrovalo už na pět milionů Venezuelanů. Z porušování lidských práv viní Madurovu vládu i úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva či organizace Amnesty International.

Bojkot voleb odmítla část opozice vedená Henriquem Caprilesem, který v roce 2013 těsně prohrál s Madurem v prezidentských volbách a podle něhož bojkot nic neřeší. Voleb se jako opozice účastní i nová levicová koalice Revoluční lidová alternativa (APR), tvořená příznivci někdejšího prezidenta Huga Cháveze, po jehož smrti v roce 2013 nastoupil do nejvyššího úřadu v zemi Maduro. Mnozí takzvaní chavisté začali později Madurovu politiku kritizovat.

Téměř třicet opozičních stran vyhlásilo bojkot voleb poté, co členy ústřední volební komise jmenoval nejvyšší soud, ač to podle ústavy měl udělat parlament. Do vedení těchto stran pak soud dosadil stranické odpadlíky nakloněné současné vládě. Takže ve volbách teď kandidují i příznivci Madura pod hlavičkou bojkotujících opozičních stran.

Poslední parlamentní volby ve Venezuele v prosinci 2015 vyhrála opozice a většinu v parlamentu tak po 16 letech ztratila socialistická strana vedená Chávezem a posléze Madurem. Jenže ještě před zasedáním nového parlamentu nominoval ten starý do nejvyššího soudu Madurovy příznivce a tento soud pak už od roku 2016 činnost parlamentu blokoval.

V čele bojkotující opozice stojí Juan Guaidó (37), jenž se loni v lednu z pozice šéfa parlamentu prohlásil prozatímním prezidentem poté, co poslanci neuznali nový Madurův prezidentský mandát vzešlý z nesvobodných voleb. Guaidóa uznalo za prezidenta šest desítek zemí včetně USA. Ani široká diplomatická podpora a americké sankce vůči představitelům režimu ale nepřiměly Madura k demisi. Madura dál podporuje mimo jiné Rusko, Čína či Írán a u moci se tento osmapadesátiletý politik drží i díky velení armády, které si udržuje na své straně uplácením i strachem z represí.