Překvapení eurovoleb: "Muslimobijec" Wilders v Nizozemí propadl

Průzkum mezi voliči při odchodu z nizozemských volebních středisek ukazuje, že Wildersova strana získala 12,2 procenta hlasů. Skončila za levicově liberálními Demokraty 66, které podpořilo 15,6 procenta voličů, a Křesťanskodemokratickou výzvou (CDA), jež dostala 15,2 procenta hlasů. S 12,3 procenta byli lepší i vládní lidovci (Lidová strana pro svobodu a demokracii - VVD) premiéra Marka Rutteho, kteří tak zaznamenali jen o málo větší zisk než v předchozích volbách do EP.

K volebním urnám přišlo podle médií kolem 37 procent z 12,5 milionu oprávněných voličů, tedy přibližně stejně jako v roce 2009. Vybírali z kandidátů na 26 křesel, které Nizozemsku v Evropském parlamentu náležejí.

Výsledky takzvaného exit pollu vycházejí z odpovědí 40.000 voličů. Průzkum provedla agentura IPSOS pro nizozemskou státní televizi. Pokud se uvedené odhady v neděli potvrdí, bude to pro známého euroskeptika Wilderse velké zklamání, neboť jeho strana byla několik měsíců v čele předvolebních anket.

"Tím, že (voliči) zůstali doma, tak ukázali svůj odpor k Evropské unii a nezájem o ni. Nizozemsko se nestalo více proevropské," uvedl Wilders s tím, že na výsledku se tak podepsala nízká volební účast. 

Od roku 1979, kdy se konaly první přímé volby do Evropského parlamentu, neustále klesá volební účast. V roce 2009 byla 43 procent a letos se očekává okolo čtyřiceti procent. Nízká volební účast souvisí v mnoha zemích unie s růstem nedůvěry v politiku jako takovou po letech krize, informuje iHned.cz.

Voliči mají v souvislosti s Evropským parlamentem pocit, že jejich problémy se řeší kdesi daleko, ale příležitost vybrat si více než sedm stovek těch, kteří o nich budou rozhodovat, lidé opomíjejí. Tento dojem posilují i předvolební kampaně v jednotlivých zemích, kde kandidáti zprava doleva často slibují věci, které v europarlamentu nemohou splnit.

„Občané necítí, že by hlasování do europarlamentu bylo stejně důležité jako v národních volbách," tvrdí Simon Taylor z týdeníku European Voice. „Pravomoci parlamentu se zvýšily, ale stále nemůže rozhodovat o věcech, které jsou pro lidi skutečně důležité. Jako jsou daně, kvalita vzdělávání nebo předpisy ve zdravotnictví," připomíná Taylor. Většinu pravomocí týkajících se domácích záležitostí mají pořád v rukou jednotlivé vlády.

Nad některými rozhodnutími parlamentu běžný občan jásá, jako když poslanci výrazně omezili maximální cenu, kterou zaplatí za používání mobilních telefonů v zahraničí, píše Rozhlas.cz. Z jiných rozhodnutí europoslanců ale jejich kolegy v Unii leckdy bolí hlava. Třeba parlament smetl ze stolu zásadní reformu telekomunikačního trhu a to jen proto, že někteří poslanci chtěli uznat přístup k internetu za zásadní lidské právo.