ROZHOVOR o krizi v Kazachstánu: Ruská intervence nebude zadarmo, očekává odborník Slavomír Horák

Činit paralelu mezi bouřlivými událostmi v Kazachstánu z posledních dní a protesty v Bělorusku či na Ukrajině je problematické, jelikož ztrácíme ze zřetele důležitá specifika, uvádí politický geograf Slavomír Horák v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Odborník na středoasijský region působící na Katedře ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze v něm objasnil pozadí rozsáhlých protestů a násilností, které nechal kazašský režim tvrdě potlačit, a to i za vnější pomoci.

Jaké jsou kořeny současné vyhrocené situace v Kazachstánu? Jde o vyústění vnitřní situace po odchodu dlouholetého prezidenta Nursultana Nazarbajeva do formálního politického důchodu? Nazarbajev vládl zemi autoritářským způsobem dlouhých 29 let. Znamenal příchod jeho nástupce Kazyma-Žomarta Tokajeva v roce 2019 faktickou změnou?

Celá situace má několik rovin. Jedna je skutečná nespokojenost s ekonomickými podmínkami v zemi, ekonomickou stagnací a inflací za posledních několik let. Režim zkrátka již nezvládal plnit společenskou smlouvu s obyvatelstvem ve smyslu „vy nám nebudete mluvit do politiky a my vám zajistíme slušnou životní úroveň“ a zároveň sytit stále rostoucí apetit vládnoucí elity, především rodiny (v širokém smyslu) bývalého prezidenta Nazarbajeva.

Druhým důležitým momentem bylo předání vlády v roce 2019. Na jedné straně se první prezident Nazarbajev vzdal prezidentské pozice a určil sobě loajálního nástupce, na druhé straně si zachoval významnou pozici šéfa Bezpečnostní rady, která formálně a zejména neformálně mohla na prezidenta vyvíjet značný vliv. Vzniklo tak období dvojvládí, které pravděpodobně nevyhovovalo a byl to spíše nový prezident, který využil příležitosti k posílení svých ústavních a především faktických pravomocí.

Kazachstán dosud ležel mimo zájem tuzemských i hlavních světových médií. Česká veřejnost o zemi a tamních politických, sociálních a ekonomických poměrech nemá větší povědomí. Jak máme na Kazachstán nahlížet? Vykazuje ve srovnání s dalšími postsovětskými republikami ve středoasijském regionu výraznější specifika, na něž je současná situace vázaná?

Kazachstán je přes všechny své problémy nejvyspělejší zemí Střední Asie, ekonomicky srovnatelný s Ruskem. Jeho bohatství pochází sice z velké části z těžby nerostných surovin, nejen ropy či zemního plynu, ale také uranu, uhlí, železné rudy a celé řady dalších prvků, přesto se jedná z hospodářského hlediska o druhou nejvýznamnější zemí postsovětského prostoru. Stát si mohl dovolit poměrně štědře dotovat nejrůznější rozvojové programy, investovat do megalomanského projektu hlavního města, politického, ale třeba i sportovního PR. Vzpomeňme na cyklistickou stáj Astana, konání zimních asijských olympijských her, kandidaturu na olympijské hry v roce 2022, ale také na předsednictví OBSE v roce 2010 či organizaci úspěšného EXPA 2017. Tyto a další akce měnily obraz Kazachstánu z čistě těžební země v jakéhosi rozvinutého „středoasijského tygra“ a tato pověst do země přitahovala obchodníky, investice a služby. Jedná se o zemi s poměrně vysokou digitalizací státní správy či veřejného života, například placení daní pomocí jednoduchého formulace na internetu je dávno běžnou věcí.

Na druhé straně Kazachstán sdílel s ostatními zeměmi v regionu silné korupční a nepotistické prostředí. Nicméně stále ještě zůstávalo dost pro běžné občany, kteří mohli pozorovat rozdíl v životní úrovni s okolními zeměmi. Přesto byly a jsou patrné rozdíly mezi hlavními ekonomickými centry v Almaty a Astaně (dnes stále ještě oficiálně s názvem Nur-Sultan) a venkovem. Tento rozdíl se v posledních letech nadále prohluboval a stal se jedním z hlavních důvodů rostoucí nespokojenosti, jež vyústila v nedávné události.

