Jak donutit Rusko k jednacímu stolu: Trump má podporu voličů, teď je čas zatlačit

Trumpova hesla jako „Make America Great Again“ či nově oživené „míru dosáhneme silou“ rezonují právě proto, že jeho příznivci touží po silné a sebevědomé Americe na světové scéně. A dobře chápou, že k míru se někdy musí dojít skrze demonstraci síly. Zatímco někteří komentátoři volají po „zdrženlivosti“ a tvrdí, že Amerika je na ústupu, Trump – na rozdíl od nich – rozumí náladám své základny.

Po úspěšném útoku na íránský jaderný program provedla koalice Vandenberg průzkum mezi Trumpovými voliči. Ukázalo se, že tito voliči preferují silné a aktivní americké vedení na globální scéně. A „MAGA“ příznivci byli v tomto ohledu ještě rozhodnější než tradiční konzervativci. Silnou hrozbu podle nich představují především Čína, Rusko a Írán – a je třeba zajistit, aby USA zůstaly světovou velmocí číslo jedna.

Trumpovi voliči nechtějí opakovat nekonečné války typu Iráku, ale dobře si uvědomují, že obrana amerických zájmů někdy vyžaduje ráznou akci. A právě v tomto duchu vítají Trumpovy vojenské zásahy, jako byl ten proti Íránu, který považují za mnohem účinnější než roky bezvýsledné diplomacie během Obamovy a Bidenovy éry.

Trump se po nástupu do úřadu zasadil o ukončení války na Ukrajině jednáním. Ačkoliv výsledek nebude ideální a Kyjev pravděpodobně nedosáhne všech svých cílů, jednání zůstává nejpravděpodobnějším východiskem z krize. Putin však o mír nestojí a naopak stupňuje násilí. Od prosince 2024 do května 2025 vzrostly civilní ztráty na Ukrajině o 37 % a v červnu Rusko vypustilo rekordní počet dronů a více než 330 raket, včetně téměř 80 balistických.

Putin přitom nemá ohled ani na vlastní vojáky – Rusko měsíčně ztrácí kolem 40 000 mužů, celkem od roku 2022 padlo už milion Rusů. A za tu cenu získalo jen 0,4 % ukrajinského území v roce 2024 a 0,2 % letos.

Jestli chce Trump přimět Putina k jednání, měl by podle expertů vsadit na „mírovou cestu skrze sankce“. Ruská ekonomika byla přeorientována na válečný režim, což vytváří finanční motivaci pro mocné hráče, aby konflikt udržovali při životě. Právě tyto motivace je třeba narušit.

Jedním z klíčových kroků je zpřísnit sankce na ruský ropný a plynárenský sektor, který v roce 2024 přinesl zemi 120 miliard dolarů a tvořil zhruba třetinu státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že ruský obranný rozpočet činil loni kolem 140 miliard, zásah do těchto příjmů by měl citelný dopad.

To však znamená nejen důslednější vymáhání stávajících sankcí, ale i zavedení sekundárních sankcí vůči zemím, které ruské suroviny nakupují – zejména Číně a Indii, které tvoří 70 % odběratelů. Rusko navíc využívá „stínovou flotilu“ tankerů, které maskují původ ropy.

Ale přísnější sankce už se začínají projevovat. V roce 2025 USA uvalily sankce na 183 ruských tankerů a podíl „stínové flotily“ při přepravě ruské ropy klesl z 81 % v lednu na 65 % v dubnu.

Sankce nejsou samospasitelné a nezajistí Ukrajině bezpodmínečné vítězství, ale mohou být silným nástrojem k vynucení seriózních jednání. Trumpova prohlášení o podpoře tvrdších sankcí, včetně těch sekundárních, jsou podle autora pozitivním signálem. A vzhledem k tomu, že má silnou podporu svých voličů, neměl by se obávat přijmout i rozhodnější opatření.

Odmítnutí Bidenovy ukrajinské politiky neznamená, že Trumpovi voliči nechtějí konec ruské agrese. Naopak – věří, že silné americké vedení je dnes nezbytné, že Rusko představuje hrozbu a že si zaslouží tvrdou odpověď. Pokud má mít mír na Ukrajině šanci, pak je teď ten pravý čas, aby Trump udeřil prostřednictvím tvrdých sankcí.