Politolog: Izrael je supervelmoc, okolní státy by porazil za pár hodin

Blízkovýchodní problém totiž nelze vyřešit silou, politickou ani vojenskou, deklaruje Zakaria. Věří, že jedinou cestou je morální přesvědčování.

"Opakující se vzorec násilí zahaluje seizmický posun, k němuž za několik desetiletí došlo," píše politolog. Upozorňuje, že Izrael je na dnešním Blízkém východě supervelmocí a tento rozdíl nedávno vyčíslili odborníci z Bar Ilanovy univerzity - izraelský HDP převyšuje čtrnáctkrát egyptský, osmkrát íránský, šestkrát libanonský a dvakrát saúdskoarabský. 

Izrael vybudoval průmyslovou informační ekonomiku, která vyniká ve vysoce sofistikovaných oblastech jako umělá inteligence, počítačové inženýrství a biotechnologie, vyzdvihuje autor komentáře. Poukazuje, že Izrael dává na výzkum a vývoj 5 % HDP, což je víc než jakákoliv jiná země, vytvořil si rezervy cizí měny v hodnotě 180 miliard dolarů, což je pro devítimilionovou zemi šokující číslo, které ji řadí na třinácté místo světa, před Velkou Británii.  

Vojenské srovnání mezi Izraelem a jeho sousedy je ještě zřetelnější, uvádí Zakaria. konstatuje, že pokud židovský stát porazil ve válce v roce 1967 spojené arabské země za šest dnů, dnes by tak učinil v řádu hodin.

"Izrael má větší obranný rozpočet než Írán a má jak početní, tak kvalitativní převahu v klíčových oblastech, jako je vzdušná síla - přestože Írán má téměř desetinásobnou populaci," pokračuje politolog. Doplňuje, že Izrael také jako jediná země regionu disponuje jadernými zbraněmi, přičemž se jeho arzenál odhaduje na téměř stovku hlavic. 

Ve srovnání se svými sousedy je Izrael silný a je také téměř nezranitelný ze strany Palestinců, tvrdí autor komentáře. Deklaruje, že pokud je ekonomický rozdíl propastný, vojenský rozdíl nelze ani popsat a nejlépe jej ukazuje srovnání počtu obětí posledních izraelsko-palestinských konfliktů, kdy na každou oběť na straně Izraele připadá 20-30 obětí na straně Palestiny. 

Palestinci jsou politicky slabí a rozdělení, konstatuje Zakaria. Připomíná, že v Gaze vládne Hamás, tedy uskupení, kterým opovrhují i arabské státy jako Egypt a Saúdská Arábie, zatímco na Západním břehu Jordánu řídí pětaosmdesátiletý Mahmúd Abbás samosprávu, která je široce vnímaná jako zkorumpovaná a nefunkční, navíc Abbás již 11 let odkládá nové volby.

"Ve zkratce, Izrael nemá žádný praktické důvody, aby uzavřel dohodu s Palestinci. Nemusí se bát o svou bezpečnost," tvrdí Zakaria. Nastiňuje, že raketové útoky jsou sice pro civilisty znepokojivé a děsivé, velké škody ale zemi nepáchají, jelikož tvrdé a efektivní izraelské bezpečnostní složky v kombinaci se zdmi podél Západního břehu Jordánu a protivzdušným obranným systémem Železná kopule, téměř odstranily oběti terorismu.  

Nedochází ani k významnějšímu ekonomickému bojkotu, protože Izraelská ekonomika je silná, diverzifikovaná a vyspělá, vysvětluje politolog. Poukazuje, že izraelské obchodní a technologické vazby na zahraničí v posledních dvou dekádách dramaticky rostly a země jako Rusko a Indie, které bývaly k Izraeli rezervované, nyní dychtivě nadbíhají tamnímu technologickému průmyslu. Důvod, proč arabské země jako Spojené arabské emiráty a Bahrajn normalizovaly vztahy s Izraelem, podle známého komentátora právě do značné míry souvisí právě s ekonomickými příležitostmi.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Pak je zde morální otázka, soudí politolog. Zdůrazňuje, že Izrael - silná, bohatá a bezpečná země - ovládá téměř pět milionů lidí, kteří nemají politická práva, což je v postkoloniálním světě velmi unikátní situace. Izraelští politici ovšem mohou uvést pádné argumenty, přiznává Zakaria. Vysvětluje, že palestinští vůdci v minulosti odmítali vážně míněné nabídky, jsou rozdělení a kolísaví. 

To však nemění skutečnost, že Palestinci žijí v podmínkách, které jsou ponižující a degradující, a je jim odpíráno sebeurčení, jež je univerzálním právem, uvádí autor komentáře. Dodává, že v posledních dvou desetiletích zaujal Izrael k palestinské otázce mnohem nekompromisnější stanovisko a stávající izraelská vláda je v tomto směru mnohem extrémnější než předchozí pravicové kabinety vedené Menachemem Beginem, Arielem Šaronem či Ehudem Olmertem, které činily ústupky ve prospěch míru.

Izrael ale zůstává liberální demokracií, byl založen lidmi, kteří hluboce věřili, že jejich nová země by měla ztělesňovat nejen nacionalismus, ale také spravedlnost a morálku, zdůrazňuje politolog. Upozorňuje, že mnoho Izraelců tvrdě hájí názor, že lze najít cestu, aby byl Izraele v bezpečí a Palestinci žili důstojně.

"Jediná naděje - a momentálně vypadá vzdálená - je to, že tyto síly posílí a jednoho dne dovedou zemi k tomu, že dá Palestincům jejich vlastní stát," domnívá se Zakaria. Soudí, že to by dokončilo historické poslání Izraele, které slovy proroka Izaiáše zní: "Světlo národům."