Jak byste tedy charakterizoval nepokoje v Kazachstánu? Jde primárně o spíše spontánní sociální bouře, nebo mají vyprofilovanější politické cíle?

I v tomto ohledu je skutečnost mnohovrstvá. Prvotní příčinou skutečně byla nespokojenost ekonomickými poměry, jejichž poslední rozbuškou se stala liberalizace cen zkapalněného zemního plynu. Namísto volného trhu s touto komoditou však v Kazachstánu existoval svým způsobem oligopol, takže poskytovatelé pod záminkou přechodu na volných trh zvýšili ceny. Tyto protesty se projevily mimo velká města, kde bylo obyvatelstvo touto změnou postiženo nejvíce. Jejich obyvatelé se také stahovali k vyjádření svých protestů do Almaty. Na tuto vrstvu se přidali někteří opoziční, lidsko-právní a jiní aktivisté, kteří do ekonomické nespokojenosti vmísili politické požadavky na změnu, respektive liberalizaci systému. A konečně další a v rámci událostí nakonec nejmenší, avšak nejviditelnější, nejvíce radikální a v průběhu událostí ozbrojená složka, jejíž část využila chaosu ke svému obohacení. A nakonec ještě pravděpodobně jedná část této ozbrojené vrstvy, která zřejmě vycházela z kriminálně-mafiánského podhoubí a která stála za nejvíce organizovanými skupinami lidí. Kdo konkrétně stál za těmito strukturami, prozatím nevíme. Hovoří se, mimo jiné, i o lidech ze širšího okruhu bývalého prezidenta Nazarbajeva, což samozřejmě nemusí znamenat, že v tom byl zapojen i sám bývalý prezident země.

V médiích se objevily tendence zasazovat dění v Kazachstánu do stejného rámce jako politické protesty proti současnému autoritářskému režimu v Bělorusku, nebo jej dokonce srovnávat s nepokoji na Ukrajině před rokem 2014. Vidíte určitou paralelu, nebo je kontext zcela odlišný?

Osobně jsem proti vyvolávání jakýchkoliv srovnávání se situací jinde. Ano, obecně se dá říci, že ruská zahraniční politika uvažuje v geopolitických intencích a má svou zájmovou sféru, kam spadá Ukrajina, Bělorusko i Kazachstán, stejně jako další státy bývalého Sovětského svazu a do určité míry i státy bývalého sovětského bloku. Můžeme také zasadit události do kontextu tzv. barevných revolucí na postsovětském prostoru typu Gruzie 2003, Ukrajina 2004-2005 a 2013-2014, Kyrgyzstán roku 2005 atd.

Netvrdím, že zde jeden nebo druhý scénář, tedy ruská intervence, respektive revoluce, nemohl proběhnout. To však neznamená, že lze všechny tyto situace porovnávat. V Bělorusku byly demonstrace v roce 2020, stejně jako v dalších výše uvedených zemích, reakcí na volby a Rusko zde působilo spíše skrytě, nikoliv otevřenou vojenskou přítomností, i když prezident Lukašenko protesty prozatím ustál stejně jako stávající kazachstánský prezident. Ukrajina se zcela odchýlila od proruské orientace, což samozřejmě nutí Rusko k jiným krokům. Kazachstán je naopak klíčovým partnerem ve Střední Asii, nicméně zároveň otevřeně požádal o pomoc partnerské a spojenecké státy - což například běloruský prezident neudělal - a zároveň se mu podařilo protesty převést z hlediska režimu nebezpečné sociálně-ekonomické a politické roviny do roviny bezpečnostní a protiteroristické.

Z těchto a mnoha dalších důvodů jsou jakékoliv paralely s jinými oblastmi problematické, naopak nám spíše zabraňují vidět specifika konkrétní situace, v konkrétním čase a na konkrétním místě.

