Rozpad Ukrajiny opět ve hře, separatisté chystají referendum. Co bude pak?

"Každé revoluce se účastní určitý podíl pomatenců. My ale už nedokážeme dál existovat v rámci Ukrajiny," říká Ljagin. "Ukrajina nám de facto řekla sbohem," citovala jej v reportáži z východu Ukrajiny agentura Reuters.

Pokud Kyjev průmyslový východ země už neztratil, pak mu to akutně hrozí v neděli, kdy zdejší lidé, z nichž velkou část tvoří etničtí Rusové nebo rusky mluvící obyvatelstvo, budou hlasovat v referendu o rozdělení země. Události, které se seběhnou poté, určí, zda se pětačtyřicetimilionová Ukrajina propadne do občanské války, anebo půjde vstříc konfliktu, který může na další léta zničit všechny plány na integraci země do západních institucí.

Doněcká lidová republika se může stát útvarem srovnatelným třeba s gruzínskou Abcházií nebo Jižní Osetií, ázerbájdžánským Náhorním Karabachem či moldavským Podněstřím. Nikým neuznávaným a přehlíženým státem. Kyjev výsledek referenda určitě neuzná, jedinou neznámou tak bude reakce Ruska. Po březnovém referendu na Krymu Moskva reagovala anexí poloostrova, nyní ale pečlivě dbá na to, aby předem neukazovala své karty.

Ačkoli poslední průzkumy ukazují, že odtržení východní Ukrajiny podporuje pouze menšina lidí, Ljagin o výsledku nepochybuje. Červenomodročerná vlajka separatistické republiky už ostatně vlaje nad doněckou administrativní budovou.

Psali jsme: Lavrov udeřil: Na Ukrajině mají strach i Češi a další menšiny  

Názory na budoucí podobu Ukrajiny se různí a zahrnují jak samostatnost východních regionů, tak jejich připojení k Rusku, federalizaci, větší autonomii i zachování statusu quo. Zastánců tvrdší linie však přibylo zejména po páteční tragédii v Oděse, kde uhořelo přes 40 proruských aktivistů, které v odvetě napadli ukrajinští fotbaloví radikálové.

"My máme ve zvyku mluvit o bohatém Východu a chudém Západu, jenže skutečnost je trochu jiná. Východoukrajinské regiony jsou sice průmyslové, ale zároveň potřebují obrovské dotace. Například do Doněcké oblasti proudí daleko více peněz, než region vyprodukuje. Z čistě ekonomického hlediska tedy zas takový hit nepředstavují. Pravda, jsou tam obrovské ocelárny, doly, relativně dobře dostupná ložiska uhelného metanu... to všechno může být pro Rusko hospodářsky zajímavé. Ale je otázkou, jak silná je to motivace – domnívám se, že ve srovnání s mocenskou politikou nepříliš zásadní," řekl pro Lidovky.cz politolog Karel Svoboda.

Vztah k Rusku rozděluje Ukrajinu přinejmenším od roku 1654, kdy byla levobřežní Ukrajina připojena k Rusku. Pravobřežní Ukrajina byla k Rusku připojena až po dělení Polska (1793 a 1795). Od Ruska se Ukrajina osamostatnila jen krátce, a to v první polovině 20. století, pak ji znovu pohltila sovětská moc.

Od konce 20. let Ukrajinu těžce postihovala násilná kolektivizace, následoval velký hladomor a zničení ukrajinské elity. Ukrajině zasadila další úder druhá světová válka, ve které část Ukrajinců marně hledala oporu proti sovětskému režimu na německé straně. Válečné zvraty nakonec vedly k připojení Podkarpatské Rusi, Haliče, severní Bukoviny a jižní Besarábie k Ukrajinské SSR. 

Proruské a ruskojazyčné obyvatelstvo žije především na průmyslovém východě země, který je Janukovyčovou domácí půdou, a na jihu, převážně na Krymu. Tyto oblasti podporují integraci s Ruskem. Z Doněcké oblasti, která je hlavním tahounem těžkého průmyslu, pochází i Janukovyč, informuje e15.cz.