Politické zemětřesení? Blíží se přelomové události, tvrdí analytik

Signály přicházejí

Dne 13. března se představitelé Saúdské Arábie, Kataru, Bahrajnu, Ománu, Spojených arabských emirátů a další zemí sešli v Bílém domě, aby jednali o stupňující se humanitární krizi v Gaze, připomíná analytik. Dodává, že setkání svolal Jared Kushner, hlavní poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa pro otázky Blízkého východu, přičemž nebylo nepodstatné, že se zúčastnila i izraelská delegace, tudíž šlo první veřejně přiznané diplomatické jednání mezi uvedenými zeměmi a židovským státem.

"Signály změn dále přicházejí," pokračuje Robbins. Poukazuje, že před týdnem bylo umožněno letadlu společnosti Air India směřujícímu z Nového Dillí na izraelské Ben-Gurionovo letiště proletět saúdským a ománským vzdušným prostorem - šlo o vůbec první případ, kdy mohlo linkové letadlo využít této trasy, jelikož zmíněné arabské země toto dříve nedovolovaly. Uvedená casta zkracuje let o dvě hodiny, což je natolik významné, že izraelské státní aerolinky El Al žádají vládu o soudní omezení této kratší a levnější trasy, dokud ji samy nebudou moci rovněž využívat, podotýká komentátor.

Mnohem podstatnější je ovšem zpráva, že bojové letouny Izraele a Spojených arabských emirátů létaly společně na vojenském cvičení Iniochos 2018 v Řecku, uvádí analytik. Doplňuje, že minulé úterý se pak saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salmán setkal v New Yorku s představiteli velkých amerických židovských organizací.

Strategické sbližování izraelských a arabských zájmů není podle Robbinse novým fenoménem. "Země k sobě tlačí rostoucí a ohrožující přítomnost Íránu v regionu, stejně jako propad cen energií po roce 2014," vysvětluje analytik. Za novum označuje otevřené přiznání sílících vztahů a jejich přechod v širší opatření.

Saúdskoarabský ministr zahraničí Adel al-Džubajr, který spolu s korunním princem Salmánem navštívil minulý týden Washington, varuje před předčasným a přehnaným očekáváním, připouští komentátor. Odkazuje na jeho slova, že Saúdská Arábie se drží své politiky a Izrael diplomaticky neuzná dříve, než bude zavřena mírová dohoda s Palestinci, stejně jako na Džubajrovu kritiku rozhodnutí Trumpovy administrativy přesunout americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Přesun americké ambasády nicméně pouze uznává současný stav věcí v regionu, kdy se staré diplomatické paradigma prolomilo a rychle se utváří nové, tvrdí analytik. Soudí, že palestinská otázka již není tak klíčová jako kdysi a její místo zaujaly íránský expansionismus a jaderný a raketový program, případně radikální extremismus, což sbližuje Izrael s arabskými státy.

Na řadě jsou Palestinci   

"Palestinští vůdci neukázali žádnou velkou ochotu přizpůsobit se novým podmínkám," deklaruje Robbins. Míní, že Hamas se svým sbližováním s Íránem postavil se na špatnou stranu mírové rovnice, což nejlépe ilustruje skutečnost, že Saúdská Arábie společně s Izraelem brání dodávkám íránských raket na území ovládané Hamasem.

Značný podíl na veřejnějším přiznání nové dynamiky v regionu přičítá analytik Mohammedu bin Salmánovi a považuje ji za součást jeho vize progresivnější, západněji orientované, v otázce ženských práv liberálnější a vůči kázání islámského radikalismu nekompromisní Saúdské Arábie. Princ se snaží posunout království na vyšší stupeň rozvinutosti a tato budoucnost zahrnuje Izrael, dodává Robbins.

Ve hře je hodně i z pohledu USA, jelikož pokus Obamovy administrativy dohodnout se s Íránem popudil americké sunnitské spojence více než Trumpův přesun ambasády do Jeruzaléma, konstatuje komentátor. Tvrdí, že jaderná dohoda s Íránem z roku 2015 je "fatálně chybná", pouze povzbudila Teherán k rozšiřování povstaleckých sítí v regionu a tlačí arabské země k jejich vlastním vojenským jaderným programům, coby prostředku sebeobrany.

"Takže to, co bylo prezentováno jako nástroj vytvoření bezjaderné stability, vyústilo v zesílení nestability a potenciální šíření jaderných zbraní v regionu," píše Robbins. Domnívá se, že v rámci nového modelu mohou USA a Izrael poskytnout jaderné odstrašení a potlačovat íránský vojenský avanturismus, zatímco arabské země se budou moci soustředit na stimulaci nového ekonomického a společenského rozvoje, bojovat s domácím extremismem a čelit Íránem podporovaným povstalcům.

Palestinská otázka bude nadále přítomná, ale v ústraní, a to dokud palestinský prezident Mahmúd Abbás či jeho nástupce neučiní podstatný krok k mírové dohodě, očekává analytik. Dodává, že se brzy můžeme v Jeruzalémě dočkat také saúdskoarabské ambasády.