Trumpova zrada může EU potopit. USA jí hážou na bedra zátěž, kterou nedokáže unést

Trump ve středu telefonicky hovořil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, čímž dal najevo, že mírová jednání začínají nabírat konkrétní obrysy. Současně s tím americký ministr obrany Pete Hegseth oznámil evropským spojencům, že hlavní část zátěže ponese právě EU.

Tento vývoj podle mnoha odborníků odhaluje dlouho přehlížené slabiny evropské obranné strategie a vzbuzuje obavy, že pokud Evropa neprojeví dostatečnou rozhodnost, Putin se pokusí rozložit jak EU, tak NATO.

Evropské státy byly Trumpovou neohlášenou komunikací s Putinem zaskočeny. Někteří diplomaté dokonce hovoří o „zradě“ ze strany Spojených států. Obavy v Evropě panují také kvůli sílící ruské vojenské produkci, která již nyní překračuje potřeby frontových jednotek. Naproti tomu v EU probíhá spor o to, zda se zaměřit výhradně na evropské dodavatele zbraní, kteří ovšem nejsou schopni včas dodat potřebný arzenál.

Když se začátkem února sešli lídři EU v Bruselu, aby jednali o přístupu k nové americké administrativě, nepadlo žádné zásadní rozhodnutí. Dánská premiérka Mette Frederiksenová tehdy varovala, že „Putin neohrožuje jen Ukrajinu, ale celou Evropu“.

Trump dal také najevo, že hodlá brzy navštívit Rusko a na oplátku přivítat Putina v USA. Až poté telefonoval ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, aby ho informoval o probíhající komunikaci s Moskvou. V té době už ministr obrany Hegseth na jednání NATO v Bruselu oznámil, že Ukrajina se do aliance nepřipojí a že USA nevyšlou žádné vojáky do případné mírové mise.

Evropské státy se obávají, že Trumpův tým nemá dostatečné zkušenosti s jednáním s Kremlem, zatímco ruští diplomaté a zpravodajci se ve vyjednáváních se Západem pohybují desítky let. Americký exdiplomat Charles Kupchan varoval, že „Rusové mohou americký tým lehce přehrát“ a Trump by tak mohl uzavřít nevýhodnou dohodu.

Evropsko-americké vztahy navíc komplikují i obchodní spory. Trumpova administrativa tlačí na EU, aby navýšila nákupy amerických zbraní a otevřela své trhy americkým firmám. Pokud se Evropa rozhodne financovat obranné výdaje z dluhu, znamenalo by to podle Bloomberg Economics zvýšení dluhových potřeb pěti největších evropských členů NATO o 2,7 bilionu dolarů během příští dekády.

V současnosti se jako nejpravděpodobnější scénář rýsuje dohoda, v níž by část ukrajinského území zůstala pod ruskou kontrolou. Otázkou zůstává, jaké bezpečnostní záruky by Ukrajina získala, pokud by jí byla fakticky znemožněna cesta do NATO.

V nejhorším případě by Trump mohl ztratit zájem o Ukrajinu dříve, než se dosáhne jakékoli dohody. To by znamenalo zastavení vojenské a finanční pomoci ze strany USA a donutilo by Evropu převzít plnou odpovědnost za podporu Kyjeva. I pokud by mírová dohoda byla dosažena, Putin by mohl využít příležitosti k destabilizaci Pobaltí prostřednictvím hybridních operací, podobně jako tomu bylo v roce 2014 na Ukrajině.

Zelenskyj a evropští lídři se snaží udržet Trumpův zájem o Ukrajinu tím, že mu nabízejí výhled na lukrativní obchodní příležitosti, včetně přístupu k ukrajinským zásobám strategických surovin, jako je uran, lithium či grafit.

I přes tyto snahy však zůstává nejisté, zda bude možné získat dostatečné finanční prostředky na obnovu Ukrajiny, jejíž rekonstrukční náklady jsou odhadovány na 230 miliard dolarů. Zatím se však podařilo zajistit pouze 100 miliard, což znamená značný deficit.

Evropa nyní čelí klíčové otázce: chce se stát globálním hráčem s geopolitickou silou, nebo zůstane především obchodním blokem s minimálním vojenským vlivem? Rozhodnutí, která v následujících měsících padnou, mohou ovlivnit budoucnost nejen Ukrajiny, ale i celého evropského kontinentu.