Pád Angely Merkelové: Jak vládla a jaké bude její dědictví?

Merkelová se objevila v politice, pokud pomineme její angažovanost v mládežnické organizaci NDR FDJ, už v roce 1990, kdy se stala poslední mluvčí východoněmecké ale již postkomunistické vlády a vstoupila do východoněmecké CDU.  V roce 1990 se dostala do Bundestagu, v roce 1991 se stala ministryní pro mládež a ženy, od roku 1994 do roku 1998 byla ministryní životního prostředí.

Raketový vzestup byl založen na třech zásadních pilířích. V první řadě byla žena, a žen bylo podle tehdejších kritiků v politice málo. Za druhé byla z bývalé NDR a CDU/CSU potřebovala prezentovat úspěšné Východoněmce. A v neposlední řadě byla miláčkem kancléře Helmuta Kohla. Ten v ní viděl svoji učednici a oporu. Dokonce ji oslovoval jako „mein Mädchen“. Jeho děvčátko mu to vrátilo tak, že jej po vypuknutí krize s financováním CDU/CSU veřejně kritizovala a, eufemisticky a slušně řečeno, se od něj distancovala. To ji před 18 léty katapultovalo do předsednického křesla CDU/CSU.  

Když v roce 2005 Merkelová nastupovala do úřadu nikdo nepočítal s tím, že se kancléřka udrží v sedle déle než jedno období. Učednice kancléře Helmutha Kohla však všechny překvapila. Díky hospodářskému růstu se jí podařilo doslova vybudovat v Německu kult osobnosti, a to i přes to že se nejedná o osobu strhávající davy. Pragmaticky a klidně vystupující Merkelová však svým chováním Němce uhranula.

Je však třeba říci, že růst ekonomiky nebyl a není její zásluhou. Tu nastartovala předešlá vláda Gerharda Schrödera a její tvrdé reformy a zavedení eura, které nahnaly do Německa firmy a zakázky z celé Evropy a světa. Proč vyrábět v Itálii, když to za stejnou měnu a daně můžete mít Made In Germany? Kancléřka byla naopak mnoha svými kritiky obviňována z toho, že sama reformy neprovádí a jen využívá reforem socialistů.

Kancléřka takové kritiky velmi často a velmi obratně odstavila. Klasickým příkladem se stal Thilo Sarrazin, člen představenstva Spolkové banky se znelíbil Merkelové tvrdou kritikou její vlády a krokům k řešení řecké krize. K jeho vyhození z banky bylo využito oficiálně knihy Německo páchá sebevraždu, ve které kritizoval přistěhovalectví muslimů. Až později se dozvěděl, že jeho kniha byla jen zástupným problémem. Kritika paní kancléřství se neodpouštěla. A podobně odstraněných, ať kritiků či příliš ambiciózních politiků, byli desítky.

Politika kancléřky však byla v letech 2009-2013 skutečně mistrovsky machiavelistická a podařilo se ji oslovit všechny části německé společnosti. Bankéře a průmyslníky si zavázala „pomocí“ Řecku. Miliardy poslané do Řecka se v něm jen ohřály a okamžitě se vracely do rukou evropských finančníků jako splátka dluhu. Tak se podařilo spasit nejen neprozřetelné bankéře, kteří léta Řecku neprozřetelně půjčovali, ale i průmyslníky. I když Řecko bankrotovalo na nákup německých zbraní záhadně mělo vždy.

Na voliče zelených políčila v roce 2011 slibem zavření všech atomových elektráren v Německu. Již však neprozradila, že atom nebude možné v plné míře nahradit obnovitelnými zdroji. Ty naopak německou rozvodovou síť ničí. Potichu se budují elektrárny na zemní plyn, a i ty zastaralé na uhlí se udržují v provozu. A v nouzi se nakupuje elektřina z francouzských atomových elektráren. I toto však na zelené voliče stačilo. A voliče socialistů kancléřka uhranula jistotou práce a prosperitou. Výsledek? V roce 2013 CDU/CSU ve volbách brala 41 % hlasů.

