Konec Putina bude koncem světa? V Rusku se otevírá zásadní debata, naznačuje profesor

Surkov má cíl

Politolog Sam Greene soudí, že Surkov pouze plní svou obvyklou roli, snaží se odvést pozornost od reálných problémů a přesměrovat je na prezidentské volby, které Rusko čekají v roce 2024, připomíná profesor. Odkazuje též na názor Leonida Beršidského, komentátora agentury Bloomberg, že Surkovova stať vyjadřuje sílu ruského režimu, který o sobě tvrdí, že autoritářství, geopolitické ambice a sociální konzervativnost Putinova systému je v souladu s potřebami ruského lidu.

Surkov zřejmě s radostí plní svou roli kremelského filozofa a postmoderního chytráka, ale nejedná bez cíle, zdůrazňuje Galeotti. Poukazuje, že jde o zaneprázdněného muže, prezidentova poradce s odpovědností za ruskou politiku vůči Ukrajině, včetně nevyhlášené války na Donbasu, a z této pozice musí otupovat rozpory mezi Kremlem, prezidentskou administrativou, FBS a armádou.

Surkov patří také k těm, kteří mají silnou osobní vazbu na prezidenta Vladimira Putina a silnou síť spojenců, klientů a patronů, konstatuje expert. Vysvětluje, že Surkov zná svou cenu a tuší, že se od něj může náhle odvrátit štěstěna, tudíž pravidelně demonstruje svou hodnotu pro Kreml a ukazuje svým rivalům, že je stále v přízni.

Ukrajina bude podle Galeottiho zřejmě neutrálním zápisem v Surkovově politickém životopisu - nepůjde o triumf, ani o katastrofu -, a tak se poradce obrátil k tématu, které je z pohledu moskevské politické garnitury klíčové, ale v oficiálních ruských médiích se o něm nemluví, tedy k nástupnictví a potenciálnímu životu po Putinovi.  

"Viděno v tomto světle se zdá, že Surkov dává souhlas, aby se o tomto citlivém tématu hovořilo více," píše odborník. Vysvětluje, že obecněji, pod pompézním jazykem své statě, se Surkov snaží ujistit tři důležité skupiny, že konec Putinovy éry nebude koncem světa.

Putin, muž minulosti

Zpráva pro Putina zní, že se nemusí obávat a poté, co se vzdá moci, bude Rusko ještě mnoho let putinským státem, jelikož putinismus je "ideologie budoucnosti", nastiňuje profesor. Dodává, že pro prezidenta, který zvažuje své možnosti a má na paměti potřebu zařídit takové předání moci, které bude garantovat bezpečnost jeho osobě, životnímu stylu a dědictví, jde o povzbudivý text.   

Poselství Surkova pro osoby v Putinově okolí, tedy pro jeho kolegy i podřízené, kteří mohou během změny potenciálně hodně získat, ale také vše ztratit, zní, že ani ony se nemusejí obávat, protože Putinův systém přežije i bez svého stvořitele, uvádí expert. Surkov podle něj naznačuje, že není třeba vracet se ke špatné praxi brežněvismu, kdy se skupina spolupracovníků semknula okolo starého generálního tajemníka a obávala se toho, co přijde po něm.  

"Pro všechny ostatní, ruské masy, poselství nepřekvapivě zní, že se rovněž nemají znepokojovat," pokračuje Galeotti. Konstatuje, že podobně jako v případě "suverénní demokracie", která politiku líčí jako fasádu cynicky zmanipulovaných procesů s cílem udržet status quo,  jde o ujištění, že ruské elity myslí na budoucnost a připravují se na zajištění hladkého předání moci.

Surkovovy myšlenky se sice nemusí jevit jako přitažlivé, ale Putinův poradce se vrací také ke starému tvrzení, že Západ na tom není lépe, vyzdvihuje expert. Vysvětluje, že podle Surkova je na tom Západ ve skutečnosti hůř, protože ohledně oligarchického a zmanipulovaného charakteru politiky není tak upřímný, a tak dochází k vzestupu populismu, který plní prostor mezi vznešenými sny a odpornou realitou Západu.    

Rusko možná řídí elity, ale alespoň jde o elity, které mají stejné zájmy jako lid, interpretuje Surkovovy teze Galeotti. Tvrdí, že nejde ani tak o podstatu tohoto plamenného rétorického cvičení, jelikož Surkov - jako obvykle - vychytrale sleduje vlastní prospěch. Přední kremelský poradce se tedy podle odborníka pokouší prezentovat budoucí předání moci v kontextu, který naznačuje, že Putin již není esenciální, čímž se krůček po krůčku odvrací od prezidenta, muže minulosti.