Hodně se diskutuje o roli Ruska při řešení současné situace. Jak ji chápat? Je Moskva hybatelem dění, nebo víceméně jen bezprostředně reaguje na vývoj v Kazachstánu?

Soudě podle reakcí Ruska se dá spíše očekávat, že to byla reakce na události, s jejichž násilným rozsahem nikdo nepočítal. Ani v Kazachstánu, ani v Rusku ani nikde jinde. Nicméně v zájmu zachování stability v ruské zájmové sféře došlo k pravděpodobně vůbec nejrychlejší reakci v historii Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), kterou prezident Tokajev požádal o pomoc. I to svědčí o tom, jaký význam je Kazachstánu přikládán. Dá se předpokládat, že tato pomoc nebude zcela zdarma a bude spojena s celou řadou ústupků ze strany Kazachstánu vůči Rusku. Nemusí se jednat zrovna o zavedení ruštiny jako oficiálního jazyka v zemi či ustanovení autonomie v severním, z velké části ruskojazyčném Kazachstánu, jak jsme z některých úst v Rusku slyšeli v posledních dnech. Nicméně může to být tlak na silnější integraci Ruska, Běloruska a Kazachstánu, které si jsou ekonomicky nejblíže z celého prostoru. Uvažuje se rovněž o větší zahraničně-politické orientaci na Rusko, kdy bude Kazachstán nucen do určité míry opustit svou dosavadní pozici multivektorovosti a určitého integrátora asijského či euroasijského prostoru s dobrými vztahy se všemi hráči od Evropy a USA až po Čínu či Indii. V této souvislosti lze očekávat i pokles důvěry investorů v zemi, která se dosud z ekonomického hlediska jevila jako progresivní, stabilní a otevřená pro investice. A to i přesto, že se podařilo situaci normalizovat poměrně rychle.

Pokud jde o přítomnost vojsk, potom jsme v posledních dnech pozorovali velmi intenzivní letecký most mezi Ruskem a Kazachstánem, přestože bylo oficiálně deklarováno, že v zemi bude pouze několik tisíc vojáků ODKB. Oficiálně bude sice v nejbližších dnech zahájeno jejich stahování, nicméně je otázkou, zda vojenský materiál, který byl tak draze v posledních dnech převezen z Ruska, bude zase za podobné peníze odvezen zpět. A když na místě zůstane, což je pravděpodobné, potom se zase nabízí otázka, kdo jej bude využívat. Očekávám tedy nějakou formu trvalejší přítomnosti ruských vojsk na kazachstánském území, především na strategických místech. Těmi jsou pro Rusko především obě hlavní ekonomická centra, kde může zůstat protestní potenciál, a také kosmodrom Bajkonur či jiná vojenská zařízení.  

Dokážu si představit, že značná část tuzemské veřejnosti slyšela o existenci zmíněné Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti v souvislosti se vstupem cizích vojenských jednotek do Kazachstánu vůbec poprvé. Můžete přiblížit o jakou alianci se jedná a zda její formální ustanovení umožňují vyslání sil na území spojenecké země k řešení vnitřní krize?

Organizace je jistým pohrobkem Dohody o kolektivní bezpečnosti podepsané ještě po rozpadu Sovětského svazu a vzniku Společenství nezávislých států v Taškentu v roce 1992. Mělo se jednat o zachování společné obrany bývalých sovětských republik, udržení některých vojenských zařízení, zachování vzájemné kompatibility a norem pro vojenskou techniku. V rámci smlouvy se předpokládalo například zachování společné protivzdušné a protiraketové obrany, v bývalých sovětských republikách zůstala některá strategická zařízení, jež nové státy nevyužily, ale nadále se hodily Rusku apod. Jednalo se i o dodávky vojenské techniky, opět zejména z Ruska do nově nezávislých států. Postupně se tato organizace zmenšila, když několik států z původních dohod vystoupilo, a transformovala v organizaci, která se stala bezpečnostním nástrojem ruského vlivu v regionu, přinejmenším v členských státech, kterými v současnosti jsou Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Arménie.

