Mír v Evropě zpochybněn: Ruská armáda je stále u hranic Ukrajiny, varuje šéf NATO

"Bohužel nemohu potvrdit, že Rusko stahuje své vojáky. My to nevidíme," prohlásil Rasmussen. Reagoval na informace médií, podle nichž mělo Rusko v minulých dnech stavy svých jednotek na hranicích výrazně snížit. Informace o rozmístění a pohybech ruských vojáků při hranicích se ale často výrazně liší a nelze je hodnověrně ověřit.

Šéf ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Andrij Parubij minulý čtvrtek prohlásil, že Rusko už stáhlo k hranicím s Ukrajinou na 100.000 vojáků. Podle západních expertů je ale tento údaj výrazně nadsazený. Spojené státy odhadují stav ruských vojsk na 20.000, západoevropské bezpečnostní agentury uváděly počátkem minulého týdne počet 30.000.

Ministři zahraničí NATO se scházejí ve chvíli, kdy podle Rasmussena ruská agrese vůči Ukrajině zpochybnila vizi Evropy svobodné a mírové a od základu změnila evropské bezpečnostní prostředí. Vojenskou konfrontaci v Evropě podle Rasmussena nikdo vidět nechce, správná je politická a diplomatická cesta.

Ruský postup, který Západ neuznává a na Moskvu kvůli němu uvalil sankce, přinesl nestabilitu přímo na hranice aliančních zemí, míní generální tajemník aliance. NATO proto podle něj dnes zdůrazní své odhodlání ke kolektivní obraně, která začíná u možnosti odstrašit protivníka.

"Přijmeme takové kroky, aby bylo celému světu jasné, že neuspěje žádná hrozba vůči aliančnímu spojenci," prohlásil Rasmussen.

NATO už posílilo vzdušné hlídky v Pobaltí, poslalo do východní Evropy stroje AWACS a hodlá revidovat a případně aktualizovat své operační plány zabývající se obranou potenciálně ohrožených zemí. Někteří politici aliance už také hovoří o možnosti například vojenské základny v některé z pobaltských zemí. 

Vstup do Pobaltí bude casus belli

"Reakce západních politiků zatím není dostatečná, což je také nebezpečné. Budou-li si totiž ruští vládci myslet, že Západ je v důsledku své slabosti a dekadence ochotný jejich expanzionismus akceptovat, pokusí se o něj, čímž se nezadržitelně přiblížíme k přímému střetu. Vlastně jsme těsně před ním," uvedl Roman Joch ve svém komentáři pro Českou pozici.

Stále lze tomuto střetu zabránit, ale příliš času nezbývá. Žádné srovnání není adekvátní, ale kdybychom použili to s třicátými lety 20. století, pak obsazení Krymu představuje anšlus Rakouska a vpád ruských vojsk do východní Ukrajiny a její obsazení Sudety. Následně tehdy Velká Británie a Francie poskytly stoprocentní bezpečnostní záruky Polsku. Navzdory nim však Hitler 1. září 1939 zaútočil, čímž začala druhá světová válka.

Dnešním „Polskem" jsou baltské země – s tím rozdílem, že jsme jim už stoprocentní bezpečnostní záruky poskytli. Estonsko, Lotyšsko a Litva jsou členy NATO a podle 5. článku její zakládací smlouvy pro všechny členské země platí, že „útok na jednu je útokem na všechny". Vůči Ukrajině formální bezpečnostní záruky nemámě, vůči Pobaltí však ano.

"Kdyby „náhodou" nějací „fašisté" v Estonsku či Lotyšsku zmlátili několik etnických Rusů a ruská armáda coby „mírotvorce" do těchto zemí vstoupila v rámci „humanitární" intervence, aby chránila „životy, zdraví a majetek" bratrského slovanského obyvatelstva, nastala by válka. To je teď nutné říct naprosto otevřeně. Rusové to musejí vědět a pochopit, že vstup jejich vojsk do Pobaltí pod jakoukoli záminkou by byl casus belli," dodal Joch.