KOMENTÁŘ | Proč bychom měli válku na Blízkém východě vnímat úplně jinak?

Není totiž civilizace jako civilizace. V rámci hrátek se slovy je možné označit celé lidstvo jako „lidskou civilizaci“, vědci se zaměřením na geopolitiku, mezinárodní vztahy a podobné obory ale vnímají slovo „civilizace“ úplně jinak.

Huntington dokázal, že se od sebe civilizace západní, islámská, čínská, indická, japonská, ortodoxní, latinskoamerická a částečně i africká výrazně liší. V tomto díle předpověděl budoucí „střet“ podél linií těchto civilizací – nikoliv přímo v nich. Podle něj tak je možné předpokládat střet Ruska (ortodoxní civ.) s NATO (západní).

Samuel Huntington ve svém vlivném díle Střet civilizací jednotlivé civilizace rozdělil na osm. Jmenoval celou řadu z nich, pro nás jsou ale nejdůležitější civilizace „Západní“ a „Islámská“. A největší zajímavostí v rámci celého Huntingtonova díla je, že Izrael identifikoval jako „osamělou“ či „osamocenou“ zemi – má totiž do jisté míry svou vlastní, židovskou civilizaci. Přesto je spíše hodnocen jako součást západní civilizace, protože k ní má hodnotově daleko blíže.

To, co se dnes děje na Blízkém východě, lze na základě informací z jeho díla vnímat jako onen střet civilizací. Izrael se coby osamělý vlk vrhl do války s de facto celou arabskou civilizací. Z prohlášení jednotlivých zemí Blízkého východu je možné sledovat, že tato podstatně větší civilizace do jisté míry drží při sobě – včetně Íránu.

Huntington totiž předpověděl, že po skončení studené války se nebudou konflikty odehrávat na bázi ekonomiky a ideologie, nýbrž na základě střetů mezi různými kulturními a civilizačními entitami.

Je ale částečně nevhodné přirovnávat boje mezi Izraelem a Íránem, respektive Hamásem či Hizballáhem, k střetu civilizací jako takovému. Současný konflikt na Blízkém východě se odehrává ve stínu politických, historických a geopolitických faktorů. Například napětí mezi Izraelem a Íránem lze charakterizovat jako regionální mocenský boj, přičemž ideologické a náboženské rozdíly prohlubují stávající politické a strategické napětí.

Totéž platí o ruské agresi proti Ukrajině. Moskva sice částečně bojuje i kvůli ukrajinským aspiracím na začlenění do západní civilizace (tedy vstup do EU a NATO), hlavním důvodem ale jsou ruské geopolitické ambice. Navíc Ukrajina a Rusko mezi sebou bojují jako dvě země z „Ortodoxní“ civilizace. Je možné ale počítat s určitým spill-overem, tedy s westernizací neboli „pozápadnění“ Ukrajiny.

Dva největší konflikty dnešní světové reality se odehrávají opravdu na zlomech vícero civilizací. Proto je nutné zamyslet se nad tím, jestli vnímáme konflikt na Blízkém východě správným způsobem.

Podle Huntingtonových teorií může být válka mezi Izraelem a jednotlivými teroristickými hnutími de facto důsledkem tření dvou civilizací – samostatný Izrael se totiž v roce 1948 tak trochu nešťastně „vyskytl“ přímo uprostřed „Islámské“ civilizace, které se to docela oprávněně (na základě Huntingtonovy teorie) vůbec nelíbí.

I proto můžeme pozorovat nečekanou solidaritu arabských zemí s Palestinou, Hamásem, Hizballáhem či dokonce Íránem. Ze samotné podstaty civilizace je logické, že se jednotlivé arabské země spíše přikloní k arabskému teroristickému hnutí než židovskému státu, který má hodnotově daleko blíže k Západu než Blízkému východu.