Jedním z článků, který byl v reálu poprvé aplikován v posledních dnech, je i vzájemná pomoc v případě vnějšího napadení. Obraz napadení zvnějšku prezident Tokajev ventiloval prohlášením o zahraničních bojovnících, jež se sice nepotvrdilo, ale na jeho základě bylo možné přesun spojeneckých vojsk ospravedlnit. Nehovoří se sice o vnitřním napadení, nicméně není asi důvod, proč by jeden stát ODKB o takový krok nemohl požádat, tím spíše ústy všeobecně uznávaného nejvyššího představitele takové země. Učinil tak bez odezvy v roce 2010 Kyrgyzstán v době nepokojů na jihu země, částečně založených na mezietnickém základu, kdy skupiny radikálně naladěné kyrgyzské mládeže a jiných, často náhodně organizovaných kyrgyzských skupin napadaly příslušníky mnohačetné uzbecké komunity v oblasti.

Se druhou takovou žádosti o pomoc mohla přijít v roce 2020, respektive i v následujících měsících Arménie v době války v Karabachu. Ta se nicméně odehrávala mimo oficiálně uznané území Arménie, tedy členského státu, a tak Rusko dalo zcela jasně najevo, že ustanovení organizace se na tento případ vztahovat nebude a ruské mírotvorné síly v Náhorním Karabachu jsou zde dislokované na základě arménské-ázerbájdžánsko-ruského memoranda z listopadu 2020. A přestože v následujících měsících ázerbájdžánská vojska prokazatelně několikrát překročila oficiálně uznávané arménské hranice - jakkoliv se jednalo spíše o provokace -, žádost o pomoc v rámci ODKB ze strany Jerevanu odeslána nebyla. Je paradoxem, že právě Arménie je v současnosti na základě rotačního principu předsedající zemí organizace a tamější premiér Nikol Pašinjan přijímal oficiálně žádost kazachstánského prezident a potvrdil jí. V Arménii jsou z toho také velmi bouřlivé diskuse.

Zmínil jste i zprávy o prohlášeních z ruské strany, že by v budoucnu mohlo dojít k opětovnému spojení Ruska a Kazachstánu v nějaké formě společného státního útvaru. Rozruch vzbudil v tomto směru především Sultan Chamzajev, poslanec kremelské strany Jednotné Rusko. Na sociálních sítích psal o možném referendu v Kazachstánu, které by se otázkou zabývalo. Jde o extrémní, izolované výstřelky, nebo tyto úvahy mohou skutečně rezonovat i ve vyšších patrech ruského politického vedení?

Jak jsem již uvedl, toto a podobná prohlášení bych viděl spíše jako osobní výstřelky jednotlivých poslanců ruské Dumy, jež sama o sobě v ruském prezidentském systému příliš neznamená. Představte si, že budete soudit českou politiku podle výroků Tomia Okamury či v německou podle poslanců Alternativy pro Německo. Dokud bude v Kazachstánu režim loajální vůči Moskvě a nebude hledět na prioritně na jiné zahraničně politické vektory, nemá Rusko důvod jakkoliv destabilizovat situaci v zemi referendem či jinými kroky, jež by mohly vzbudit vášně, protesty, demonstrace či jakkoliv jinak rozdělovat společnost. Pokud se podíváme na již zmíněné Bělorusko, potom se tam integrace nedaří již 25 let a Rusko je spokojeno s běloruským prezidentem do značné míry závislým na Rusku.

Jaké budou podle Vás důsledky nepokojů v Kazachstánu a jejich krvavého potlačení, a to z tamního vnitropolitického i mezinárodního hlediska?        

