Samostatná Podkarpatská Rus? Kyjev to odmítá a vyhlásil pátrání po vůdci Rusínů

Petro Gecko se podle ukrajinských prokurátorů svévolně vyhlásil předsedou vlády Podkarpatské Rusi. Jeho kabinet podle ukrajinských médií funguje virtuálně na sociálních sítích. Počátkem letošního roku rozšířil prohlášení zakarpatských Rusínů, v němž vyzval ruského prezidenta Vladimira Putina k uznání Podkarpatské Rusi a vyslání mírových jednotek. Zároveň v rozhovoru s ruskými médii vyzýval ke změně státního uspořádání Ukrajiny.

Zakarpatská oblast osídlená Rusíny a silnou maďarskou menšinou se během únorového převratu na Ukrajině po jistém váhání přihlásila k novému vedení. Část politické reprezentace Rusínů ale kyjevskou vládu tvrdě kritizuje a žádá rozsáhlou decentralizaci, uznání národních práv a autonomii. Záchranu a pomocnou ruku hledají někteří Rusíni v Kremlu.

Renesance Podkarpatské Rusi je dlouhodobým politickým programem rusínských autonomistů. O samosprávu bezvýsledně žádali za dřívějšího režimu prezidenta Viktora Janukovyče. V březnu 2012 užhorodský městský soud odsoudil duchovního vůdce Rusínů, pravoslavného kněze Dymytrije Sydora, k tříletému podmínečnému trestu za separatismus. Byl obviněn, že vyzýval k vytvoření samosprávné Podkarpatské Rusi.

Země svou řídkou osídleností lákala různé kmeny a národy. Zemí prošli nebo se zde usadili: Skytové, Keltové, kmeny geto-dácké, slovanské kmeny, nomádští Maďaři, Tataři, Rumuni z Valašska, Rusi, rusínští pastevci. V Užgorodu sídlil v 10. století kníže Laborec. Tatarský vpád v roce 1241 zpustošil zem natolik, že se téměř vylidnila. Za prvního historického vládce Podkarpatské Rusi lze pokládat knížete Fedora Korjatoviče, který se tam uchýlil z Litvy uprostřed 14. století, jinak byla Zakarpatská Ukrajina převážně pod vládou Uher.

V polovině 19. století přicházejí na Podkarpatskou Rus také první Češi - hlavně lesníci, učitelé a řemeslníci, někteří z nich i ve státní službě. Objevují se další němečtí kolonizátoři a židovská emigrace z Polska. Ze země odcházejí, zvláště do Ameriky, jednotlivci i celé rodiny Rusínů.

Během první světové války uzavřeli představitelé rusínské emigrace pod vedením právníka Grigorije Žatkoviče dohodu s Tomášem G. Masarykem na jejímž základě měla být zdejší oblast dosavadních Uher, začleněna do budoucího Československa jako její autonomní část.

Dne 10. září 1919 pak byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země. V roce 1945 je pak celá oblast (s výjimkou obce Lekárovce) s malou částí Slovenska odstoupena Československem Sovětskému svazu. V zemi vypukl skutečný teror obrácený proti československým občanům věrným republice, řecko-katolickému kléru a proti představitelům Rusínů a maďarské menšiny.

Uvádí se, že za druhé světové války a těsně po ní zahynulo téměř dvě stě tisíc obyvatel Podkarpatské rusi - československých občanů, kteří zmizeli ze světa, o kterých se neví a na které se zapomnělo, informuje zakarpattia.net.