Migranti se chtějí odtrhnout od Španělska. Chceme být občany první kategorie, hlásají

V letech 2000 až 2010 se počet obyvatel regionu zvýšil o 20 procent na 7,5 milionu, což je z velké části důsledkem přistěhovalectví. Zatímco mnozí z těchto nových příchozích nemohou volit, stále větší počet jich může. Saoka Kingolo, nezávislý aktivista zaměřující se na migranty, uvedl, že v referendu o nezávislosti Katalánska, které se uskuteční 1. října, bude moci hlasovat až 500 000 Katalánců pocházejících ze zahraničí. To není velké číslo, ale může být rozhodující. Nedávný průzkum ukázal, že pro opuštění Španělska je 44,3 % Katalánců, zatímco pro setrvání je 48,5%.

Podle dalších informací zveřejněných průzkumem jsou voliči s katalánskými rodiči převážně pro nezávislost, zatímco ti, kteří mají rodiče z jiných částí Španělska, jsou spíše pro zůstání ve Španělsku. Nedávno přišlí migranti stojí někde uprostřed, téměř rovnoměrně rozděleni mezi těmi, kteří by hlasovali za nezávislost a těmi, kteří by zůstali. Též jsou zastoupeni mezi těmi, co by se zdrželi hlasování, ukázal průzkum Institutu politických a společenských věd Autonomní univerzity v Barceloně z roku 2013. Obě strany se je proto mermomocí pokouší získat.

Důvody separace

Ačkoliv katalánští separatisté kladou počátek hnutí za nezávislost do 18. století, kdy katalánské síly porazily španělskou korunu ve válce o španělské nástupnictví v roce 1714, pravý počátek hnutí leží ve 20. století. Ve třicátých letech minulého století získal region krátké období autonomie než byl brutálně potlačen po španělské občanské válce. Katalánský jazyk ve školách a veřejných úřadech byl zakázán až do roku 1975. Katalánští separatisté dodnes vnímají španělskou vládu jako represivní režim dusící jejich kulturu a identitu.

Katalánští separatisté odůvodnění pro svou nezávislost staví na dvou faktorech: identitě a ekonomice. Katalánsko je národ s odlišným jazykem, historií a kulturou, který platí státu víc, než se mu dostane zpět, tvrdí separatisté, a proto je třeba, aby Katalánsko mělo plnou kontrolu nad svými záležitostmi. Migranti mají pro nezávislost poněkud jiné důvody. Slibují si od odtržení se od Španělska lepší vyjednávání při získávání práce a posílení své důstojnosti. „Když budeme mít doklady, budeme občany první kategorie, stejně jako všichni ostatní," říká Ana María Surra z Katalánské republikánská levice (ERC). „Budeme moci hlasovat, budeme moci se účastnit veřejného života, dáme budoucí katalánské republice bonus jako migranti."

Oriol Amorós, tajemník katalánské vlády pro rovnost, migraci a občanství, tvrdí, že ERC hodlá udělit občanství všem legálním obyvatelům žijícím v Katalánsku, jakmile se stane nezávislým. Zároveň má v úmyslu poskytnout vízum lidem, kteří hledají pracovní příležitosti, a také skupinová víza, která pomáhají občanům a obyvatelům přivést do Katalánska své rodiny. To vše v rámci parametrů EU, dodává, protože navzdory nezávislosti od Španělska chce region udržet své členství v bloku.

Fungující model multikulturalismu?

Katalánsko je „národ přistěhovalců" podobný Spojeným státům, říká Amorós, který podporuje rozmanitost. Marta Pascalová, generální tajemníce vládnoucí strany Partit Demokrata (koaliční partner ERC), hovoří v podobném duchu o tzv. „katalánském snu". Podle ní funguje v Katalánsku integrace a ve městech lze potkat lidi různých národností, kteří mluví společně katalánsky. Gagandeep Singh Khalsa, který přišel do Katalánska z Indie ve svých dvaceti letech, se obával, že jeho vous a turban (je Sikh) budou dělat problémy. Katalánci jej ale přijali s nadšením, když zjistili, že umí pár slov katalánsky. „Nikdy jsem neviděl zemi, která tolik miluje svůj jazyk," říká. Ačkoliv se necítí být úplným Kataláncem, horlivě propaguje separaci. Vůbec se necítí být Španělem a španělsky už ani nemluví. 

Někteří migranti si ale uvědomují i negativa podpory separace. Obávají se za to represí od státu. Madrid by jim mohl zadržet cestovní pasy nebo nevydat víza pro jejich příbuzné v zahraničí. Katalánská vláda navíc nemá zastupitelské úřady v Indii nebo v Pákistánu. Huma Jamshedová, vedoucí ACESOPu, nevládní organizace na integraci pákistánských žen do nových komunit, poukazuje na to, že navzdory úspěchu mnoha integračních programů i v Katalánsku přežívá rasismus, který je pro migranty mnohem větší problém než nezávislost. Kampaň za nezávislost je výsadou, tvrdí.