Z kazachstánského hlediska se zatím zdá, že by mělo dojít k posílení moci prezident Tokajeva, i když je jasné, že ve státním aparátu i v ekonomice Kazachstánu zůstává řada lidí, kteří svou kariéru založili na loajalitě k bývalému prezidentovi Nazarbajevovi a mohou i nadále být pro Tokajeva problémem. Na druhou stranu, pokud prezident Tokajev dokáže ovládnout hlavní ekonomické a bezpečnostní síly v zemi - což se, zdá se, zatím daří -, potom může loajalita hlavní části kazachstánské elity přejít definitivně na nového prezidenta. Bývalý prezident Nazarbajev, o němž dodnes nevíme, kde se nachází a co dělá, pravděpodobně ztratí zbytek vlivu v zemi a bude otázka, jaké pole působnosti mu nový prezident bude ochoten vyhradit; zda jej ponechá dožít v zemi či zda odejde do exilu, ať již v Rusku, Spojených arabských emirátech, západní Evropě či jinde. Každopádně jeho rodina stěhuje z Kazachstánu hlavní část svého kapitálu a počítá se, že bude své vyvezené bohatství užívat v zahraničí.

Lze očekávat i určitou transformaci politického systému, avšak je otázka, zda směrem k umírněné liberalizaci nebo spíše k utužení režimu kontroly nad občany. Aby zabránil dalšímu násilí, bude muset prezident Tokajev uspokojit i určité původní požadavky protestujících. Momentálně byl celý problém odsunut opětovnou regulací cen některých produktů, nicméně není to rozhodně dlouhodobá strategie. I v tomto případě může být použita určitá ekonomická liberalizace bez demontáže autoritářského režimu a loajality vůči Rusku. Předpokládá to však přinejmenším určitou loajalitu kazachstánské oligarchie se dělit o své majetky, což prezident předvedl před několika dny, kdy založil speciální fond, kam by oligarchové měli odvádět část svých příjmů pravděpodobně výměnou za garance pro svůj byznys.

Z mezinárodního hlediska již bylo řečeno, že mnohem větší roli v zahraničněpolitické orientaci bude hrát Moskva a také Čína, pro níž je Kazachstán rovněž klíčovým partnerem v regionu. Minoritními partnery v tomto směru se mohou stát takové státy jako Indie či Turecko. Naopak zcela určitě poklesne orientace Kazachstánu na Západ, byť dodávky ropy a jiných surovin ze země do Evropy pravděpodobně zůstanou zachovány. Politický vliv, byť doposud nevelký, se však definitivně přemístí jinam.

Související

Rubl, ilustrační fotografie.

Budoucnost ekonomických vztahů Moskvy se Západem. Ekonom si jeden scénář neumí představit

Tři roky po začátku ruské invaze zůstávají vztahy mezi Evropou a Moskvou zmrazené. Západ sází na sankce, ale řada firem v Rusku nadále působí a obchodní výměna pokračuje často přes třetí země. Ekonom Libor Žídek pro EuroZprávy.cz upozornil, že návrat k normálu je nepravděpodobný, a že některé firmy už tak obcházejí sankce. Evropa tak stojí před otázkou, jaký model vztahů s Ruskem je do budoucna vůbec možný.
Letoun, který havaroval v Kazachstánu, jen krátce před pádem.

V Kazachstánu spadl letoun s desítkami lidí na palubě

V Kazachstánu havaroval dopravní letoun Embraer ázerbajdžánských aerolinek s téměř sedmi desítkami lidí na palubě. Stroj začal po pádu hořet. Kazašské úřady informovaly o 38 obětech neštěstí. Zbylých 31 osob na palubě přežilo. Příčina nehody není v tuto chvíli známá. 

Více souvisejících

kazachstán demonstrace v Kazachstánu Rusko Organizace dohody o kolektivní bezpečnosti Kasym-Žomart Tokajev Slavomír Horák (politolog)

Aktuálně se děje

před 27 minutami

Alfons Mucha

Průkopník secesního umění u nás. Alfons Mucha se narodil před 165 lety

Přesně před 165 lety, 24. července 1860, se narodil Alfons Mucha: významný umělec českého původu a jakýsi symbol secese, který se proslavil zejména v zahraničí. V rodné zemi strávil jenom zlomek svého života, zanechal zde ovšem nesmazatelnou stopu. Jeho dílo se objevilo na prvních československých poštovních známkách nebo bankovkách, cyklus monumentálních obrazů s názvem Slovanská epopej nemá obdoby.

