Na Ukrajině zemřel osmnáctiletý chlapec z Británie. Byl jen potravou pro děla, svěřila se jeho matka

„Měl před sebou celý život,“ říká o svém synovi otec Graham. „Vyměnil bych si s ním místo zítra, aby mohl sedět doma, popíjet pivo a koukat na šipky. Já už svůj život prožil, ale on měl teprve 18, kdo ví, co všechno mohl dokázat? Neměl život, to je na tom nejhorší.“

James původně plánoval vstoupit do britské armády, ale po dokončení střední školy si zvolil jinou cestu a rozhodl se studovat obor péče o zvířata na Kirklees College. Když mu bylo 17 let, začal zvažovat možnost vycestovat na Ukrajinu a připojit se k bojům. I když jeho rodina – otec Graham, matka a dvě starší sestry Sarah (21) a Sophie (22) – se obávali a snažili ho odradit, James se rozhodl pokračovat ve svém záměru.

„Sedl jsem si s ním a několikrát jsme si promluvili o tom, proč chce jít a co si o tom myslím. Nakonec se rozhodl, že je to něco, co opravdu chce udělat,“ popisuje Graham, který žil se svým synem.

James odletěl 28. dubna 2022 z Manchesteru, pokračoval přes Krakov do Ternopilu, kde se připojil k Mezinárodní legii a prošel základním výcvikem. Podle Grahama však byli on a jeho spolubojovníci, kteří přišli z různých koutů světa a měli různé vojenské zkušenosti, „totálně nevybaveni“ a využíváni jako „kanonfutter“.

Ačkoliv představitelé Mezinárodní legie popírají tuto kritiku a tvrdí, že jejich jednotky mají moderní výzbroj a standardní vybavení, Graham zůstává přesvědčen, že James a jeho kolegové byli v nebezpečné situaci.

V červenci 2022, při své první misi, James tragicky zahynul, když běžel mezi dvěma zákopy v poli bez jakéhokoliv krytí. „Předchozí noc jsme si ještě povídali. Říkal, že to je jiný než čekal, ale že je v pořádku. Říkal jsem mu, že pokud se něco stane, přijedu pro něj,“ vzpomíná Graham.

James byl nasazen na východní Ukrajinu, kde se snažil zastavit ruský postup. Podle webových stránek Mezinárodní legie mohou dobrovolníci, kteří jsou za svou službu placeni, po šesti měsících smlouvu ukončit, což však James neudělal. Rozhodl se zůstat, protože jeho nejlepší přítel byl na misi s ním.

Graham se na Ukrajinu vydal, aby se zúčastnil pohřbu svého syna. Při zpětném pohledu na smrt svého syna říká: „James zemřel dělat něco, v co silně věřil. Je to velmi smutné, že se mu nepodařilo udělat tolik, kolik by chtěl.“

Po návratu do jejich společného domu v Lindley je pro Grahama všechno jinak. „Byl to skvělý mladý muž, který se dokázal domluvit s každým. Když přijdu domů, není tam, sedět a hrát na PlayStationu, je to zvláštní,“ říká. „Vždy jsme spolu trávili čas, jedli, smáli se, mluvili o všem možném. Bylo mezi námi otevřené a upřímné přátelství.“

Grahamova ztráta je stále velmi čerstvá, a i když se snaží být silný, vzpomínky na syna a jeho smrt ho stále neúprosně pronásledují. „Možná by to byla mladší verze mě. Kdybych byl v jeho věku, asi bych se rozhodl stejně.“

Tento příběh je nejen osobní tragédií jedné rodiny, ale také tragédií tisíců mladých lidí, kteří se rozhodli dobrovolně zapojit do vojenského konfliktu na Ukrajině, což ukazuje realitu války, kterou mnoho lidí doma nikdy plně nepochopí.