Evropa neví, jak dál. Je vyslání vojáků na Ukrajinu reálné?

S Donaldem Trumpem opět v úřadu amerického prezidenta a jeho důrazem na rychlé ukončení války, i kdyby to znamenalo územní ústupky vůči Rusku, se na Evropu klade větší tlak, aby převzala odpovědnost za stabilitu ve svém sousedství. Trumpovo zaměření na izolacionistickou politiku by mohlo omezit americkou vojenskou podporu, což by znamenalo, že evropské státy musí posílit vlastní obranné kapacity a zvážit větší zapojení v podobě mírových misí.

V současnosti se diskutuje o vytvoření evropské mírové mise, která by mohla zahrnovat až 50 000 vojáků z pěti až šesti evropských zemí. Ti by byli nasazeni podél demarkační linie mezi Ukrajinou a ruskými okupačními silami, pokud by došlo k příměří. Británie a Francie už údajně začaly s přípravami, a britský premiér Keir Starmer dokonce slíbil „plnou účast“ své země na případné misi.

Navzdory těmto přípravám zůstává Evropa rozdělená. Francouzský prezident Emmanuel Macron patří mezi hlasité zastánce vyslání evropských jednotek, přičemž argumentuje potřebou „bezpečnostních záruk“ pro Ukrajinu. Litva a některé další východoevropské země tuto myšlenku nevylučují, zatímco Polsko, reprezentované premiérem Donaldem Tuskem, zůstává skeptické. Tusk dokonce veřejně odmítl jakékoli spekulace o polské účasti.

Hlavní překážkou je riziko spojené s nasazením vojáků na tak neklidném území. Zároveň panuje nejistota ohledně dlouhodobé udržitelnosti příměří, pokud by nebylo podpořeno silnou přítomností zahraničních jednotek. Navíc, bez podpory Spojených států by jakákoli evropská mise mohla postrádat potřebnou sílu a odstrašující efekt vůči Rusku.

Jako model pro evropské mírové mise se nabízí demilitarizovaná zóna mezi Severní a Jižní Koreou, kde po desetiletí dohlížejí na křehké příměří zahraniční jednotky. Nicméně, jak poznamenal vojenský expert Franz-Stefan Gady, každé příměří v případě Ukrajiny, které by nebylo důsledně monitorováno, by mohlo vést k dalšímu, ještě ničivějšímu konfliktu.

Nasazení evropských mírových jednotek by však muselo být odsouhlaseno jak Ruskem, tak Ukrajinou – což se jeví jako značně nepravděpodobné. Moskva už podobné návrhy odmítla a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj čelí domácímu odporu vůči jakýmkoli územním ústupkům. Navíc existují obavy, že přítomnost mírových jednotek by mohla Rusku poskytnout čas na přípravu další ofenzívy.

Jedno je jisté: otázka Ukrajiny bude pro Evropu zásadní zkouškou schopnosti jednat jednotně a strategicky. Bez jasné vize a rozhodnosti hrozí, že se Evropa dostane do vleku událostí, místo aby hrála aktivní roli při formování budoucnosti regionu. Jak poznamenal Gady, dříve nebo později Trump Evropanům jasně řekne, že Ukrajina je jejich problém – pokud to už neudělal.