před 54 minutami

Policie ČR

Policie vyšetřuje vraždu na sídlišti v Praze

Případem vraždy na sídlišti v Krči se od čtvrtečního odpoledne zabývají pražští kriminalisté. Zesnulý muž podle strážců zákona zemřel násilnou smrtí. Vyšetřování tragické události nadále pokračuje. 

před 1 hodinou

před 1 hodinou

Humanitární pomoc na přechodu Rafáh

Lidé jsou jako chodící mrtvoly. Do Pásma Gazy může vjet 6000 kamionů s pomocí, pokud je Izrael pustí

Situace v Pásmu Gazy dosáhla nového stupně zoufalství. Podle šéfa Agentury OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům (UNRWA) Philippa Lazzariniho se obyvatelé této válkou zničené enklávy ocitli na samotné hranici života a smrti. „Lidé v Gaze nejsou ani mrtví, ani živí, jsou to chodící mrtvoly,“ napsal Lazzarini na sociální síti X, odkazuje přitom na slova jednoho ze svých kolegů přímo z místa.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

F-16 thajské armády

Eskalace na thajsko-kambodžské hranici: Mezinárodní společenství mělo zakročit, říká expert

Napětí na thajsko-kambodžské hranici přerostlo v přímý vojenský střet. Thajská armáda podnikla letecké údery na kambodžské cíle poté, co při výbuchu miny utrpěl vážné zranění její voják. Obě země si stáhly velvyslance a vztahy se ocitly na bodu mrazu. Za eskalací stojí nejen spory o území a chrámy, ale i kyberkriminalita, čínský tlak a slabá domácí legitimita obou vlád. Mezinárodní společenství zůstává pasivní a situace se dál vyhrocuje. „Ani jedna ze stran si nemůže dovolit vypadat slabá,“ zdůraznil pro EuroZprávy.cz analytik David Hutt.

před 5 hodinami

Pásmo Gazy

Peklo v Gaze se prohlubuje: 1000 mrtvých ve snaze získat pomoc, důkazy o masovém hladovění jsou nepopiratelné

Od začátku nového systému distribuce humanitární pomoci v pásmu Gazy, který od konce května společně provozují Spojené státy, Izrael a nadace Gaza Humanitarian Foundation (GHF), přišlo podle OSN o život již přes 1 000 Palestinců. Ti byli zabiti při pokusu získat potravinovou pomoc. Celkem má jít o nejméně 1 054 obětí. Dalších 766 lidí zemřelo v okolí stanovišť GHF a 288 při čekání u konvojů OSN a dalších organizací, uvádí zpráva OSN k 21. červenci.

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Bouřky

Počasí: Moravu dnes zasáhnou silné bouřky

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) vydal ve čtvrtek výstrahu před silnými bouřkami, které by měly během odpoledne a večera zasáhnout jihovýchodní část Moravy. Očekávají se přívalové deště a silné nárazy větru. Výstraha platí od čtvrtečních 16 hodin až do páteční jedné hodiny ranní.

před 7 hodinami

Daniela Ostrá

Ostrá: Cítím frustraci, hněv a zklamání. Politoložka tvrdě kritizuje rozhodnutí SOCDEM kandidovat s komunisty

Politoložka Daniela Ostrá exkluzivně pro EuroZprávy.cz razantně kritizovala spojení Sociální demokracie s koalicí STAČILO! pro podzimní sněmovní volby. Označila ho za zradu tradic a varovala před proruskými tendencemi. Podle ní tím strana ztrácí nejen důvěryhodnost, ale i šanci na návrat mezi relevantní levicové síly. „Bohužel, čas dal mému rozhodnutí opustit stranu za pravdu. Necítím však zadostiučinění. Cítím frustraci, hněv a zklamání,“ řekla.

před 8 hodinami

Volodymyr Zelenskyj v Praze

Skrytý nepřítel Kyjeva? Vlastní vedení, píše Politico. Podle ukrajinského tisku Zelenskyj zradil demokracii

Zatímco Ukrajina už více než tři roky vzdoruje ruské agresi, v posledních dnech vyvolalo mezinárodní pobouření dění na domácí scéně. Prezident Volodymyr Zelenskyj schválil kontroverzní zákon, který podle kritiků fakticky likviduje nezávislost dvou klíčových protikorupčních institucí — Národního protikorupčního úřadu (NABU) a Specializované protikorupční prokuratury (SAP). Tento krok vyvolal první celostátní protesty od začátku ruské invaze v roce 2022.

