RECENZE: Nesoudný produkt Společně sami se neměl dostat do kin

Právě logo produkční společnosti Tomáše Magnuska, tvůrce nechvalně proslulých Bastardů či vyprázdněné komedie Jedlíci aneb Sto kilo lásky, je to první, co na publikum v úvodní sekvenci filmu vysvitne. Magnusek ve filmu ztvárnil menší roli učitele, zároveň je v úvodních titulcích společně s Gabrielou Sittovou uveden jako spolurežisér i jako spoluscenárista. Zarážející je, že v distribučních a propagačních materiálech již jeho jméno na těchto pozicích nefiguruje. Tato nesrovnalost je pro film příznačná, jelikož výsledný tvar je stejně bizarní a působí jako spíchnutý horkou jehlou, obsahující naprosto nepochopitelné a na první pohled zřejmé technické chyby. Jakoby tvůrci, kteří do filmu bezpochyby vkládali své úsilí a zápal, nechtěli mít s postprodukcí nic společného a žili jen samotným natáčením.

Snímek je naprosto tristním způsobem ozvučený. Těžko se chce věřit, že vůbec proběhl alespoň náznak zvukového mixu. Zvuková stopa zní přímo překlopeně z natáčení, bez jakýchkoliv postprodukčních úprav. Šustění papírem je hlasitější než dialog, replikám v mnoha případech není přes šum či otravnou hudbu rozumět, při pohybech herců často slyšíme tření portů o oblečení. Vedle zvuku jako z konzervy v některých záběrech zarazí třesoucí se stativ a především neexistující color grading, kdy uprostřed jednoho záběru přebliknou zcela odlišné barvy, respektive surová a nenabarvená data. Do obrazů se promítá nulový cit pro kompozici, neschopnost základně nasvítit scénu i nesmyslná volba rozzáběrování. O obrazové či výtvarné výáznamotvornosti nemůže být řeč. Takto okatá nedotaženost a nepozornost u elementárních technických prvků je čistým amatérismem.

Společně sami je totiž jakousi vlajkovou lodí kurzů a táborů pořádaných agenturou Ambrozia. Je jistě záslužné a potřebné, že inspiruje mladé lidi k tvorbě. Její vedení a lektoři, kteří na filmu spolupracovali, však evidentně postrádají jakoukoli soudnost a kompetenci. Natočit ambiciózní snímek do kin, navíc naprosto neuzpůsobený schopnostem štábu, nemohl skončit jinak, než absolutní estetickou katastrofou. V jejím centru stojí tři krkolomně propletené příběhy, údajně na základě skutečných událostí, což je ve své podstatě naprosto irelevantní, neb filmu chybí jakýkoli nádech autenticity či schopnost reflektovat palčivé společenské problémy. První příběh na příkladu středoškolské studentky tematizuje úskalí porno průmyslu a naťukává svět OnlyFans, druhý sleduje trojici výtečníků, kteří se ve snaze studovat medicínu oddávají až chronické závislosti na pitvách, třetí pak ukazuje složitost partnerského vztahu, kdy má každá polovička dítě z předchozího vztahu.

Vše spojuje linie nového a zneuznaného učitele, jenž se z práce v soukromém gymnáziu po osobní zradě a bolesti přesouvá učit zpět do rodného města. Příběhy jsou nesmyslně oddělené explicitními titulky, kdy nám každý oznamuje začátek toho nového, jednotlivé osudy se však do těch dalších přelévají, případně nepochopitelně vyšumí. Rádoby povídkový formát ničím nepřispívá a dočkáváme se pofidérního patvaru, který jen těžce kriticky a analyticky reflektovat, když mu chybí alespoń špetka dramaturgie či konstruktivního přemýšlení. Vše je dělané na efekt, bez výstavby, bez logiky, bez citu pro filmovou řeč. Těžko si představit, že scénář mohl projít vícero verzemi a úpravami.

Jeho sledování navíc ani nepřináší exploatačně zábavný a ve své podstatě bizarně sebemrskačským způsobem vtahující zážítek, jakým jsou například první Bastardi, kde žasnete nad absolutní fušeřinou, sebevážností a řemeslně naivním absurdnem. Společně sami je jen bolestivě otravné. Pointa neexistuje. To nám tvůrci opravdu chtěli říct, že svět občas stojí za nic? A potřebovali na to 90 minut v kině? Tvar je spíš lacinou trikařinou s “šokujícími” a samoúčelnými odhaleními, než skutečným filmem. Jde o ulepené pásmo, které má asi nalákat tiktokovou cílovku? Ono se vlastně jen velmi obtížně lze dopátrat, komu má být dílo určeno. Více frustrující jsou jen rádoby filmově vypadající zpomalené záběry, kterých je zde neúnosný přehršel.

Na prvním místě stojí excesivní situace, u kterých si tvůrci pravděpodobně říkali, jak “husté” budou. Vratkavá konstrukce se totiž odvíjí jen čistě od toho, co někomu zřejmě přišlo jako dobrý nápad, aniž by se zamyslel nad elementárními věcmi, jako je například motivace postav, základní rytmus filmu či semknuté vyprávění. Společně sami zkrátka nemají žádný koncept. Snímek určitě vznikl z nadšení a radosti. To však není omluva pro to, že se do oficiální distribuce dostal podvyživený a nesmyslný produkt, který se v záblescích možná snažil reflektovat dysfunkčnost školního systému či lidskou zlost. Jistě, do tvůrců nemá smysl kopat. Nezbývá než doufat, že na příštích agenturou pořádaných lekcích, bude Společně sami sloužit jako příklad toho, jak se filmy opravdu nemají a především nedají dělat.

Hodnocení: 5 %

Režie: Gabriela Sittová

Scénář: Kateřina Hyršlová, Nikola Krejčová, Gabriela Sittová

Hrají: Natálie Grossová, Jakub Moulis, Štěpán Tuček, Jindřich Žampa, Ladislav Ondřej, Markéta Hrubešová, Zlata Adamovská, Miroslav Šimůnek, Alexandra Bucki

Česká premiéra: 16. května 2024

Distributor: Bioscop