ROZHOVOR | Sjednocení obou korejských státu se mnozí bojí více než války, koreanistka promluvila nejen o Kimovi

Nedávno navštívila Severní Koreu. Jaké z ní máte dojmy? Pokud si někdy přečte člověk vzpomínky uprchlíků a popis médií zdá se mu, že to je peklo na zemi…

Tak to rozhodně není. Severní Korea se rozhodně dost od ostatních zemí v regionu liší, ale tak děsivé jak to často malují média, to není. Samozřejmě, že zde panují tvrdé podmínky. Pokud se pokusíte třeba mluvit se Severokorejci, ti od vás utíkají, protože jinak by museli kontakt s cizincem hlásit a čekal by je výslech na policii. Já jako cizinka jsem mohla chodit téměř všude, na druhou stranu jsem měla značně usnadněnou situaci tím, že mluvím korejsky a že jsem byla z bývalé „spřátelené země“.

Lze vůbec popsat rozdíl mezi KLDR a Jižní Koreou? Evropanům vytane na mysl Západní Německo a NDR…

To nejde srovnat. NDR a Západní Německo byly po celou dobu spolu v kontaktu jak ekonomickém tak sociálním. Nikdy nedošlo k tak radikálnímu rozdělení. Pokud jde o jazyk, o kterém se vždycky mluví - ta jižní je neuvěřitelně zaneřáděná amerikanismy, zatímco ta severní až na drobné rusismy je naprosto čistá, ale lidé si bez problému mohou porozumět. Tady ale asi celé porozumění končí, obě jsou to vývojově rozdílné země.

Jaké jsou současné možnosti korejského dialogu? Jak je veliká možnost krachu jednání? Zhorší se potom situace na Korejském poloostrově?

I když rozhovory o míru zkrachují, nic se podle mého dít nebude.  Stav mezi Korejemi je tak zakonzervovaný, že k žádnému zhoršení, vyjma otevřeného konfliktu, a ten si snad nikdo nepřeje, nedojde. Podepsání míru je spíše věcí psychologickou, než aby to mělo reálný dopad na obě země.

Obě země vyjadřují touhu sjednotit se. Jak je reálná tato varianta?

To už jsou skutečně jen rétorická cvičení z obou stran. V reálu to není moc možné. Rozdíly mezi oběma zeměmi jsou natolik obrovské, že by to způsobilo i pro Jižní Koreu obrovskou nestabilitu. Představte si 20 milionů lidí, kteří by si museli zvykat na moderní způsob života. Už jen vlna migrace ze Severu na Jih by byla nepředstavitelné. Ekonomické problémy byly nepředstavitelné.

Jižní Korea ale přeci v KLDR poměrně masivně investovala.

První pokusy o investování na Sever byly již v roce 1985. Jihokorejci investovali nejen do výroby, ale i do turismu a nebyly to částky zanedbatelné. Výsledek byl však vždy stejný. Při prví roztržce Severokorejci veškeré investice znárodnili nebo v nich zastavili provoz. Jedná se tedy o poměrně velký hazard, ale politicky nezbytný. Každý jihokorejský prezident si do svého předvolebního programu dává sjednocení země jako jednu z priorit. A lidé, jakkoliv je to už vlastně nezajímá, na abstraktní sjednocení slyší.

Jaký mají pohled na korejské spory okolní státy? Co například Čína?

Čína se v 70. letech rozhodla stát supervelmocí a dělá vše proto, aby se tak stalo. Na KLDR pohlíží jako na mladšího bratra, kterému se snaží pomáhat, ale na druhou stranu jej umí občas i dosti tvrdě pokárat.  Pád KLDR nebo válku na poloostrově by určitě nepřipustila. Především hranice se sjednocenu Koreou by nebyla pro ni příjemná.

A co takové Japonsko? To se zdá často ve svých názorech vůči KLDR dosti militantní.

Japonsko má s KLDR svoji zkušenost a testy raket nebo únosy jeho občanů v 60. a 70. letech u něj právě důvěru k Pchjongjangu nevyvolávají. Má podobné obavy ze sjednocení jako má Čína jen s tím rozdílem, že by Korea mohla zrudnout a tím i revokovat minulé poměrně nesmiřitelné postoje vůči bývalému okupantovi.

Zdá se tedy, že si vlastně sjednocení Koreje nikdo nepřeje?

Nikdo to nedá najevo, ale to přesně tak. Letos uběhne od rozdělení Koreje 70 let. Od uzavření příměří po korejské válce uplynulo 65 let a lidé už se takto naučili žít. Situace je stabilizovaná. I když se nyní podepíše mírová smlouva, nic to nemusí znamenat. Den dva po jejím podepsání už si zase obě Koreje mohou vyhrožovat. Otázkou je jenom to, co si Kim Čong-un za mír a dočasné uklidnění situace řekne. A zda mu to svět dá.