Trump je jediný, kdo věří, že dosáhne míru na Ukrajině. Paralyzuje tím ale celou Evropu

Od chvíle, kdy Trump šokoval Západ svým prvním telefonátem s Putinem, uplynulo pouhých pět týdnů. Americký prezident tehdy oznámil, že proces, který zahájil, povede ke „konci této strašlivé války“. Evropská unie v reakci na to požadovala, aby měla centrální místo u vyjednávacího stolu, a zdůraznila, že žádná jednání nemohou probíhat „o Ukrajině bez Ukrajiny“. Tyto požadavky však narazily na nezájem Bílého domu, píše Politico.

Situaci ještě zhoršilo několik dalších kontroverzních kroků Trumpovy administrativy. Americký prezident veřejně kritizoval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, označil ho za „diktátora“ a obvinil Evropskou unii z příliš shovívavého přístupu k krajně pravicovým stranám. K tomu přidal i oznámení nových cel na hliník a ocel, čímž dále rozvířil diplomatické napětí.

Spojené státy a Ukrajina se nakonec shodly na návrhu třicetidenního příměří, které by zastavilo boje na souši, moři i ve vzduchu. Podmínkou bylo, že Rusko souhlasí s tímto plánem. Když však Trump znovu hovořil s Putinem, aby ho přesvědčil k dodržení příměří, ruský vůdce odmítl a stanovil si vlastní, téměř nesplnitelné požadavky. Jediným minimálním ústupkem z ruské strany bylo ujištění, že Kreml nebude útočit na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Jen o několik hodin později však ruské síly zahájily masivní útok na ukrajinská města pomocí stovek dronů a raket. Bílý dům na tuto eskalaci nereagoval.

Následujícího dne Trump hovořil se Zelenským a označil jejich rozhovor za „velmi dobrý telefonát“, který prý trval zhruba hodinu. „Jsme na správné cestě,“ prohlásil americký prezident. Mezitím Zelenskyj informoval evropské lídry na summitu v Bruselu, kde se opět diskutovalo o dalším postupu vůči Ukrajině a o obranných plánech Evropy v době, kdy USA postupně oslabují svůj závazek k evropské bezpečnosti.

Evropští politici jsou nyní uvězněni v nečinnosti a místo efektivních opatření se utápějí v administrativních sporech. Představitelé EU volají po urychleném posílení obrany a po vytvoření nového obranného fondu ve výši 150 miliard eur. Tento plán však čelí řadě překážek – například Španělsko usiluje o to, aby bylo možné peníze použít na řešení klimatických změn a migrace. Navíc financování obranných projektů v rámci EU vylučuje nákup amerických či britských zbraní, což komplikuje situaci v době, kdy Londýn a Paříž pracují na vytvoření mírové mise pro Ukrajinu.

Britský premiér Keir Starmer nyní zvažuje podpis komplexní obranné dohody s EU, ale i zde se objevují komplikace. Některé členské státy totiž trvají na tom, že součástí dohody musí být i otázky týkající se rybolovných práv, což ukazuje, jak může být evropská bezpečnostní politika zablokována spory, které nemají s Ukrajinou nic společného.

Diplomaté v Bruselu mezitím přiznávají, že se smiřují s tvrdou realitou. Evropa se zřejmě nikdy nestane součástí Trumpem vedených mírových rozhovorů a nebude schopna sama nahradit vojenskou pomoc, kterou dosud poskytovaly USA. Švédský premiér Ulf Kristersson otevřeně prohlásil, že EU prostě „není tím správným nástrojem“, pokud jde o obranu.

V Londýně probíhají přípravy na možnou vojenskou operaci, která by zajišťovala bezpečnost případné mírové dohody. Starmer ale opatrně zdůrazňuje, že jde o plánování pro případ, „že by dohoda byla uzavřena“. Francouzský prezident Emmanuel Macron svolal na příští týden summit „koalice ochotných“, který má připravit potenciální mírovou misi.

Všechny tyto kroky však zatím zůstávají v rovině teorie. V praxi Trump jedná dál s Putinem, zatímco ruské rakety stále dopadají na ukrajinská města.