Nejhlasitějším výkřikem je ticho. Děti v Pásmu Gazy ani nemají sílu plakat, hlady trpí i těhotné

Siwar váží jen něco málo přes 2 kilogramy, přičemž zdravé dítě jejího věku by mělo mít přes 6 kilogramů. Její matka Nadžwa vzpomíná, že v době porodu neměla co jíst: „Neměla jsem dostatek živin, abych mohla kojit. Nyní potřebuje mléčnou výživu, kterou ale nikde neseženeme.“

Izrael zakázal mezinárodním novinářům vstup do Pásma Gazy, a tak informace pocházejí převážně od místních spolupracovníků. Ti natočili Siwar se znaky vážné podvýživy – propadlé oči, vystouplé žebra, příliš velká hlava na její drobné tělo.

Lékař Ziad al-Majaida uvedl, že jde už o její druhý pobyt v nemocnici kvůli nedostatku výživy. „Na hranicích se nic nepouští. Žádné mléko, žádné jídlo. Tato dívka potřebuje speciální typ mléka, který dříve byl běžně dostupný. Nyní už ale došly zásoby,“ vysvětluje lékař. Siwar trpí i průjmem a je extrémně slabá. Bez mléka její život visí na vlásku.

Podle OSN bylo od ledna zaznamenáno přibližně 10 000 případů akutní podvýživy u dětí. Ceny potravin vzrostly až o 1 400 %, a charitativní kuchyně, na které spoléhají stovky tisíc obyvatel, zavírají kvůli nedostatku zásob. Světový potravinový program (WFP) musel uzavřít 25 pekáren.

Ve městě Chán Júnis navštívili novináři kuchyni provozovanou organizací Shabab Gaza, která vaří jednu porci denně pro každou rodinu. Její vedoucí Mohammad Abu Rjileh uvedl, že tři ze čtyř kuchyní byly zavřeny. „Naše sklady byly vypleněny, a místo 10 000 jídel denně můžeme uvařit možná jen na jeden nebo dva dny,“ uvedl s tím, že bez okamžitého otevření hranic dojde jídlo úplně.

Izrael zcela přerušil přísun humanitární pomoci a dalšího zboží do Gazy 2. března. O dva týdny později obnovil vojenskou ofenzivu s odkazem na snahu přimět Hamas k propuštění 59 rukojmích, z nichž až 24 by mohlo být stále naživu.

OSN označila izraelskou blokádu za „krutý kolektivní trest“. Humanitární ředitel OSN a bývalý britský diplomat Tom Fletcher připomněl, že podle mezinárodního práva má Izrael jako okupující mocnost povinnost umožnit přísun pomoci. „Pomoc, a životy civilistů, které zachraňuje, nesmějí být rukojmím politických jednání,“ uvedl.

Izraelský politik Boaz Bismuth z vládní strany Likud ale popírá, že by v Gaze byla humanitární krize. „V Gaze je jídlo. Izrael by nikdy neomezil dodávky, pokud by obyvatelstvo trpělo hlady. Znám svou zemi,“ řekl a dodal: „Neexistují žádné hladovějící děti. Nic se nezměnilo – dodržujeme mezinárodní i humanitární právo.“ Zdůraznil, že válka může skončit „během 30 sekund, pokud Hamas propustí rukojmí a odejde z Gazy“.

Zatímco Izrael tvrdí, že Hamas krade humanitární pomoc, samotné hnutí to popírá. Prezident Palestinské autonomie Mahmúd Abbás obvinil Hamas, že spolupracuje s gangy, které rabují sklady. Hamas reagoval obviněním, že Abbás „opakovaně obviňuje oběti a kryje izraelské zločiny“.

Chaos v Gaze nadále eskaluje. Lidé zoufale hledají jídlo, a organizovaný zločin i obyčejní hladovějící začali drancovat sklady. Hamas se snaží rabování potlačit i silou – mimo jedno z humanitárních skladů byli zastřeleni dva lidé. Není ale jasné, kdo střílel.

Podle místního aktivisty Múmena al-Natoura Hamas potraviny hromadí, prodává je za přemrštěné ceny a násilím brání jejich rozdělení: „Stříleli na hladové, kteří žádali o jídlo.“

Izrael mezitím schválil rozšíření vojenské operace v Gaze. Mluví se také o nasazení soukromých bezpečnostních firem, které by měly dohlížet na distribuci humanitární pomoci – ale OSN a velké humanitární organizace odmítají takové řešení s tím, že by znamenalo zpolitizování pomoci, se kterým spolupracovat nebudou.