Krize nastala již o dva roky později s uprchlickou vlnou. Kancléřka od počátku tvrdila, že to Německo zvládne a opravdu mnoho Němců bylo z její dobrodějné politiky nadšeno. Brzy se však začala tato politika drolit. Ukázalo se, že nebude snadné uprchlíky začlenit, i když podle vlády to měla být snadná věc. K jakékoliv kritice byla vláda a do značné míry stále je hluchá. Dokonce byl zaveden zákon, který na sítích zakazuje kritiku migrantů jako hatespeach, ale je tak vágní, že dovoluje mazat téměř vše.

V loňských volbách CDU/CSU utrpěla vítězství. Neskončily však pro ně takovou katastrofou jako pro SPD. Naopak AfD si může libovat. Nespokojenost se projevuje především v zemských volbách. A právě po volbách v Hesensku donutilo vedení CDU/CSU Merkelovou k reakci. Dáma, po které dosud stékaly všechny problémy jako po teflonu, najednou představila plán svého konce.

Ač to Němci nepřiznávají, právě migrační krize a vláda Merkelové započala rozpad současného německého politického systému, vybudovaného po 2. světové válce. Je konec dvou velkých politických stran. Socialistická SPD se v předvolebních průzkumech posunula dokonce až na třetí místo. A CDU/CSU na tom prvním již nekraluje. Je už jen jedna z mnoha. Protiimigrační AfD strhla ze všech stran voliče nesouhlasící z migrací. Naopak ti, kteří s ní souhlasí se dnes hlásí k Zeleným. Síly všech stran se pomalu vyrovnávají a složit v budoucnu vládu a novou koalici bude skutečně oříšek. To je první kus dědictví Angely Merkelové.

Pozitivní kus jejího dědictví tkví v tom, že německá ekonomika šlape a daří se dosahovat vyrovnaných ba přebytkových rozpočtů, což například v 90. letech, kdy bylo Německo skutečně nemocným mužem Evropy bylo jen vzdáleným a nesplnitelným snem. Problém je však v tom, že ekonomická nálada v zemi se zhoršuje a nikdo neví, zda další krize, možná horší než v roce 2008, není znovu za dveřmi. Již dnes mnozí ekonomové vyčítají kancléřce, že Německo na ni dostatečně nepřipravila. Přispět k ní může i nepovedená německá energetická reforma.

Pokud se ovšem podíváme na mezinárodní politickou scénu dědictví kancléřky se rozpadá již dnes. Kancléřka byla vždy přesvědčená evropská federalistka a po celou svou vládu se pokoušela vytvořit z EU pevnou federaci. V té by se vládlo z Bruselu, ale většina nebo rovnu vše mělo projít tichou kontrolou a schválením Berlína. Už teď je jasné, i přes silná slova Merkelové a jejího francouzského kolegy Macrona, je sen o pevné evropské federaci v troskách. Státy V4, před migrační krizí jen tiše reptající, se pustily do tvrdé kritiky nejen Bruselu a Evropské komise, ale i samotné Merkelové. Jako tikající atomová bomba působí Itálie.

Angela Merkelová má v plánu skončit ve funkci kancléřky v roce 2021. Je třeba zdůraznit, že to je její plán a ten ji rozhodně nemusí vyjít. Příští rok nás čekají volby nejen do Evropského parlamentu, ale především pak zemské volby v Braniborsku a problémovém Sasku. Pokud v nich CDU/CSU výrazně pohoří, je ve vzduchu možnost nejen urychleného odstranění kancléřky, ale i předčasných spolkových voleb.

Pokud by se tak stalo, rozpad německého politického systému by to jen uspíšilo. V každém případě je již nyní je kancléřka nesmírně oslabena. Politická kariéra kancléřky Angely Merkelové definitivně skončila. Zbytek mandátu, tedy pokud skutečně vydrží, až do roku 2021, bude již jen stínem své někdejší moci. Sny o federální Evropě a možná i EU se definitivně rozplývají. A to je rozhodně dědictví, které si po svém vládnutí a odchodu na politický odpočinek, kancléřka, ani žádný jiný politik, po sobě nepřeje zanechat.