Aktualizováno před 9 hodinami

An-24

V Rusku se zřítilo letadlo s 50 lidmi na palubě, všichni zemřeli

Na ruském Dálném východě se ztratilo osobní letadlo An-24 se zhruba 50 lidmi na palubě. Podle informací agentury Reuters ztratili dispečeři s letounem kontakt ve čtvrtek během přiblížení k městu Tynda v Amurské oblasti, která sousedí s Čínou. Ruská média později oznámila, že trosky letadla byly nalezeny zhruba 15 kilometrů od města Tynda. Nehodu podle prvních informací nikdo nepřežil.

před 10 hodinami

Thajské stíhací letouny F-16

Thajsko zaútočilo na Kambodžu

Napětí mezi Thajskem a Kambodžou výrazně eskalovalo poté, co thajská armáda nasadila stíhací letouny F-16 proti kambodžským vojenským cílům podél dlouho sporné hranice. Vzdušné útoky následovaly jen několik hodin poté, co v oblasti došlo k pozemním střetům mezi jednotkami obou zemí. Kambodža podle CNN varovala, že na útoky „rozhodně odpoví“.

před 11 hodinami

včera

včera

Prezident Trump v Mar-a-Lago.

Roosevelt dokázal, že demokracie potřebuje pojistky. Ustojí ale americká demokracie Trumpa?

Před 85 lety přepsal Franklin Delano Roosevelt dějiny amerického prezidentství. Potřetí za sebou byl nominován do nejvyššího úřadu a narušil dosavadní nepsanou tradici, podle níž prezidenti po dvou funkčních obdobích odcházeli. Roosevelt se však nezastavil ani po třetím mandátu, v roce 1944 totiž kandidoval znovu a vyhrál i počtvrté. Právě tato výjimečná skutečnost vedla americký Kongres k přijetí 22. dodatku ústavy, který od roku 1951 oficiálně zakazuje výkon prezidentské funkce více než dvakrát.

včera

Volodymyr Zelenskyj v Praze

Zelenskyj po tvrdé kritice otáčí. Slíbil nový zákon na ochranu nezávislosti protikorupčních institucí

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že předloží návrh zákona, který posílí právní řád v zemi a zároveň zaručí zachování nezávislosti protikorupčních institucí. Jeho krok přichází v reakci na vlnu veřejného rozhořčení kvůli nedávnému zákonu, který by mohl oslabit autonomii Národního protikorupčního úřadu (NABU) a Specializované protikorupční prokuratury (SAP).

včera

Volodymyr Zelenskyj v Praze

Ukrajinci protestují, spojenci varují. Proč jsou všichni naštvaní na Zelenského?

Prezident Volodymyr Zelenskyj čelí vlně nevole doma i v zahraničí poté, co v úterý podepsal kontroverzní zákon, který převádí kontrolu nad dosud nezávislými protikorupčními institucemi přímo pod výkonnou moc. Tento krok, jenž v očích mnoha Ukrajinců i zahraničních partnerů představuje ohrožení právního státu, vyvolal protesty v Kyjevě i dalších městech — první takto masové od začátku ruské invaze v únoru 2022. 

včera

Ukrajina podkopává šanci na přijetí do EU. Vysvětlete nám to, vyzvala von der Leyenová Zelenského

Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyen ostře kritizuje rozhodnutí ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který v úterý podepsal nový zákon měnící strukturu protikorupčních institucí v zemi. Tento krok podle čelních představitelů EU vážně ohrožuje snahu Ukrajiny o vstup do Evropské unie a vyvolal v Kyjevě první rozsáhlejší vlnu veřejných protestů od začátku ruské invaze v roce 2022.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy